Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážení kolegyně a kolegové, se zájmem sleduji diskusi, která se tady rozhořela na základě rozhodnutí Ústavního soudu o volebním zákonu do Poslanecké sněmovny a o tom, co bude vlastně s tímto nálezem Ústavního soudu dále a jak se ctihodná Poslanecká sněmovna zhostí toho úkolu, doplnit chybějící ustanovení, které Ústavní soud vyňal ze zákona o volbách do Poslanecké sněmovny, a zda půjde nad rámec oněch ustanovení § 48, 49 odst. 1 písm b), d), odst. 3 písm. b), d), a odst. 4, § 50 odst. 1, 3 - § 51 zákona 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů ve sznění pozdějších předpisů ve znění zrušujících uplynutím dne vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Chtěl bych tady podotknout, a to tady nezaznělo, že ve zbývajících částech návrhů se návrh zamítá. To znamená, ostatní věci, které byly předmětem toho nápadu u Ústavního soudu, Ústavní soud zamítl. Čili týká se to těchto paragrafů: 48 až 51. Možná v detailu je někdy skryt ďábel řešení a já ho spatřuji v samotném závěru, který byl formulován soudcem Fialou pod VII, kde se uvádí: "Netvrdíme, že současná podoba volebního systému poměrného zastoupení, která i po nálezu se spisovou značkou P...(nesrozumitelné)42/200 zachovává některé prvky takzvané velké volební reformy z roku 2000, je podobou ideální, nejspravedlivější, jedinou možnou a tedy nezměnitelnou. Máme jen za to, že ve svém celkovém působení se nezpronevěřuje pokynům článku 18 odst. 1 Ústavy, podle nějž by se volby do Poslanecké sněmovny konají majíc na základě rovného volebního práva podle zásad poměrného zastoupení. Jistě lze mít za to, že těmto zásadám bude lépe odpovídat volební model jiný. Takový výběr ale dle našeho názoru již není věcí rozhodování Ústavního soudu a jeho momentální plenární většiny, ale záležitostí politické úvahy demokratického zákonodárce", tedy myšleno zřejmě Poslaneckou sněmovnou a samozřejmě Senátem jako celkem Parlamentu České republiky. Tolik jsem tedy chtěl připomenout.
Často se tady skloňuje otázka, jestli jeden volební obvod či několik volebních obvodů nebo zachování stávajících 14 volebních obvodů. I sám jsem si tuto otázku kladl. Dlouho tady bylo 8 volebních obvodů. Od reformy z roku 2000 se zde ustálil model 14 volebních obvodů a myslím si, že ta korespondence těchto volebních obvodů se samosprávnými kraji má co do sebe a má své určité opodstatnění. Chtěl bych říci, že model jednoho volebního obvodu, tak jak ho například známe ze Slovenska, ale jak ho znala například i prvá Československá republika, se nikdy plně neosvědčil. Má své určité klady, bezesporu, ale má také velké nevýhody, protože menší části republiky s menší částí koncentrací obyvatelstva jsou vždycky přehlasovávány těmi většími celky s větší částí koncentrací obyvatelstva. První Československá republika se to snažila vyrovnávat různými skrutinii, národnostními menšinami, doplňováním poslanců. Ale ne vždy se to dařilo a přestože to volební období tehdy bylo sedmileté, tak ani jednou nedošlo svému plnému konci a vždycky se konaly předčasné volby, protože byla plná rozporů a právě vnitřní řevnivosti, které nedokázaly zabezpečit onu stabilitu, po které se často teď tak volá a jíž se argumentuje, pokud bude Česká republika jedním volebním obvodem. Já neříkám, že se o tom nemůže diskutovat a vést seriózní diskuse. Ale myslím si, že by nejrozumnější bylo zůstat u návrhu, který pracuje se 14 stávajícími modely a hledat vhodné řešení přepočtu mandátů. Z tohoto pohledu se mi jeví jako poměrně vstřícný návrh, který by mohl být načten jako pozměňovací návrh k tomu návrhu 649, o kterém jsme se více méně shodli, nebo cítím tu shodu, že bude nosičem té legislativní změny, tak abychom co nejrychleji vyšli z této krize volební, která ohrožuje i zdárný průběh voleb na podzim tohoto roku a který je z dílny Ministerstva vnitra. Tady si myslím, i když se pracuje variantně se dvěma variantami, s jedním a s druhým volebním obvodem, tak že je pro nás určitým způsobem schůdná ta varianta číslo 1, která pracuje se zachováním 14 volebních obvodů a která potom přináší nový koeficient na přepočet rozdělení mandátů. Ano, za určitých okolností se nevyhneme druhému skrutiniu, ale bude více zohledněna rovnost jednotlivých hlasů a přepočtu mezi dané volební kraje a bude alespoň částečně setřen ten velký rozdíl, který je potřeba k získání hlasů na jeden mandát v malých volebních krajích oproti krajům, které jsou nad jejich danou velikostí. To znamená, mám třeba na mysli Středočeský kraj a vedle toho Karlovarský kraj, Severomoravský kraj, Zlínský kraj, čili v tomto smyslu.
Takže já se za Komunistickou stranu Čech a Moravy přikláním k tomu, abychom pracovali s tou variantou 14 volebních krajů, abychom pracovali i s tím, že bude rozlišeno to kvorum, a to ponechávám na diskusi, přidělování určitých klauzulí pro vstup koalic, je vcelku, vnímám, shoda na tom, že by ty hranice měly být dvě, ať už sedm nebo devět procent, nebo osm procent nebo deset procent. Pro nás je schůdná i varianta, která bude pracovat s tou horní hranicí, která bude na 11 %, ale myslím si, že to by měl být půdorys, na kterém se shodneme. A myslím, že i ta volební formule, která je precizována v tom návrhu Ministerstva vnitra, Harrowova(?) kvóta, že je schůdná a že stojí za úvahu se o ní vážně bavit potom na půdě ústavněprávního výboru a zvážit jejích zapracování do nové podoby volebního zákona. Tolik moje stanovisko za Komunistickou stranu Čech a Moravy.
