Jedna reorganizace ještě neskončila a už začínala další, většinou ještě méně logická a cokoli systémově řešící. Celý tento vládní chaos a soustavné snižování nákladů na provoz i platy mají za následek to, že armáda, policie ale i vězeňská služba se dlouhodobě potýkají s nedostatkem lidí.
Zájem o práci a službu není, resp. je, ale většinově u takových uchazečů, kteří nejsou schopni splnit požadovaná kritéria výběru. To vše je doprovázeno buď přirozeným nebo často i vynuceným odchodem zkušených profesionálů a stav se proto rok od roku zhoršuje.
Když se pak stát dostane do problémů, ať již objektivních, jako je tomu v případě přílivu nelegálních migrantů, nebo těch uměle vyvolaných a bohužel některými politiky přiživovaných, jako je tomu v případě navozování hrozby války Ruskem, zjistíme, že nás vlastně nemá kdo chránit nebo bránit.
V obraně se proto spoléháme jen na naše členství ve válečnické organizaci NATO. Ale i aliance po nás stále častěji požaduje větší zapojení do mnoha válečnických aktivit všude po světě. Pro zalíbení generálům za Atlantikem vláda proto koketuje se zavedením nové branné povinnosti, a to nejen pro muže, ale i ženy. To však naše společnost zatím odmítá. Je proto třeba vyvolat větší paniku, aby obavy z napadení byly většinově přijímány jako reálné. K tomu pomůže propaganda prostřednictvím ovládaných médií. Prvním významným krokem je početní posílení vojenských záloh. Problémem však je, kde vzít dobrovolníky, když mladí vycvičeni nebyli a ti vycvičení už jsou starší 40 let a mají rozum. Vědí, že válka znamená smrt a umírání a proto se do záloh nehrnou.
Obdobně tragicky jsme na tom i při ochraně vnitřní bezpečnosti. Jediné zálohy, které u bezpečnostních sborů existují, jsou u hasičů a to sbory dobrovolných hasičů v každém městě či obci. Ti jsou vycvičeni a schopni svým profesionálním kolegům v případě potřeby pomoci a často to i činí.
Policie ani další bezpečností sbory takové zálohy nemají. Policie, která nese hlavní odpovědnost za vnitřní bezpečnost, musí spoléhat na zákonnou možnost povolat armádu. Jenže těch řadových vojáků je jen několik tisíc a nyní mají od aliance za úkol cvičit a připravovat se na válku a ne pomáhat policii.
Koho tedy povolat?
Logicky by se nabízelo povolat ty, kteří tomuto státu a lidem této země složili přísahu a již sloužili, tedy policejní veterány. Jsou vycvičeni, znají policejní práci a jejich začlenění do hlídek by bylo snadné a určitě účinnější než nasazení vojáků. I přes zklamání, které jim stát v roce 2009 připravil v podobě zdanění jejich výsluhových příspěvků, což dosud žádná z dalších vlád nedokázala zatím napravit, si myslím, že většina z nich, kteří jsou ještě zdravotně způsobilí, by v případě potřeby a oslovení neváhala.
U policie totiž platilo pravidlo jednou policista, vždy policista. Kdyby se nad touto možností vláda vážně zamyslela, bylo by to účinné řešení a určitě by nebyl problém to legislativně ošetřit. Takto tito lidé, do jejichž odbornosti a profesionality stát investoval nemalé náklady, zatím nacházejí své uplatnění jen u soukromých firem a nezřídka také při ochraně zájmů novodobé šlechty.
