já jsem v dobré situaci, protože stanovisko poslaneckého klubu KSČM řekl Jiří Dolejš. Dovolte mi tedy několik poznámek, které bych ovšem nemohl stihnout ve dvou minutách faktické poznámky.

Jedna věc je jistá a jsem rád, že odpovědnost za rozpočet přijímají ty politické strany, které jej sestavovaly, a doufám, že budou ochotny také nést odpovědnost za státní závěrečný účet za rok 2017, protože to bude jejich hospodaření. S rozpočtem jsem z části spokojen - Jiří Dolejš řekl, jaká pozitiva vidíme na státním rozpočtu - a z části nespokojen, protože vývoj státního rozpočtu je opravdu jiný, než byl předpoklad.

Zaprvé pokud jde o programy, je evidentní, že ne všechny programy, které byly, ať už s Evropskou unií vyjednány, nebo které vláda stanovila v rámci svých priorit, se plní. Jedna z těch priorit je otázka obsazení úřadů a tvorba nových úřadů, protože jestli si někdo stěžuje, a pan poslanec Miroslav Kalousek tady před námi řekl, že mu to prostě vadí, kolik přibývá lidí na úřadech, tak já říkám, že by nepřibývali, kdybychom ty úřady netvořili. To je velmi důležité, jestli potřebujeme úřad, který shání budovu, anebo jestli si uvědomuje, jaká je struktura státu, jaké jsou jeho povinnosti, jaké jsou povinnosti jednotlivých resortů, a jestli v tom resortu se nenajde něco, co by mělo fungovat, nebo co by mělo plnit ten úkol. To bývá většinou nejhorší, protože ono je jednoduché přijít s řešením, my víme, že ten problém vyřeší úřad. Ne, on ho nevyřeší, protože na většinu otázek tady zákony máme. Já už nesnáším výroky novinářů, když řeknou, není na to legislativa, to většinou vypínám televizi.

Ale, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeci je to na nás, jestli jsme schopni udělat revizi některých záležitostí, které tady byly rozhodnuty v minulosti. Platí princip diskontinuity, to znamená, že my se nemusíme cítit vázáni, byť tady někteří z nás seděli v minulosti a mohli hlasovat pro z nějakých důvodů, a nyní vidíme, že k naplnění toho úkolu nedošlo. A proč tedy setrvávat na chybě, které jsme se dopustili? A takových úřadů bych prosím viděl několik. A bude to pravděpodobně i naším úkolem.

V této souvislosti jsem opravdu rád, a to musím přičíst k dobru toho návrhu, že se chceme zabývat služebním zákonem. Nesouhlasím s tím, co tady říkal Zbyněk Stanjura při svém předchozím projevu ve faktické poznámce. To přeci bylo úplně jinak v roce 2014. Tady nebyla žádná potřeba se tady trápit se služebním zákonem. Ten zákon z roku 2002 byl mnohem lepší. A stačilo, kdyby tehdejší vláda, nebo ta současná, která tady ještě sedí, vydržela a nechala ho od 1. 1. 2015 prostě platit. A měli jsme polovinu problémů, které máme teď.

A nyní k tomu, co mi opravdu vadí. Víte, já mám jednu velkou výhodu, která je zároveň velkou nevýhodou, to jest, že si některé věci pamatuji a že některé sliby tady byly vyřčeny nejen ve volebních programech, ale také ve vládním prohlášení a také bylo řečeno, že se na tom bude poctivě pracovat. Dovolte mi říct, že i dnes se setkáváme s tím, že některá výběrová řízení neproběhla, že si na to ministři neudělali čas, a že se tedy setkáváme znovu s problémem, který jsme mohli mít dávno vyřešený. Musel bych se zeptat, proč jsme museli odkládat výběrové řízení na mýtný systém? Proč tedy nemáme jako stát už dávno jiné příjmy? Asi na to nikdo nechce odpovědět, protože jsme to raději z pohodlnosti, omlouvám se nepřítomnému panu ministrovi dopravy, že to říkám teď, když tady není, ale já opravdu neviděl žádný problém v tom, když nastoupil do funkce, že by nemohl vypsat to výběrové řízení a mohli jsme mít úplně jiné příjmy. A o příjmech se tady, promiňte mi, zatím málokdo zmínil. A to už nemluvím o tom, že daňová soustava, která dává příjmy státnímu rozpočtu, se opravdu výrazně nezměnila. A když se změnila, tak tak ubohou korekcí, že neznamenala ani velké zvýšení příjmů, dokonce ani snížení příjmů, když jsme snižovali daň z přidané hodnoty na tiskoviny.

