Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní a pánové, já budu stručný. Za prvé určitou reakci na vystoupení kolegy Kalouska. No, přece vítězem musí být právě ten příští ekonomický výkon České republiky. Principiálně přece nejde o to teď udržovat nějaká pracovní místa, která nejsou perspektivní, ale jde o to, abychom udržovali ty pracovní kolektivy, bez kterých se nedá určitý vysoce kvalifikovaný výrobek vůbec udělat, nebo vysoce kvalifikovaná práce, služba apod. Proto ty principy, když jsme je před měsícem začali diskutovat s vládou, se sestávaly z toho, že nejde o celý pracovní kolektiv celého podniku, ale jenom o tu vysoce kvalifikovanou práci v té firmě. Druhý princip, který jsme udržovali, byl ten, že to musí být vztah zaměstnavatele, zaměstnance a státu, to je přece úplně zřejmé. A třetí princip byl ten, že když to ten stát doplácí, tak se mu to v příštím období musí vyplatit, tzn. tam bude určitý výkon, který bude. Nejde vůbec o udržování pracovních míst, která nejsou perspektivní. Proto jsme souhlasili s tím, že o tom rozhoduje vláda po té poradě nebo chcete-li, po jednání tripartity. Jednali jsme o tom s odboráři, jednali jsme o tom se zaměstnaneckými svazy a docházíme ke stejnému názoru. Nakonec to vedlo k tomu, že jsme nesouhlasili se zkráceným jednáním a že to tady máme ve všech třech čteních, byť tedy potřebujeme ten zákon co nejdříve, protože prodlužovat ten jednorázový zákon, který jsme tady přijali v tom období první krize, nemůžeme, protože nemá tu flexibilitu, nemá konkrétní odpověď na ty změněné podmínky, které tady budou. Já nechci připomínat ta rozhodnutí, asi nejkvalifikovanější, která padla na konci 50. let v Japonsku, kde se rozhodli, do čeho půjdou a co podpoří, a tam to vedlo k dlouhodobému více než třicet let trvajícímu vzestupu japonské ekonomiky a to samé vlastně opakovali ve Spolkové republice Německo. Náš zákon musí být také upraven na naše podmínky.

Ty jednotlivé parametry asi tady budeme diskutovat ve druhém čtení, já bych nechtěl nějakým způsobem zdržovat tu debatu, ale považoval jsem za potřebné znovu se k tomu vrátit. Jestliže souhlasíme s tím, že zákon potřebujeme, já to nepovažuji za zákon, který by byl zmetkem. Já to považuji za návrh zákona, o kterém musíme diskutovat s největší vážností právě tady, abychom posoudili všechny parametry z těch třech pohledů, které já považuji za základní - co potřebuje vláda, co potřebují zaměstnavatelé a co musíme udělat pro zaměstnance, abychom udrželi jak pracovní kolektivy, tak jejich sociální jistoty. Bez toho prostě nemůžeme dál fungovat, je to naše odpovědnost, jak bude ten zákon vypadat. Tu odpovědnost opravdu nemůžeme svěřit někomu jinému. Je to opravdu na nás. Děkuji vám.