Děkuji. Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, členové vlády, paní a pánové, já začnu netradičně. Nedělám to rád, ale tentokrát to udělám. Přečtu jeden e-mailů, který jsem dostal a který stojí na zamyšlení.

"Víš, já si nouzový stav představuji úplně jinak. Vše funguje v režimu minimální dostatečnosti, ale krizový management pracuje v režimu 24 hodin 7 dní v týdnu na 110 % a hledá efektivní řešení a vytváří maximální materiální, časové i prostorové podmínky pro realizaci nezbytných opatření. Ale tady to funguje tak, že management všem všechno zakáže, čeká, jak to dopadne, a sám si dělá, co chce. Hledí si svého soukromého byznysu a neřídí se ani svými vydanými rozhodnutími. To se pak těžko věří, že to, co vymýšlejí, slouží eliminaci hrozby. Pokud nevěříš, stačí se podívat na tanec s testy okolo škol, kde ty testy jsou a tak dále."

Já myslím, že to jako příklad stačí. Mohl bych citovat i jiné. Ale Komunistická strana Čech a Moravy se snažila v každém případě pomoci v tom a vytvořit dostatečný časový a materiální prostor pro to, aby vláda udělala vše pro to, abychom pandemii zvládli. Ale na naše slova nedošlo. Na naše prosby už vůbec ne. A poskytnutý čas nebyl využit. Proč to říkám? Protože je evidentní, že ta opatření nejsou akceptována veřejností. Je to ztráta ochoty lidí se podřídit tomu, co nepovažují za možné, aby dále akceptovali bez toho, aniž by viděli nějaký viditelný cíl řešení.

Řekli jsme si, že je potřeba, aby ta odpovědnost byla rozdělena. Když jsme v lednu navrhovali vládě, aby umožnila lidem být venku na čerstvém vzduchu, aby otevřela za nějakých podmínek zimní areály, já vím, že se to většinou zúžilo na to, že to jsou skiareály, ale ono to je každé venkovní hřiště, které je možné použít, tak jsme byli vysmíváni. A když jsme mluvili znovu o návratu dětí do škol, tak nám bylo řečeno, že to není možné a že na to nejsou testy. A já říkám, že testy neléčí. A jestli vláda už v říjnu říkala, že budeme jasně směřovat k tomu, že bude dostatek vakcíny a že bude tady nějaký plán - ten plán jsem viděl, končí v červnu letošního roku, kdy by měla být proočkovaná česká společnost, tak jsem si říkal, dobře, tak my chceme ten konečný cíl někdy v červnu, kdy by mělo dojít k tomu, že se rapidně sníží jak nemocnost, tak nákazovost. Ale vláda nijak nereagovala. Ani ve chvíli, kdy bylo jasné, že Evropská komise se snaží na sebe převzít další pravomoci, ubrat je jednotlivým národním státům a lže občanům o tom, že budeme lékovou politiku dělat dohromady. Evidentně to zkrachovalo. Přitom léková politika, zdravotnictví není nic, co by bylo evropsky centralizováno. Je to vždycky věc národních států. Kdo mi nevěří, ať si nastuduje Lisabonskou smlouvu.

Proč tedy máme SÚKL? Proč trpíme to, že paní ředitelka SÚKLu řekne, že ona nebude certifikovat vakcínu a že si počká na to, až bude certifikovaná v Evropě? Za co ji platíme? Za to, že nechce vykonávat svoji práci a nést svou odpovědnost? Proč tam ještě sedí? Tomu já nerozumím. Protože vláda samozřejmě může kdykoli paní ředitelku vyměnit a dát tam někoho, kdo bude chtít tu odpovědnost nést a kdo bude schopen to také vykonávat.

Ono i v sousedních zemích došla trpělivost. Rakouští lékaři říkají, že se snaží sami nakoupit ruskou vakcínu, aby měli čím očkovat. Proč svým způsobem nejsme schopni udělat totéž? Čeho se bojíme? Bojíme se toho, že tu odpovědnost neuneseme? Jak tedy mají lidé věřit tomu, že ty kroky, které směřují k omezení jejich možností, vedou k tomu cíli.

Víte, já jsem dostal jeden e-mail, a nechci ho tady citovat, jenom připomínám, že ten pisatel mi píše, jak je možné, že jsem ještě nepohrozil paragrafem § 275 trestního zákona, a to je porušení povinností při hrozivé tísni. Pan ministr zdravotnictví tady říkal, jak je složitá situace, jak se to těžko řeší, ale že je potřeba, abychom ta opatření dodržovali. Ale v tom případě je potřeba říct lidem, jestli ty vakcíny budeme nakupovat, nebo budeme čekat, až nám je milostivě z Amsterodamu nebo z Bruselu dodají. Ale to není věcí nějakého čekání. To je naší odpovědností. A pokud chci unést odpovědnost za to, že budu prodlužovat, nebo neprodlužovat nouzový stav, tak přeci musím jasně říct, jestli mám nějaké řešení, které povede k tomu cíli. Proočkování společnosti tak, aby lidé mohli chodit do práce, děti do škol, aby lidé mohli dál normálně žít bez omezení, která pandemie přinesla.

A já tady nehoruji pro jednu vakcínu. Mně je jedno, jestli to bude vakcína AstraZeneca, nebo jestli to bude Sputnik pět V, nebo Sinovac. Mně jde o to, že vláda musí zabezpečit aspoň to splnění vlastního cíle, aby do června to očkování proběhlo.

