V tuto chvíli však jde především o peníze, které byly v rámci vyšetřování zablokovány ve Švýcarsku a které jsme mohli získat. 12 miliard Kč rozhodně není částka, kterou si zejména v době krize může ČR dovolit zahodit. Jde o více než 1 % státního rozpočtu na příští rok. V řadě resortů by se tyto prostředky velmi hodily - ať už jde o zdravotnictví, školství, rozestavěné dopravní stavby, chybějící prostředky na mzdy pro hasiče či jiné.

Nulová reakce českých úřadů na výzvu ze Švýcarska, zda se ČR jako poškozená strana k trestnímu řízení připojí, je proto ostudná. A protože se výzva opakovala, nemůže jít jen o pochybení či liknavost. Jediným smysluplným vysvětlením proto zůstává, že odpovědní činitelé mohou někoho krýt, pokud nejde o jiný vztah k těmto machinacím. Vina v tomto případě padá na Topolánkovu, Fišerovu i Nečasovu vládu, neboť žádná z nich v této věci neudělala před zahájením soudního řízení nic. A nyní, po zahájení soudu, se dozvídáme, že českému státu už zbývá jen možnost vymáhat náhradu škody v civilním řízení, což je nákladné a bude to navíc nesnadné.

Za zvláště ostudnou považuji přestřelku mezi resorty financí a spravedlnosti o tom, kdo za to může. Pokud MF ČR po obdržení výzvy švýcarských orgánů požádalo o podklad resort spravedlnosti a vše se skutečně „zaseklo“ na Vrchním státním zastupitelství v Praze, pak jsou hlavní odpovědné osoby známy. Jde nejen o V. Rampulu, který tehdy Vrchní státní zastupitelství v Praze vedl, ale také o ministra Pospíšila, který od voleb opět za resort odpovídá. Taková záležitost neměla uniknout jeho pozornosti, stejně jako Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které by ho mělo prošetřovat. Rovněž je nepochopitelné, proč resort spravedlnosti v této souvislosti přispěchal i s vyjádřením, že své občany ČR ke stíhání do zahraničí nevydává. Chtěl tím snad někdo zdůraznit, že když není ochota odpovědných institucí stíhat korupční kauzy doma, znesnadníme to i soudům v zahraničí?

Je zcela zřejmé, že kdyby nebyl případ medializován, současná vláda by se jím vůbec nezabývala, stejně jako řadou dalších. V tomto světle se jeví silácká slova premiéra Nečase o nutnosti zjištění viny a získání uniklých prostředků jako pouhé divadlo pro občany ČR. Opět se potvrzuje, že vláda skutečnou korupci vůbec řešit nechce. Proto nehodlá využít ani případu, kdy jsou jí naservírovány výsledky na „zlatém tácu“ ze zahraničí. Asi jim to naopak situaci znesnadňuje – kauzu, kterou řeší švýcarský soud, vláda jen tak snadno pod koberec nezamete.