_profil_top.jpg)
08.11.2010 13:52:00
Hledejme nové spolupracovníky
Úvodní vystoupení předsedy Vojtěcha Filipa na 12. zasedání ÚV KSČM.
Občané si totiž v senátních a komunálních volbách, které máme za sebou, pravděpodobně uvědomili, že rozhodnutí, které učinili v květnu t.r., nenaplňuje jejich očekávání, a někteří by zřejmě již nyní rádi své rozhodnutí změnili. To ale nebude tak jednoduché. Pro nás to znamená, že se budeme věnovat naplno tomu, abychom realizovali usnesení celostranické konference, abychom mohli zcela konsolidovat stranické organizace, zabývat se další aktivizací členské základny a zabývat se aktivizací i těch, kteří naši politiku realizují, získávat také další podporu široké veřejnosti.
Nejprve mi však dovolte několik poznámek k samotnému výsledku voleb. Nechci nějak dublovat samostatný referát odpovědného místopředsedy naší strany Milana Bičíka, pokusím se jen na předběžném zobecnění některých údajů ukázat, že je nutné, aby KSČM přijala několik razantních kroků, ke kterým se odhodláváme už delší dobu a ke kterým jsme přijali usnesení už v roce 2006.
Volební výsledky můžeme totiž hodnotit z různých pohledů. Když to vezmeme z pohledu mandátů, jak v Senátu, tak ve městech a obcích - jsou nedobré. Ztratili jsme proti předchozím volbám jeden senátorský a více než tisíc mandátů zastupitelů. Čím to bylo způsobeno? Samozřejmě, že existují důvody objektivní i subjektivní. Nechci nic shazovat pouze na objektivní důvody, jen je připomenu. Byla a samozřejmě trvá zvýšená vlna antikomunismu, zvláště v období před volbami. Byli jsme svědky neustálého překrucování historie a zdůrazňování již tolikrát odsouzených represí z 50. let. To jistě ovlivnilo, stejně jako v květnu, značnou část, zejména mladých voličů. Dalším objektivním důvodem je znechucení politickou scénou, což bylo vyjádřeno množstvím voličů, kteří přišli k volbám, ale zejména množstvím těch, kteří k volbám nepřišli. Je také pravda, že obavy z vítězství stran koalice znamenaly, že znovu někteří voliči KSČM dali své hlasy sociální demokracii a KSČM tak nepostoupila do druhého kola senátních voleb. Žel, projevila se i pokračující vlna naivního očekávání od nově vytvořených stran. Zejména ve velkých městech se to ovlivnilo výsledek TOP 09 a zčásti i Věcí veřejných, jež byly některými vnímáni jako zachránci prosperity. Že tomu bude jinak, lidé zjišťují každý den.
Mnohem širší možnost ovlivňování společnosti, a to je také objektivní záležitost, měly samozřejmě pravicové strany, protože většina sdělovacích prostředků tíhne k tomuto trendu. Ale i sociální demokracie jistě měla větší šance a více peněz na svoji propagandu než KSČM. Objektivním důvodem je také to, že se nepodařilo změnit rozhodnutí pražského magistrátu, zastupitelstva hl. města Prahy o vytvoření sedmi volebních obvodů. A mohl bych pokračovat. Ale to jsou důvody, o kterých jsme věděli, a měli jsme se s nimi nějakým způsobem vypořádat nebo proti nim alespoň bojovat.
