Vážená paní místopředsedkyně, paní a pánové, když se podívám za sebe do lavice vlády, tak tady nikoho nevidím. Ve skutečnosti nemůžeme tedy ani jednat podle zákona o jednacím řádu.

Takovou ostudu, kterou dělá tato vláda nedělala ještě žádná! (Velmi rozčileně.) Dokonce ani vláda Petra Nečase nedělala tak velkou ostudu! (Potlesk zleva.) Už toho mám opravdu dost. Už toho mám opravdu dost. Jsem přesvědčen, že je třeba si připomenout slova Bohuslava Sobotky z let 2010, 2013, kdy on říká, že pokud by byl on předseda vlády, že by sem ministry dostal. Že by sem ministři chodili.

Ale nezlobte se na mě, přítomnost jednoho ministra mi nedává záruku toho, zejména ve chvíli, kdy premiér ví, že interpelace směřuje vůči němu, vůči předsedovi vlády. Minulý týden jsem ho upozornil bez jeho přítomnosti, protože bod nemůže být zahájen vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna přerušila jednání o mé interpelaci do jeho přítomnosti. A mně nezbývá nic jiného, než promiňte mi zneužít, než využít svého práva přednosti a říct alespoň pár vět.

Nevím, jestli jsme stále ještě parlamentní demokracií nebo jestli je to "cochcárna". A nezlobte se na mě, nemohu se smířit s tím, že se předseda vlády vyhýbá od června odpovědi na tuto interpelaci. To není žádná legrace. Je tam zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu o škodách, které způsobuje konkrétní nadace českému státu. Je tam ale dále ze října letošního roku materiál o poskytnutí dalších prostředků obdobné nadaci. Tak jestli si vláda chce dělat legraci z parlamentu, jestli si neuvědomuje, že rozpočtovým suverénem je Poslanecká sněmovna, tak v tom případě asi nepůjde o to, že by pan premiér vyměnil několik ministrů. Ono by bylo možná nejlépe, kdyby odešel sám. Děkuji vám. (Potlesk v celém sále.)