A víte, co mi nejvíc vadí? Že v rozpočtu nemáme na to, abychom přidali do nemocnic, do škol. Mluvíme tady o tom jako o něčem zvláštním. Ale stát našel dostatek prostředků na nákup něčeho, co bude likvidovat. Nemohl jsem reagovat přímo na pana poslance Karla Schwarzenberga, tak si to dovolím říct teď. Víte, já tu situaci v Letech velmi dobře znám. Nakonec jsem zvolen v Jihočeském kraji, jezdím tam pravidelně a nemám s tím problém navštívit to místo, na rozdíl od jiných, kteří o tom rádi mluví, a ještě jsem je tam neviděl při žádné příležitosti, natož 9. nebo 8. května.

To zařízení firmy AGPI není na žádném pozemku, který byl na původním místě toho pracovního tábora. A jestli tady byla výzva k tomu, abychom přeci nějakým způsobem odškodnili to, jak to dělali Češi vůči Romům, nezlobte se na mě, to mi připadá výzva mimo realitu. Já nebudu nijakým způsobem opravdu vyhrocovat projednávání státního rozpočtu České republiky na rok 2018, protože ten nákup má být proveden letos. Zatím to neschválilo ani 100 % akcionářů. A byl bych nejradši, kdyby ne ti menšinoví akcionáři zablokovali zápis majetku, ale byl bych nejradši, kdyby ministr financí se rozhodl, že tu smlouvu nepodepíše, anebo když už ji bude muset podepsat, protože musí respektovat usnesení vlády, že dá alespoň žalobu na relativní neplatnost té smlouvy. Víte proč? Protože si nedovedu představit, že bych ze svých peněz, a to nejsou peníze vlády České republiky, to jsou peníze daňových poplatníků, těch, kteří je poctivě museli odvést na svých daních, a my zlikvidujeme... za 450 milionů si nakoupíme podnik, abychom ho za dalších 200 milionů zlikvidovali. Tak já nevím, jestli máme 650 milionů na vyhození. Já bych těch 650 milionů chtěl vidět na tom, jak se například modernizuje nějaká nemocnice, nebo že dáváme ty prostředky například na výzkum a inovace.

Ale lži, které jsem tady slyšel, mi opravdu vadí. Opravdu bych doporučoval všem, kteří o tom mluví, aby se tam jeli podívat. Je to důstojné místo. Je důstojně upravené. Vložili jsme do toho mnoho prostředků. A jsem přesvědčen, že stát nemá nakupovat výrobní zařízení pro to, aby ho zlikvidoval. Když už si stát něco koupí, tak by to mělo být něco, co bude moci využívat a co může vrátit v nějaké skutečně státní povinnosti svým občanům. Jsem o tom hluboce přesvědčen, protože někdo bude muset tu výrobní kapacitu nahradit. Možná že se najdou ochotné ruce v sousedním Bavorsku, ve Spolkové republice Německo, že nám rádi ty vepříky dodají. A kdo bude tedy dál vyrábět u nás? Budeme si stěžovat, že jsme montovnou? Nebo co budeme dělat? Já to považuji za nemorální krok. Nikoli morální krok, ale nemorální krok. A nedovedu si představit, že by stát něco takhle dál dělal. Opravdu si nedovedu představit, že pro sanaci nějakého podniku, který je důležitý, byť by měl být následně zprivatizován, stát vykoupí určitou výrobní kapacitu, zasanuje ji, a potom buď ji bude dál provozovat, anebo ji prodá, protože není přesvědčen o tom, že by byl on tím nejlepším organizátorem té práce.

Ale nakupovat něco pro likvidaci, to jsme opravdu za hranou toho, co si stát má dovolit. Takže si dovolím učinit takovou drobnou výzvu. Prosím, vraťme se k některým slibům, které tady byly. Například k tomu, abychom měli banku v rukou státu. Mimo jiné to byl slib, veřejný slib. Dokonce byla vynikající šance, když Poštovní spořitelně uplynula lhůta k pronájmu pro ČSOB. Nechápu, proč jsme ji nechali marně uplynout. To je jako s mýtem. Co dělala vláda České republiky pro to, aby to nahradila? Vždyť jsme mohli bez jediného zrnka rizika, že se ČSOB obrátí na mezinárodní arbitráž, získat zpátky možnost, aby stát měl svou bankovní instituci v běžné konkurenci ostatních bank.

A takových příkladů bych mohl uvést mnoho. Tak si dovolím, protože jsem nemusel říkat zásadní politické stanovisko, když ho říkal Jiří Dolejš, říct ano, jistě je tento státní rozpočet lepší, než byly mnohé státní rozpočty v minulosti, ale zatím není tím státním rozpočtem, který by beze změn ve druhém čtení měl nějakou výraznou podporu klubu KSČM. My máme opravdu jiné priority a rád bych, abychom alespoň některé z nich mohli do státního rozpočtu zahrnout, protože by to bylo výhodné pro občany tohoto státu. Bylo by to výhodné z pohledu nových příjmů, ale také možných nových výdajů včetně umořování státního dluhu. Protože bych byl nerad, aby Česká republika nakonec byla v rukou zahraničních bank.

Děkuji vám.