V svém osobním životě považuji za nejdůležitější, že mám tři zdravé a krásné děti, ve věku 26, 6 a 4 roky. Jsem podruhé ženatý, manželka mi pomáhá v mém podnikání s administrativním vedením advokátní kanceláře. V advokacii pracuji již od roku 1991, provozuji všeobecnou právní praxi. Přesto je mojí dominantní oblastí právo trestní, obchodní a občanské. Jednoznačně si vážím své rodiny a jsem pyšný na své děti. Práce je pro můj život také důležitá. Skutečnost, že pracuji v oboru právo již déle než 23 roků považuji i za důkaz, že člověk může vykonávat to, co ho i baví a vydržet u své profese prakticky celý život. Také si velice vážím vztahů ke svým kamarádům a přátelům.
A ač to bude znít frázovitě, nesmírně si vážím hodnot, které jsou dnes odsunuty na vedlejší kolej – spravedlnost, čestnost, pravdomluvnost, férovost. Nenávidím intrikány a podvodníky všeho druhu, lidi, kterým jde jen a jen o vlastní prospěch.
V neposlední řadě jsem pyšný na to, že jsem občanem České republiky, Moravák a Brňák. Líbí se mi přírodní rozmanitost naší země, jsem aktivním myslivcem a lovcem. Jsem hrdý na svůj národ, co jsme dokázali za staletí vybudovat a sdílím obavy o naši budoucnost. Mám rád naši zemi a lidi zde žijící, což však neznamená, že bych neměl rád i jiné země, neboť velice rád cestuji, poznávám jiné oblasti, destinace, lidi, zvyky, historii, tradice. Myslím si, že čím více člověk čerpá znalosti a vědomosti o jiných zemích, o to více si má vážit své rodné země, státu, kde se narodil a koneckonců i státu, kde momentálně žije a především by měl vždy respektovat morální hodnoty, zákony a tradice právě té země, kde žije, či kterou pouze jako host navštěvuje.
2. Proč se hlásíte k pravici a jak má vypadat skutečná pravicová politika?
Myslím si, že čím jsem starší , tím více zjišťuji, že člověk hlásící se k pravici je člověk, :
- který se stará o sebe, svou rodinu a také o druhé. Nesouhlasím tedy s tím, že pravičák je ten, kdo se stará jen o sebe.
- myslím si, že stát tu není od toho , aby pomáhal všem,ale jen těm,kteří skutečnou pomoc potřebují, ať již z důvodu nemoci, stáří anebo náhlých tragédií
- jsem přesvědčen, že v naší republice řada lidí žije na úkor druhých a že socialistické a levicové vlády jim v tom ještě napomáhají systémem ohodnocování
- pravicovost u mě spatřuji i v tom, že slova jako rodina a vlast nepovažuji za frázi,ale za něco, co je v člověku zakořeněno od narození
- mám za to, že skutečně pravicově smýšlející člověk, za kterého se považuji, chce mít od státu vytvořen prostor resp. podmínky jak pro vlastní život, do kterého mu stát zasahuje naprosto minimálně, tak pro osobní aktivity včetně např.podnikání. Pravičák nevykořisťuje své zaměstnance, ale dbá na to, aby jeho podřízení byli řádně ohodnoceni a měli důstojný život. Současně pravičák není pro mě zaměstnavatel, ale každý svobodu milující občan, který chce žít vlastní život .
- na rozdíl od levicově smýšlejících lidí, jsem toho názoru, že nikdo mi nic nedá zadarmo, nebo za nějaké zásluhy a že musím usilovat o to, abych se postaral o vlastní život, o rodinu. Levičák se sice ohání tím, jak chce dobře pro všechny, ale v praxi toho nemůže nikdy dosáhnout. Proč by se měl člověk a stát starat i o ty, kteří výslovně parazitují na druhých, na sociálních dávkách, a vůbec si žádných jiných hodnot neváží.
To jsou asi hlavní body, proč se hlásím k pravici.
Pravicová politika tedy má vycházet i z těch zásad a myšlenek, které jsem uvedl výše v tomto bodě. Musí být spravedlivá ke každému člověku zvláště a dbát na rozvoj člověka již od jeho narození. Tedy nejdříve se stará klasická rodina – otec, matka a děti - tu nikdy plně nenahradí jiné formy tzv. náhradních rodin. Tento pojem používám výslovně nerad a pouze jako terminus technikus.
Tak, jak se má člověk snažit v prvé řadě sám starat o sebe, svou rodinu a pomáhat těm, kteří si to zaslouží nebo potřebují, mu má pomáhat stát a ne naopak. Vládnout nám a určovat, co je správné a co nikoliv.