Mnohem podstatnější je, že KSČM se nebyla schopna zcela vypřádat se svými subjektivními důvody uvnitř členské základny. Za prvé se nepodařilo zabezpečit stejný počet kandidátních listin jako v minulosti. To znamená, že jsme dali méně lidem šanci volit KSČM. Rozdíl je více než 140. Stejný problém je s naplněním kandidátních listin v malých městech a středních a malých obcích. Za druhé se nepodařilo v některých místech ani správně vysvětlit program KSČM - tedy to, co nabízíme, co garantujeme a za čím stojíme. To považuji za jednu z velkých chyb, i to, že se nepodařilo zajistit větší otevřenost našich kandidátních listin pro aktivní občany, nečleny strany, kteří podporují volební program KSČM či mají levicové názory a byli ochotni je i veřejně prezentovat. Byla malá nebo někde i žádná snaha využití materiálů z Haló novin pro další propagandistickou předvolební kampaň. Odběr Haló novin, které objektivně informují o činnosti KSČM, je tristní. V některých okresech aktivita volených a uvolněných funkcionářů byla malá a spoléhali zde často pouze na rozeslání volebních tiskovin prostřednictvím pošty. Nedokázali jsme dokonce některé členy strany dovést k volbám. Nebo když k volbám došli, volili svou kandidátní listinu v obci, ale nevolili našeho kandidáta do Senátu.
Projevila se nedobrá práce okresních výborů, potažmo krajských rad v počtu zastupitelů v okrese. Na Semilsku máme pouze 5 zastupitelů za celý okres. Nepodařilo se zajistit ve většině statutárních měst stejný počet hlasů pro naše kandidáty jako v roce 2006. Mluvím o velkých městech, kde listiny byly naplněny. Děkuji soudruhům v Děčíně, kde se podařilo obrátit situaci, díky větší aktivitě, jsme získali i větší počet hlasů. Jinde však jsme utrpěli ztrátou svých dosavadních pozic. Největší propad jsme žel zaznamenali v okrese a městě, které mohlo být výkladní skříní politiky KSČM - v Karviné. Z původních 33 % jsme poklesli na 20 %. Projevily se i jiné chyby - připravené kandidátky jsme nepředložili včas.
Existují ale i pozitivní poznatky z této volební kampaně. Některé stranické organizace se tam, kde neměly úplnou členskou základnu nebo nemohly postavit celou kandidátku, podílely na vytvoření kandidátních listin nezávislých kandidátů, zejména z mladých lidí, kteří se do zastupitelstva dostali a dokonce, podle vyjednávání, budou členy rad. Pozitivně lze také hodnotit, že na našich kandidátkách se objevilo více než 50 kandidátů do 20 let. Je vidět, že tam, kde se okresní a základní organizace snaží, je možné mladé lidi najít.
Ve volbách senátních, kde poprvé nikdo z našich kandidátů nepostoupil do druhého kola, se nám nepodařilo najít v některých obvodech správné kandidáty, v jiných obvodech jsme nepřesvědčili ani naše stoupence o tom, že volba do Senátu tentokrát znamená volbu proti vládní koalici. Možná, že teprve ve druhém kole se některé okresní výbory a krajské rady dokázaly s tím vypořádat a pomohly tomu, že Senát není poprvé od svého vzniku zcela pravicový.
U výběru kandidátů je třeba se zastavit. Nehodlám ho dnes rozebírat, protože v podrobném hodnocení senátních voleb se tímto problémem budeme muset zabývat tak, aby v centru, jednotlivé krajské rady, jednotlivé okresní výbory už dnes přemýšlely o tom, co udělat, aby se za dva roky situace v senátních volbách změnila a KSČM byla schopna bez problémů vytvořit svůj klub. Nepodařilo se nám v senátních volbách najít dostatek spojenců na to, abychom prosadili své kandidáty, ač k tomu bylo přijato usnesení ÚV strany, a to i přesto, že v našich materiálech bylo dostatek naznačených možností, hledání cest, jak postupovat. Stalo se dokonce, že jsme někde podlehli kouzlu toho, že si ve svém úzkém kruhu vybereme, a pak čím pevněji budeme stát za svým kandidátem, tím bude mít lepší výsledek. Ano, pevně stát za svým kandidátem musíme, ale napřed musíme navrhnout kandidáta, jenž je přijatelný a vhodný i pro různá občanská sdružení, pro širokou veřejnost. Víme přece moc dobře, že jen silou členů strany nikoho nezvolíme, že potřebujeme, aby náš kandidát byl z těch, kteří jsou schopni oslovovat druhé.