Ale v tom případě nemůže čekat na to, že bude SÚKL nečinný a nebude dělat nic.

Já bych chtěl připomenout jednu věc. Jestliže hejtmani při neschválení toho 11. února nechtěli převzít odpovědnost a šli zpátky k vládě požádat ji o nouzový stav, tak se měly také sebrat jejich politické strany a říct, jestli půjdeme společně do toho souboje s pandemií, nebo nepůjdeme. Nikdo z těch politických stran, které měly možnost zajistit materiálně potřeby vlády k boji s pandemií, nezvedl, kromě vládních stran a nás, ruku pro novelu státního rozpočtu, aby tam byly prostředky. Ale jak je to možné? O čem si to tady hrajeme? Tak buď chcete, aby to tady bylo a v tom případě musíte nést i ty následky, že je potřeba zvednout ruku pro ten státní rozpočet a nebo ne a v tom případě neříkejte líbivá slova o tom, jak byste to dělali lépe. Ukázalo se, že hejtmani potřebují vládu a potřebují nouzový stav. Já jsem toho názoru, že jsme tady v úplně nové situaci, a to nejen kvůli tomu, že je tady nová mutace jihoafrická, brazilská a nevíme, jaká mutace přijde, jestliže budeme oddalovat očkování a vakcinaci. To je ta podstata nové situace. A nemám v úmyslu sanovat neústavní postup, ale věřím tomu, že když navrhneme a doporučíme vládě, aby vyhlásila nový nouzový stav a udělala program, který povede k té vakcinaci, který povede k tomu, že převezme iniciativu a budeme tedy schopni splnit ty závazky, tak dojde i k tomu, že lidé znovu obnoví důvěru v to, že je to možné řešit. Už zahoďme ten minulý nouzový stav a naděje na to, že nám to pandemický zákon vyřeší. Ten to fakt nevyřeší. Vyřeší to jenom společná práce a společná odpovědnost a já k ní vyzývám, protože je to důležité pro to, abychom toho byli schopni. Prostě donuťte Státní úřad pro kontrolu léčiv k tomu, aby tady autorizoval použití vakcín i těch jiných, než zatím autorizuje Evropská léková agentura, a pojďme se chovat alespoň tak jako sousedé z Rakouska nebo Maďarska, alespoň tak. Mohli bychom se chovat i lépe, protože jsem přesvědčen, že naši odborníci na to mají, ale nesmí se bát nést tu odpovědnost. A pokud pan ministr školství není schopen, aby zajistil testy do škol, tak možná že by ho měl pan premiér vyměnit. Pan ministr zahraničí tady sedí a nic neříká na to, že nám sousední státy, nebo už odešel, zavřely hranice. My nepotřebujeme zavírat hranice pro naše občany, oni nám je zavřou sousedé, protože řeknou, že u nás nezvládáme pandemii. Ale to přece není dobrý obrázek. Jednal vůbec s těmi sousedními státy, nebo to nechal na premiérovi? Nevím, co dělal, když víme, že 40 000 lidí, kteří převážnou většinou pracují v jejich sociálním a zdravotním systému, tam denně jezdí. Ale to je mu jedno. A nechápu, proč mu to tolerujeme. Stejně bych se musel bavit o tom, jakým způsobem jsme postupovali i v ostatních systémech. A jestli dál budeme nečinně přihlížet tomu, že si lidé budou vykládat o tom, že nouzový stav je potřeba hlavně kvůli nákupům bez výběrového řízení, tak důvěru občanů nezískáme. Je potřeba to razantně změnit. Je potřeba říct, že ty vakcíny nakoupíme, že ten plán máme a že to očkování proběhne.

Hovořil jsem se svým přítelem, bývalým europoslancem a našim kolegou Jiřím Maštálkou, který, když nepracuje jako lékař v lázeňském zařízení, tak očkuje. Včera naočkoval 106 lidí a je to mobilní očkovací centrum, bylo to dokonce v televizi. A on říká, že ti lidé chtějí tu vakcínu. To znamená, že je to jenom na nás, abychom zabezpečili dostatek vakcíny, to je úkol centra, a potom chtěli od těch krajů, protože nemocnice jsou zařízení většinou kraje kromě fakultních nemocnic, aby to zajistily buď v očkovacích centrech, nebo prostřednictvím lékařů v té první linii, to znamená praktiků. A oni jsou na to připraveni. Tak proč jim nedáme dostatek té vakcíny? Proč se soustřeďujeme na to, že nám to má v Amsterdamu někdo schválit? To jsou ti naši lidé horší než ti, kteří sedí v tom Amsterdamu? Já si myslím, že ne, že jsou dokonce lepší a že té odbornosti rozumí možná víc než kdekdo v celé sedmadvacítce. Jenom jim musíme dát šanci, aby to fungovalo. Já nechci mluvit dlouho. Já jsem přesvědčen o tom, že uzavřeme tu kapitolu, která tady je do toho 27. a žádám vládu, aby ze své pravomoci také stáhla ten návrh na revokaci toho minulého usnesení, nepřeju si to, nepřeju si postup, který by mohl být předmětem jakési ústavní stížnosti a jiných soudních sporů, ale přeju si, abychom v souladu s Ústavou a zákony České republiky dali lidem novou naději, která jim dá šanci na to, aby viděli to pověstné světlo na konci tunelu.

Děkuji vám.