Bohužel to vypadá, že sice Evropská unie směřuje k finálnímu pádu, ale ještě předtím si nás tak pevně přitáhne, abychom spadli „do propasti” i s ní, a aby tím skončila celá evropská civilizace, kultura mnoha národů na území EU, minimálně ty, které jsou sdruženy v EU či k ní volněji připojeny (viz co se děje s Ukrajinou). Konflikt, který se rozbíhá je jasným pádem civilizace. Doufala jsem, že se k tomu nepřipojíme a před finálním pádem se nám na poslední chvíli podaří vysmeknout a přežít (aspoň většina obyvatelstva). Po nástupu vlády Petra Fialy v to už tolik nedoufám. Není ani tak problém, co ta vláda dělá, skoro horší je to, co nedělá. V ekonomické hantýrce by se její kombinace aktivit a nečinnosti dala popsat jako „shortování”, sázka na pokles. To způsobujev případu pádu nějaké akcie, že se podniknou kroky, aby to bylo ještě rychleji a níže.
Už dvakrát jsme prohráli světovou válku. Tu první jednoznačně, i když dnes se to vypráví na základě toho, co se stalo potom. Tedy že vzniklo nezávislé Československo. No, řekněme částečně nezávislé Československo. V té druhé světové válce jsme se dostali na stranu poražených jednak nečinností a jednak nešikovností vládnoucích elit. S trochu schopnějším vedením státu by se nám možná vyhnula jak okupace a rozpad státu, tak by se dost pravděpodobně Německu nepovedlo zažehnout konflikt takového rozsahu.
Nyní jsme v dost podobné situaci jako za první světové války (součást velkého celku, tehdy Rakousko-Uhersko, dnes Evropská unie a zároveň NATO, máme však o něco více suverenity, pokud ji do pár měsíců už úplně neztratíme zrušením veta v rámci EU) a zároveň jsou zde i podobnosti s II. světovou válkou (zcela neschopná vláda, vojensky jsme na tom o dost hůř než v úvodu II. světové války – myslím konkrétně Česká republika). To opravdu chceme prohrát I třetí světovou válku, pokud k ní dojde? Ta by bohužel byla finální nejen pro ČR, Evropu, ale i svět jak ho známe. Nebude kam utéct. Ovšem i ta nejoptimističtější prognóza znamená zničení Evropy jako kontinentu, resp. většiny jejího obyvatelstva. To opravdu chceme?
Není naší povinností nechat se do tak rozsáhlého konfliktu zatáhnout, hlavně když jsme slabší, potravinově a surovinově nesoběstační. Není povinnosti naší mládeže, aby z ní byl „kanonefutr” za cizí zájmy. Pokud nechceme dopustit genocidu našeho národa, neměli bychom se klidně dívat na to, co se děje a do čeho jsme zatahováni. V rámci přežití našeho národa, Čechů, Moravanů, Slezanů, je třeba třeba i trochu sobecky jednat tak, jak je to pro nás nejlepší.
Kdo nám kdy pomohl, když jsme to potřebovali my? Odpovíte si jistě sami. Pocit vzájemnosti je možné vztáhnout na nám nejbližší národy, jako jsou Slováci, Poláci (když by byli přímo ohroženi, ale nikoli abychom je poslouchali na slovo v každém nápadu, který prospívá jim, nám ne), Maďaři (s podobným principem) a případně další podobné státy v našem okolí. S kým se naše zájmy povětšinou neprotínají jsou Německo, občas máme styčné body spíš s Rakouskem. A už vůbec nám nemají co diktovat ani z Bruselu ani z Velké Británie nebo zpoza dalších moří. Jejich zájmy nejsou našimi zájmy. Jejich zájmy také mohou znamenat, že nás obětují v rámci svých geopolitických her. Na celoplanetární hry nemáme velikost a sílu, ale nemusíme hrát ty nejhloupější pěšáky, kteří se navíc podrobí v předklonu a s úsměvem. Kdykoli se to tak udělalo, vždycky to špatně dopadlo.
My tuhle děsivou krizi musíme hlavně přežít, přežít ji ve zdraví, včetně našeho potomstva, zachovat naše území, majetky, rozvíjet naši kulturu. Nic jiného by v jakémkoli rozhodování nemělo mít prioritu. Náš národ prý není sebevědomý. Tak na tom zapracujme. Nemáme se za co stydět ani v přítomnosti ani v minulosti. Proč ustupovat národům, které mají sebevědomí a agresivity dost? Ať už jsou od nás v jakémkoli geografickém směru.