V některých případech jsme si vytvořili i vlastní specifické problémy. Mám na mysli určitou nevraživosti mezi některými představiteli okresních výborů a kandidáty, spory, které probíhaly před volbami uvnitř některých okresních organizací. To například znamenalo nevyužití možnosti prosadit našeho kandidáta - např. v okrese Most, takže náš tradiční senátní obvod nám tentokrát nepatří. Uvidíme, jakým způsobem zvolená kandidátka Severočechů bude schopna s našimi dvěma senátory spolupracovat. Pokud jde o spolupráci na krajské úrovni, tam je dobrá. Mohl bych tak pokračovat, ale připomínám, že tuto problematiku je potřeba při podrobném hodnocení senátních a komunálních voleb vzít za svou a už nyní připravovat kandidáty, se kterými musíme seznamovat občanskou veřejnost, nikoli pouze stranické řady. Začít musíme už po novém roce, tedy tak, abychom na podzim 2012 měli jinou šanci.
Je třeba si v této souvislosti připomínat, že situace ve společnosti, v ČR, na mezinárodní úrovni, je poměrně vážná. Dovolím si připomenout dva momenty. První je z vnitřní současné politiky. Jsme v situaci, kdy vládne koalice, která má poprvé obrovskou převahu - většinu 118 hlasů. Zároveň jsme v situaci, kdy sociální demokracie nevystupuje jako důsledná opoziční strana. Nevystupuje tak proto, protože se snaží ze sebe vytvořit čtvrtou koaliční stranu, aby ji současná koalice pro její postavení v Senátu, v obcích, vzala mezi sebe a projednávala s ní všechny věci dopředu. Tak, aby společně mohli vyřadit jedinou důsledně opoziční stranu, a to je KSČM. To má svou logiku, to má ovšem nejen svá pozitiva pro nás, ale také své obrovské nebezpečí pro KSČM.
Všimněme si např. vyjednávání sociální demokracie na komunální úrovni. Je skutečně pravdou, že většinou tam, kde bylo možné vytvořit koalici s KSČM, tak ji raději vytvořila či snaží se vytvořit s ODS, případně TOP 09 nebo jinými pravicovými uskupeními. Přitom jsme v situaci, že přes prohlubující se krizi lidé zatím necítí objektivní potřebu revolučně se vymezit proti stávajícím poměrům. Přestože v září proběhla obrovská demonstrace odborů, v celé společnosti taková nálada není. Je to dáno tím, že demonstrace byla organizována odbory, které působí ve státní sféře. A onen dopad na další skupiny pracujících je teprve očekáván a lidé zatím čekají, jaký bude dopad konkrétně na ně. To je šance pro KSČM, která si přesně analyzuje situaci v ČR, vnímá ji, a musí se připravit na dopady, které přijdou po lednu příštího roku a mít tudíž připraveny jiná řešení. Nespokojenost skutečně, nejen podle mého názoru, naroste skutečně výrazně na jaře příštího roku. Povede k určité radikalizaci občanské veřejnosti, povede i k tomu, že se občanská veřejnost bude ptát na to, jaké recepty kdo nabízí. Nebude se ptát pouze na to, jaké recepty nabízí KSČM. A tady je samozřejmě nutné, abychom byli schopni jasně ukázat, kdo je důslednou opoziční stranou proti současné vládní politice, a kdo se podílí na rozhodování, které dále poškozuje ČR.
Dovolím si připomenout jeden velmi vysvětlující moment. Jestliže v Poslanecké sněmovně sociální demokracie, včetně bývalého předsedy Paroubka, vystupovala proti vyslání vojáků do Afghánistánu, senátní klub sociální demokracie toto vyslání bez problémů podpořil. Ona dvojí hra ČSSD je to, co je potřeba rozkrývat. Při případné radikalizaci občanů ale nečekejme, že budou slyšet na jakési archaické argumenty z dob minulých. Lidé budou slyšet na to, když budeme schopni najít řešení do budoucna. Samotný radikalismus lidi neuspokojí. Osud sociálně slabších nebo do sociální sítě se propadajících spoluobčanů totiž bude ovlivňovat i další politický fenomén, a to je ultrapravice, která se bude snažit, jako v době každé krize, shodit vinu na minulost, včetně minulosti KSČ. V tomto ohledu musíme my nabízet jasné projekty do budoucna. A musíme je nabízet tak, že budou přijatelné, pochopitelné, pro většinu občanů, pro ty, které budeme považovat za své možné partnery.
