Zatímco ještě na jaře všichni mluvili o tom, jak budeme táhnout společně za jeden provaz, šili jsme roušky a „byli jsme v tom společně“, nyní jsou sociální sítě plné nenávistných komentářů, které občany rozdělují na několik „nesmiřitelných“ táborů. Namísto „boje s koronavirem“ hledáme viníka, na kterého bychom hodili všechny problémy tohoto světa. Namísto boje s virem se vede válka dezinformací, které se na nás sypou ze všech stran, a je velmi těžké jim nepodlehnout. Média jsou plná negativních zpráv o počtu nakažených, počtu obětí a o kolabujícím zdravotnictví. Dříve, před koronavirem, většina z nás podobné „katastrofické“ zprávy vyhledávala. Teď se nás však tyto mediální výstupy přímo týkají. Žijeme v době pandemie, která sužuje celý svět, ale, žel, také v době plné nenávisti a agrese. Lidé propadají panice, jsou naštvaní především na omezující opatření, na roušky, prostě na všechno, včetně vlády a svého okolí…

Nedivím se! Hlavní komunikace vázne, je chaotická, každý z ministrů si jede tu svou pravdu a lidé podobně také. Ani v této těžké chvíli nedokáže samotná vláda táhnout za jeden provaz. To stejné však platí i o odborné veřejnosti, která se mezi sebou pře a vytváří ještě větší napětí ve společnosti. I politika je totiž profese a odborníci z mnoha oborů, hájící jen tu svou pravdu, nedomýšlejí důsledky svých tvrzení a ani necítí společenskou odpovědnost.

Z tohoto pohledu již vláda boj s pandemií prohrála. Lidé chtěj nechtěj totiž potřebují jasné instrukce o tom, co mají dělat. Každé omezení je potřeba lidem vysvětlit. Občané mají skutečně právo vědět, proč k jednotlivým krokům vláda přistoupila.

Musím tedy členy vlády požádat, aby odhodili svoji „sebestřednost“ a touhu se zviditelnit za každou cenu. Jistě pak bude situace mnohem příznivější. Ani mediální poradci některých ministrů zřejmě nedokázali přesvědčit „své klienty“, že teď nejde o ně, o jejich slávu, o volební preference, ale o nás o všechny, naši společnost, naši budoucnost a budoucnost našich dětí…

Jsem celoživotní optimista, nyní však nevidím ono světlo na konci tunelu. Zastrašování lidí rozhodně není na pořadu dne. Za vše také nelze rozhodně vinit vládu. Na druhou stranu, pokud vláda nezačne jednat v jednotě, srozumitelně, jasně, s notnou dávkou empatie a porozumění, pak můžeme rovnou republiku zavřít. To platí ale i o nás. Nenošením roušek, obcházením vládních opatření či vandalismem, jakému jsme byli svědky tuto neděli, si jen podřezáváme větve sami pod sebou…