Za český automobilový podnik považuji tak např. SOR Libchavy a pak některé subdodavatele pro světový automobilový průmysl, kteří si udrželi české vlastníky, vlastní výzkum a vývoj a své patenty. Protože ostatní výroba tu dnes je a zítra být nemusí, což stále reálněji hrozí třeba mladoboleslavské VW Škodovce.

Komentoval jsem např. nelogickou ztrátu trhu v Bělorusku. Lukáš Kovanda ve zmíněném rozhovoru karty odkryl, když na dotaz ohledně avizovaného omezení ve Škodovce a přesunu do spíše kategorie producentů lidovějších vozů, odpověděl: "Je to citlivá věc, vlastně dosti politická věc. Z čistě ekonomického hlediska si každý koncern, včetně Volkswagenu, může svobodně rozhodnout, kde a jaká auta bude vyrábět. Stejně jako pekaři by nikdo neměl mluvit do toho, zda housky peče v Dolní Lhotě, nebo v Horní Lhotě. Jako ekonom tedy nemohu říci nic jiného, než ať si Volkswagen vyrábí své vozy, kde chce. A pokud pro něj bude ziskové třeba jen to, když v Česku bude vyrábět pouze tříkolky pro malé děti, tak ať."

Jenže tohle srovnání s pekaři víc než trochu pokulhává. Zatímco Dolní i Horní Lhota jsou pořád v České republice a pekařem je většinou našinec, přesune-li VW (na rozdíl od pekaře není našinec) výrobu jinam, bude to mimo území ČR. Každý jistě chápe ten kardinální rozdíl.

Apeluje-li Lukáš Kovanda na více přidané hodnoty v naší ekonomice (výzkum, vývoj), nutno zdůraznit, že toto všechno nejen v Mladé Boleslavi před rokem 1990 fungovalo, že české vývojáře nám záviděl celý průmyslový svět. A že Česku hrozí osud obyčejné automobilové montovny bez perspektivy, před tím KSČM, bohužel bez adekvátních reakcí státu, varuje už mnoho let. Není to nic nového. Jen potvrzení slov bývalého šéfa americké diplomacie Henryho Kissingera, který v 90. letech pravil, že osudem Československa je banánová republika. Od hromad banánů na prodejních pultech, k nimž se lidé procinkali v listopadu 1989, jsme se plynule a ladně propracovali ke Kissingerově republice BANÁNOVÉ. Za 32 let svobody a demokracie jsme ušli „strastiplnou“ cestu od banánů k banánům…

Naše schopnosti bylo třeba ponížit a místo odborníků instalovat amatéry, abychom nadnárodním firmám nepřekáželi. Já jsem před rokem 1989 v jedné takové světově respektované a dnes již neexistující firmě pracoval.