Novela trestního zákoníku, která je předmětem projednávání, byla opakovaně diskutována na politické úrovni s koaličními i opozičními poslaneckými kluby. Nedošlo ke shodě ohledně hlavních koncepčních (?) otázek, které by novela měla řešit.
V souladu s těmito dohodami přicházíme s tzv. redefinicí trestného činu znásilnění, tj. měníme trestný čin znásilnění tak, aby odpovídal modernímu pojetí, které opouští koncept znásilnění jako silou vynuceného pohlavního styku a nahrazujeme ji konceptem nesouhlasného pohlavního styku, to jest za znásilnění bude považována každá soulož, anální nebo orální styk či jiná srovnatelně závažná sexuální praktika, např. opakované vsunování prstu nebo předmětu do vagíny, s nímž jeden z účastníků nebude souhlasit a tento nesouhlas jakkoli srozumitelně projeví navenek.
Já se omlouvám, nedá se to říci jinými slovy, vím že jsme po ránu, že není po desáté, jak v televizi, jak je takový ten základ, ale jinak se to říci nedá.
Jde o tzv. koncept NE znamená NE. To znamená čin je spáchán proti seznatelné vůli oběti. Vychází se z toho, že pokud je toho oběť schopna, má, a to jakkoli, projevit svůj nesouhlas se sexuálním aktem. To jest má se za to, že normální člověk standardně dokáže dát jakkoli nesouhlas najevo, ať již verbálně nebo neverbálně, tedy gestem, standardně dokáže dát jakýkoli souhlas najevo. Z pohledu trestního práva je myslím zdravější (?), neboť nezakotvuje trestní postih toho, kdo si aktivně nezjišťoval postoj oběti k sexuálnímu jednání. Model založený na absenci souhlasu ANO znamená ANO lze v oblasti trestního práva považovat za přísný. ANO znamená ANO má být primárně předmětem výchovy a osvěty.
Model, založený na absenci souhlasu ANO znamená ANO lze v oblasti trestního práva považovat za přísný. ANO znamená ANO má být primárně předmětem výchovy a osvěty, ale nejde o koncept vhodný pro oblast trestního práva, kde se uplatňuje zásada ultima ratio. Trestání v situaci, kdy není jasné, že druhá osoba se sexem nesouhlasí, lze považovat v současné době za přepínání trestní represe. Ke změně definice znásilnění směrem ke konceptu nesouhlasného pohlavního styku v posledních letech přistoupila celá řada evropských států. Jako znásilnění bude dále použitelný, stejně jako dnes, i případ, kdy pachatel zneužije bezbrannost oběti, což zahrnuje případy, kdy oběť není schopna z určitého objektivního důvodu, např. nemoc, duševní porucha, spánek, silná opilost, zdravotní handicap, spoutání, nízký nebo vysoký věk a jiné, utvářet svou vůli nebo ji projevit, případně je tato schopnost podstatně snížena.
Výslovně se jako důvod bezbrannosti uvádí silný ochromující stres, který vyjadřuje velmi časté stavy, kdy oběť takzvaně zamrzne a není schopna se jakkoliv bránit. Zároveň se stanoví věková hranice 12 let, do jejíhož dosažení je dítě vždy považováno za bezbranné pouze z důvodu nízkého věku a sexuální praktiky s ním budou vždy trestné jako znásilnění v případě penetrace nebo jako sexuální útok v případě méně závažných sexuálních praktik typu tření nebo osahávání genitálií, prsou a podobně, a nikoliv jako mírněji trestné pohlavní zneužití, které předpokládá souhlas oběti. Jde tedy o stanovení věkové hranice, do jejíhož dosažení dítě obvykle za normální situace ještě není natolik vyzrálé, aby bylo schopno pochopit sexuální jednání pachatele a projevit svůj souhlas, nebo nesouhlas.
Po vzoru zahraničních úprav se navrhuje trestný čin znásilnění omezit pouze na soulož a jiný pohlavní styk provedený obdobným způsobem, například anální styk, orální styk, vsunování prstů a předmětů do vagíny nebo análního otvoru, a méně závažné sexuální praktiky nepenetrační povahy vyčlenit do samostatného nového trestného činu sexuálního útoku. Tím je možné i vhodněji nastavit výši trestních sazeb.
Trestný čin sexuálního nátlaku se navrhuje doplnit o zneužití tísně oběti. V praxi může jít o případy domácího násilí, kdy součástí dlouhodobých násilných projevů pachatele vůči oběti může být i provádění sexuálních praktik, aniž by oběť vyjádřila nesouhlas s takovým jednáním a aniž by byla ve stavu bezbrannosti. Nicméně strpění sexuálních požadavků pachatele může být na její straně dáno stavem tísně, ve kterém se dlouhodobě nachází v důsledku jiných útoků pachatele a situace v rodině, například obava o děti žijící ve společné domácnosti, a pro kterou neprojevuje nesouhlas s požadavky pachatele na sexuální praktiky.
Dále se posiluje právo obětí být slyšena v trestním řízení. Zejména se zdůrazňuje poučovací povinnost orgánů činných v trestním řízení vůči oběti, pokud jde o její právo učinit prohlášení o dopadech trestného činu na její život, aby státní zástupce a soudce mohl tyto dopady řádně zohlednit. Zdůrazňuje se, že toto prohlášení je třeba zohledňovat v úvahách o trestu a nově se stanoví, že pokud se oběť, respektive každý poškozený, vyjádří ke sjednané dohodě o vině a trestu, bude toto vyjádření obsaženo přímo ve sjednané dohodě, to je, pokud poškozený s dohodou souhlasit nebude, soudce o tom bude včas informován a zejména v těchto případech by měl přezkoumat, zda je schválení dohody o vině a trestu namístě.
Jak již bylo řečeno, obsah návrhu byl opakovaně diskutován na politické úrovni a detailně i v rámci podvýboru ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny pro problematiku domácího a sexuálního násilí. Věřím proto, že tento návrh zákona podpoříte, neboť přispívá ke zvýšení ochrany obětí sexuálního násilí.
A teď budu děkovat podruhé. Já chci poděkovat z několika úhlů pohledu všem stranám ve Sněmovně, protože ta debata, která probíhala zpočátku, nebyla úplně snadná, protože si musíme říci, že značná část soudců, státních zástupců, zkrátka a dobře odborníků z praxe tuto redefinici možná i v této chvíli úplně nepodporuje, neboť mají za to, že dosavadní vymezený trest, nebo jinak to řeknu, sexuálních trestných činů již postačuje s ohledem na judikaturu. Já myslím, že jsme udělali dobře, když přijmeme, když navrhujeme to, co navrhujeme, a byl bych velmi rád, aby zde podruhé zaznělo, a to směrem úplně k celému sálu, že když se chce, tak se dá dohodnout na dobrých věcech. Děkuji. (Potlesk.)