Stát má poskytovat servis a ne buzerovat lidi a navíc ty, kteří jsou na rozdíl od jiných aktivní. Není možné, aby stále platilo: socialisticky pracovat, ale kapitalisticky žít. S pravicovou politikou také spojuji odpovědnost člověka za svůj osud a hned následně za osudy druhých. Považuji za důležité, aby člověk nebyl poměřován pouze podle svého majetku resp. postavení ve společnosti, ale na druhé straně pokud si někdo svou aktivní prací a umem vydobyl určité postavení včetně získaného majetku, nechť je společností ohodnocen i např. formou respektu. Chybí mi úcta k lékařům, k učitelům, úcta k poctivým řemeslníkům a jiným profesím. A dost mi vadí neúcta a nerespektování skutečných autorit. I v tom spatřuji rozpor mezi pravicí, která si hodnot i lidí váží dle mého názoru skutečně více než levice,která se chová jako všeobjímající a sociální, ale v důsledku mnohdy levice manipuluje s lidmi, neříká jim pravdu o jejich postavení, hovoří např. o sociálních sítích ,ale ve skutečnosti tuto politiku nikdy nerealizovala. V tomto ohledu lze kritizovat i působení některých politických stran, které se dosud hlásily a některé i nadále hlásí k pravici a konzervativním myšlenkám, ale ve skutečnosti používají populismus s demagogií a neprováděly nikdy pravicovou politiku. Pokud mi někdo tvrdí, že není dnes doba na vládu pravice, naopak tvrdím, že je na ni již nejvyšší čas.
3. Čemu byste se chtěl v Evropském parlamentu věnovat a co konkrétního byste chtěl prosadit (obecně i extra pro ČR)?
Chtěl bych se věnovat legislativě,ale takové,která neznásilňuje zákony členských států, ale napomáhá jim v jejich rozvoji. Jsem eurorealista a člověk vycházející z respektování samostatných členských států, kterému se příčí to, že se jednotlivým státům pod rouškou spolupráce a pomoci nadále odebírá jejich suverenita a určuje se jim, co mají vyrábět, co pěstovat, zakazují se jim, a to zcela nesmyslně, názvy jejich tradičních výrobků.
Jsem přesvědčen, že naši občané moc neuvažují a hrozí , že do Evropského parlamentu zvolí takové politiky, kteří po usednutí na křeslo europoslance zapomenou, kým byli zvoleni a proč byli zvoleni, tedy na zájem českého občana zachovat vlastní stát, dbát na jeho rozvoj, jak ekonomický tak kulturně společenský. Jak já bych pracoval v europarlamentu? Tak, abych udělal maximum co by bylo v mých silách pro naši republiku a nikoli pro bruselského úředníka. Vím, že bych s takovou politikou nebyl asi příliš populární, ale měl bych čisté svědomí, že jsem naší zemi mohl jako její vyslanec trochu pomoci. A to i bojem proti těm, kteří sice nahlas hovoří o českých zájmech, především těsně před každými volbami, ale po svém zvolení je zajímá úplně něco jiného, vlastní sláva a zisk bez ohledu na prospěch.
Ač bych chtěl v rámci Europarlamentu pracovat na poli práva, dělal bych to , co by bylo třeba i v jiných oblastech a vždy bych usiloval, aby z toho, jak se říká, Česká republika měla vlastní prospěch.
Konkrétně bych chtěl jako trestní právník prosadit větší práva občanů jak v ČR tak i v rámci EU na vlastní sebeobranu proti rostoucímu počtu přepadení a loupežím.
Chtěl bych, abychom se co nejrychleji, i za svého nepatrného přičinění, vrátili k myšlenkám – z jakého důvodu EU vznikla a proč jsme do EU vstoupili. Je třeba nahlas připomenout, že důvodem vstupu České republiky do EU bylo :
- zvyšování výkonnosti naší ekonomiky a tím i zvyšování životní úroveň našich obyvatel
- ne euru, které by znamenalo pro nás jen další ekonomickou krizi, ale euro v okamžiku, kdy např. jednoduše řečeno, bude pro nás plus mínus za 5 Kč, tedy v okamžiku vysoké výkonnosti naší ekonomiky
- budu bojovat proti tomu, abychom byli rájem překupníků všeho druhu, abychom byli odpadkovým košem ostatních členů EU
- budu bojovat, abychom se stali silnou prosperující zemí, která bude slyšet a vidět
- zásadně budu usilovat o řádnou migrační politiku, kdy se v principiu nebráním příchodu emigrantů, pokud by to naše země unesla, jinak bych byl i proti dalšímu přílivu imigrantů
- jedině poctivá imigrační politika zabrání tragédii našeho národa, který může být vystaven neregulovatelným přílivem uprchlíků z celého světa