Výkonný výbor v této souvislosti projednal stav spolupráce KSČM s občanským sektorem, s těmi organizacemi, které působí dlouhodobě ve veřejnosti - ať už jde o nám blízké organizace nebo klasický občanský sektor. Od zájmových organizací, jako jsou myslivci, rybáři, sportovci, až po ty politizující organizace nebo organizace žen a mládeže.Tady je potřeba, abychom ten náš vějíř spolupráce však ještě rozšířili.
Ze zahraničně-politického pohledu si musíme uvědomit, že mimořádně důležitým momentem je to, že česká pravicová scéna je nadšena výsledky voleb ve Spojených státech amerických. Já osobně žádné nadšení nesdílím, jako jsem nesdílel nadšení z toho, že Obama je zachráncem světa, že se změní rázem všechno. Nesdílím nadšení z toho, že ultrapravicový »čajový dýchánek«, který vede Spojené státy zpátky na cestu J. Bushe ml., přinese něco radikálně jiného. Jen opakuji, že bipolární svět skončil, jednopolární svět skončil, multipolární svět ještě naplno nefunguje. Ale zároveň multipolární svět je ve stavu, že už neumožní žádnému státu na světě stát se jediným hegemonem ve světové společnosti.
Pravice zvítězila na tom, že byla schopna ne úplně odmítnout, ale minimálně zpochybnit Obamovu zdravotnickou reformu. Nadšení české pravice od K. Schwarzenberga až po vzývatele amerických republikánů samozřejmě nevede k tomu, že v ČR jsme schopni změnit něco na mezinárodních vztazích. Ale měli bychom si tu situaci uvědomit a podle toho přizpůsobit i naši politiku.
Co z toho vyplývá pro KSČM? Jaké kroky máme udělat? Již na začátku jsem uvedl, že bychom se měli vrátit k usnesení z roku 2006 a jako Komunistická strana Čech a Moravy se stát aktivním zakladatelem, aktivním strůjcem a aktivní součástí nového spojenectví práce a solidarity. Opakuji spojenectví práce a solidarity. Proč práce? Protože jde o to, abychom byli schopni oslovit všechny ty, kteří se živí poctivou prací, ať už jako zaměstnanci, jako osoby samostatně výdělečně činné, jako živnostníci, malí a střední podnikatelé. A abychom vyjádřili zájmy těch, kteří žijí z práce jiných a odmítli zájmy těch, kteří žijí z práce. Těch je velké množství. Mají stejné zájmy, ale nemají žádnou platformu, kde by je mohli uplatňovat.
Proč solidarita? Protože program KSČM je programem solidárním. Nejde o žádnou charitu. O jakési předávání drobků ze stolu těm nejpotřebnějším. Jde o vytváření prostředí solidarity, jde o to vytvářet mezi lidmi schopnost lépe komunikovat a spojovat je pro řešení jejich problémů. Toto spojenectví může samozřejmě vyvolat situaci, že lidé lépe a dříve pochopí své společné zájmy, a najít si správný vztah k těm, kteří jim chtějí odebrat úplně všechno.
Situace v ČR je taková, že zbytek sociálního státu se rozpadá a naše pravicová vláda odebírá poslední zbytky šancí pro občany ČR, aby byli schopni zaplatit své nejzákladnější potřeby. Rozpadly se politické sliby populistických Věcí veřejných, rozpadlo se připojování sociální demokracie a ODS ke středové politice, které jsme mohli zaznamenat v předvolebních heslech. Vládní konkrétní politika je otevřeně pravicová, ač ji před volbami takto prezentovala jen strana TOP 09 Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga. Ale tento program může vést k tomu, že ČR bude na křižovatce dalšího dělení, další marginalizace a dalšího ovládnutí cizím kapitálem.
