Nemohl jsem si nepřipomenout text § 407 trestního zákona – Podněcování útočné války. Cituji odst. 1) „Kdo podněcuje k útočné válce, na které se má podílet Česká republika, takovou válku propaguje nebo válečnou propagandu jinak podporuje, bude potrestán odnětím svobody až na 5 let.“ Podle odst. 2) může být potrestán na 2 až 10 let, učiní-li to dále kvalifikovaným způsobem, dál citovat nechci.
Média přinášejí stále se opakující lživé nebo manipulativní informace o situaci na Ukrajině a v pásmu Gazy. U ukrajinského konfliktu mi vadí, když někdo napíše, že vojenský konflikt nebyl vyprovokován. Copak jsme zapomněli, co se dělo na „Majdanu“, copak všichni zapomněli na upalování lidí ve vypáleném Domě odborů v Oděse. Copak neexistuje „Alej andělů“, památník mrtvých dětí, které se staly obětmi útoků nacionalistických bojůvek, když tyto promluvily vlastní mateřštinou.
Opravdu si v České republice dovedeme představit, že všichni budeme mluvit jen spisovnou češtinou bez specifik jednotlivých nářečí, či zakážeme Slovákům mluvit slovensky. Co jiného byl zákaz ruštiny na Ukrajině.
Mám své přátele na Ukrajině i v Rusku, stejně jako na Slovensku, Maďarsku, ale i v Německu, Řecku, Chorvatsku, Srbsku, Portugalsku, Španělsku, Kazachstánu, Ázerbájdžánu, Vietnamu, Číně a prostě v mnoha dalších státech světa a nikdo z mých přátel si nepřeje válku.
Všichni mluví o tom, že je nutné zastavit dodávky zbraní a munice a začít jednat dříve, než konflikt přeroste do dalších hrůz. Příměří je prostě nutný krok. Copak nejsme schopni, když jsme si připomněli oběti 2. světové války, najít řešení, které je odpovídající 21. století?
Neděsí vás nikoho skutečnost, že zisky rostou zbrojnímu průmyslu, místo aby rostla stavební výroba a lidé si stavěli domy a byty a klesala cena nájmu. Nebo abychom každý den mohli slyšet ze sdělovacích prostředků, že naši vědci dosáhli např. dalšího úspěchu v řešení ochrany životního prostředí, energetické soběstačnosti, změny pozice ve výstavbě dopravní infrastruktury a cokoli pozitivního.
Nechce se mi ani komentovat téměř nekonečný spor v Gaze a hrůzy, které se tam odehrávají, neschopnost vrátit se k cestovní mapě a naplnit Rezoluce OSN o vytvoření nejen státu Izrael, ale také státu Palestina.
Do očí bijící dvojí metr, který někteří politici používají na hodnocení vojenských konfliktů mne nejen uráží, ale zejména vyvolává otázky, čí zájem vlastně hájí. Určitě to není zájem na udržitelném rozvoji obyvatel planety.
Možná by bylo dobré, kdyby si státní zastupitelství vzalo za své stíhat veřejně prezentované podněcování k útočné válce. Bylo by to jen ve prospěch dosažení míru na světě.