Ano, mocenský souboj, nikoliv “věcný spor“, jak se obě sokyně snažily
po bitvě tvrdit. Boj o vliv nad justicí nepostrádal nic, co takové
střety obsahují – polopravdy, donášení, mediální kampaně apod. O střet
koncepcí jít nemohlo, neboť ani jedna z protagonistek žádnou koncepci
nemá, nepočítáme-li v to fráze o očistě, otevřenosti, modernizaci atd.,
které se bez konkrétního obsahu staly jen prázdnými hesly a způsobem
boje.
Zdánlivým vítězem se stala Helena Válková. Ale jen
zdánlivě. Vůdci Andrejovi totiž nezbylo, než na ministerstvo dosadit
svého muže pana Pelikána. Úřad tím, řečeno v ANO firemněstátoprávním
žargonu, získal v jeho osobě tzv. vnuceného správce. Není mu co závidět.
Chce-li uspět a ministerstvo zkonsolidovat a znormalizovat, řečeno
terminologií politických začátků Heleny Válkové a Andreje Babiše, bude
mít co dělat.
Mocenský střet přinesl asi největší dehonestaci
justice, úředníků ministerstva a advokacie od roku 1989. V mocenské
konfrontaci byla použita i stará odsouzeníhodná, leč fungující politická
metoda – chce-li neúspěšný politik zakrýt vlastní neschopnost, musí
národu představit nějakého nepřítele z temnot a zacílit tak na nejnižší
pudy obyvatelstva. Tu se jedná o jinou rasu, jindy buržoazii, šlechtu či
církev. V našem případě se do role “temných tlaků“ dostala nijak
neidentifikovaná část justice a “bohatí“ advokáti a exekutoři. Musím
říci, že tento politický švindl bych zejména u Hany Marvanové nečekal.
Je mi líto, ale její činnost na ministerstvu za žádné “tlaky“ na její
odchod nestála. Na ministerstvu vládl od nástupu ANO dam takový zmatek,
že snem všech případných “nekalých živlů“ muselo být jediné – setrvání
obou žen ve funkci a pokračování ve vnitřním hašteření, jež ministerstvo
paralyzovalo.
Bylo by dobré vědět, zda by firemní vůdce Andrej
Babiš svěřil jedné z protagonistek souboje, neřku-li oběma současně,
řídící post v Agrofertu, srovnatelný např. počtem zaměstnanců či
rozpočtem s ministerstvem. Pochybuji. Inu stát jako firma – ale ne moje.
Z cizího krev neteče.
Opozice opakovaně žádala pana premiéra,
aby sdělil Sněmovně své stanovisko k situaci v resortu spravedlnosti.
Zatím se skrýval za koaliční většinou a diskuse bývala zablokována.
Myslím, že na nadcházející schůzi by měl informaci podat z vlastní
iniciativy. Pokud to neudělá, navrhne ODS na program schůze bod
“Informace předsedy vlády k situaci na Ministerstvu spravedlnosti a v
justici“.
Pavel Blažek
poslanec a expert ODS pro spravedlnost