V současné době je v zahraničních rukou 70 % výrobních prostředků v ČR. Oněch zbývajících 30 % není pouze v rukou státu. Je i v rukou českých podnikatelů. A těchto 30 % je ohroženo, protože zahraničnímu kapitálu záleží na tom, aby ten zbytek, který tu ještě nemá, také mohl ovládat. Aby se tak politici stali loutkami v rukou těch, kteří budou ovládat výrobní prostředky v ČR. To je velké nebezpečí, protože z celé demokracie zůstane už jen fasáda, která bude řízena podnikatelskými politickými stranami, které budou brát politiku jako otázku nákladů kapitálového vkladu a zisku z tohoto vkladu.
V tomto ohledu tedy ona aktivní role KSČM, jež se bude podílet na vytvoření takové společné platformy sil nalevo od středu, takového spojenectví práce a solidarity, velmi potřebná. Je zároveň řešením pro získání dalších voličů nejen pro program KSČM, ale i dalších voličů pro ty, kteří by na tomto projektu spolupracovali. Pokud ústřední výbor strany bude souhlasit s tímto projektem, pokud se už nebudeme jen zaštiťovat tím, že jsme přijali usnesení, ale pokud k jeho plnění skutečně přejdeme, potom budeme schopni najít onu míru spolupráce, která může přivést v nejbližších několika měsících nové spolupracovníky, nové lidi k práci a odporu proti tomu, co činí současná pravicová vláda. Nakonec v politickém stanovisku, které je připraveno pro dnešní zasedání, je dostatek argumentů, proč takovýmto způsobem máme získat co nejširší okruh lidí v ČR.
Změna politické situace totiž vyžaduje, aby stávající subjekty, které tu jsou, měly jasně popsány svou politiku. Aby politické strany „na jedno použití" přestaly lámat volební výsledky a aby ti, kteří mají zájem o skutečnou správu země, měli šanci tuto správu také vykonávat. V tom případě je úkolem KSČM oslovit ty, kteří byli aktivní ve volbách v květnu, ve volbách komunálních a senátních, a neuspěli, a nabídnout jim svou ruku. Pochopitelně, mají-li zčásti shodný názor s naším, byť třeba se v něčem podle svých zájmů liší. Je důležité, abychom uměli jejich aktivitu převést do společné akce, abychom na této platformě našli ty, kteří budou schopni kromě odborů organizovat účinnou obranu společných zájmů všech pracujících. To je velmi důležité. A pokud bychom hledali paralelu, tak vězte, že když nastupoval v třicátých letech fašismus, také se naši předchůdci musili zamýšlet nad tím, zda ten nebo onen program je dobrý nebo špatný, a jestli je potřeba nebo není pro založení jednotné fronty. Tehdejší opoždění a někdy i sektářství mělo své negativní důsledky, jak ukázaly další události.
Proč jsem přesvědčen, že v tuto chvíli nastal onen moment, kdy KSČM má takový krok učinit? Za prvé - mění se objektivní podmínky ČR, střední vrstvy jsou decimovány nejen bývalým Topolánkovým batohem, ale novými opatřeními současné vlády, která odebírá velkému množství rodin příjmy, a to jak z pracovního procesu, tak ze sociálních dávek. Za druhé - objektivní je také to, že lidé hledají odpovědi na otázku, jakým způsobem proti antisociálnosti přijímaných opatření vlády bojovat. Musíme se zeptat, jestli ono období, o němž hovořím, nastalo už dnes a kdy vlastně máme nabídnout ruku ke spolupráci. Myslím, že ta doba už nastala. Skončily volby, další volby nás čekají až v roce 2012, pokud se něco dramatického nestane, tak řada politických stran hledá, jakým způsobem do budoucna zaměří svoji činnost. A pokud nebudeme my aktivní, pokud nenabídneme možnost společného postupu, bude aktivní někdo jiný. Kdybychom takový projekt nabízeli v květnu, červnu, tak samozřejmě ti, kteří ve volbách získali alespoň nárok na státní příspěvek, tak by odpověděli - my vytvoříme svoji základnu v obcích, my vybereme kandidáty na senátory a postavíme se jako celostátní strana s velkou působností a tudíž by nemuseli být spolupráci nakloněni. Situace dnes je již jiná.
Podle mého soudu je tedy nejvyšší čas. Vznikla situace, která objektivně vede každého rozumně uvažujícího člověka k poznání, že je potřeba začít společně postupovat proti tomu, aby nebyl porušován jednací řád PS, aby nebyla 118člennou většinou válcována opozice, aby se nerozpadala jednání tripartity, kdy vláda se baví s odbory jen naoko a vůbec jim nevyhoví, protože má jasno, jak dopadne její zákon. A z každého takového jednání odcházejí rozčarovaní lidé z toho, že na jejich názor nikdo nedá. V tomto ohledu je ono spojenectví platformou, ve které by KSČM měla hrát aktivní roli. A nebojím se říci, že je potřeba oslovit nejen občanský sektor, ale i ostatní politické strany a politická hnutí, které jsou nalevo od středu. Protože řada těch programů těchto politických strana a hnutí nestojí proti KSČM či jejímu programu. A v tomto ohledu jsem přesvědčen, že máme co nabídnout. Jak z pohledu odbornosti, jak z pohledu stranické struktury a její schopnosti spolupráce. Nakonec na vyjednáváních o výsledku voleb se ukazuje, že KSČM není politickou stranou, která by neměla žádný koaliční potenciál. A takto ho můžeme dále rozšířit.
Nebudu konkrétně rozebírat koho oslovit. Ale pokud ÚV bude souhlasit s tímto postupem, tak musíme začít u těch, kteří už jsou našimi spolupracovníky - mám na mysli Stranu demokratického socialismu. Měli bychom však oslovit ekologická hnutí a ekologické strany, kterých je tady několik a některé svým programem se přímo nabízejí ke spolupráci. Neměli bychom se uzavírat v jednání s těmi, kteří hájí práva občanů nebo suverenitu českého státu. A měli bychom v tom velmi aktivně pracovat. Ať už jde o humanistické ideály a schopnost zajišťovat důstojný život občanů.
Závěrem dovolte jakési shrnutí. Jestliže máme jasno, že nejsme schopni postavit kandidátní listiny ve všech obcích a městech, že naše výsledky, pokud se s někým nespojíme, nejsou tak dobré, tak se pojďme spojovat. Pojďme k tomuto úkolu přistupovat co nejaktivněji. Jsem přesvědčen, že aktivní práce KSČM může vést k tomu, že takto vytvořená platforma spojenectví práce a solidarity je řešením, které může přinést do budoucna nikoliv pouze KSČM, ale všechny nespokojené k tomu, že budeme mít jiný úspěch ve volbách, než máme dnes jako politická strana, která se sice může podle některých jevit jako otkoukánek na české politické scéně, který se zároveň hlásí ke všem pozitivním společenským i politickým výdobytkům minulosti, ale zároveň, který byl schopen se poučit i z negativ, jež mnohdy tento pozitivní vývoj provázely. A hlavně má co nabídnout.
Ne všichni, kteří dnes jsou členy či příznivci neparlamentních stran, kteří netvoří hlavní politický směr, jsou totiž přesvědčeni, že lze zahodit cokoli nebo vše, co se v minulosti udělalo. A pokud budeme mít tento limit, že ti, kteří vnímají správně naši minulost a současnost, mohou být našimi spojenci, tak bychom udělali obrovský kus práce. Jestliže chceme dosáhnout lepších výsledků, musíme proto najít více těch, se kterými budeme spolupracovat. A budeme hledat ty, kteří budou chtít spolupracovat s námi. Je na to v tuto chvíli ten správný čas.
Vojtěch Filip
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
