Nebyl jsem žádným příznivcem policejního prezidenta, dokonce jsem se před jeho jmenováním vyjádřil dost pochybovačně. K jeho výběru jsem měl oprávněné výhrady. Ale přesto, nebo právě proto, mi to nemůže bránit v tom, abych nad postupem, jakým byl odvolán, vyjádřil nejen velké „znepokojení“, ale dokonce abych prohlásil, že jde o typický příklad toho, jak ve společnosti vyvolat pocit strachu.

Když zatknou opozičního politika, tak si může část občanů říct: „No, já sice s tím, co dělají tam nahoře (s vládou), nesouhlasím, ale nahlas to říkám jen v hospodě mezi svými, tak jim asi vadit nebudu.“ Navíc, pro toho, kdo má peníze, to je „dobrý“ návod, jak se dostat z velkého maléru - stačí platit vybraným advokátům, pravda, něco také poškozeným, ale třeba i policistům (opět jen vybraným). Nejdůležitější ale je mít známé u těch nahoře.

Tohle je ovšem z jiného soudku. V tomto případě jde o to, že „ty ses dostal ´nějak nahoru´, ale děláš svou práci tak, že už se to netýká jen těch dole nebo opozice, ale může se to dotknout i těch, kteří tě tam dosadili, a tak narazíš“. A tak Petr Lessy narazil. Vládní moc to nejprve zkusila s výhrůžkou, že když nebude poslouchat, tak ve funkci skončí. A když nenašla zákonný důvod, pro který to lze udělat, tak si ho prostě vytvořila.

Co je tedy třeba nyní sledovat? No přece to, jak to s obviněním skončí - zda se potvrdí, nebo bude po stížnosti odloženo či dokonce zastaveno trestní stíhání. Anebo může soud, pokud bude dostatečně nezávislý na vládní moci, rozhodnout o zproštění obžaloby. A pak nezbývá než položit otázku: Kdo ponese odpovědnost za takový postup?

Vysvětlení chci znát co možná nejdříve, nemám v úmyslu příliš dlouho čekat. To, co se odehrává v tomto státě za současné vládní koalice, jejíž legitimita je více než pochybná, už není ani ta „demokratura“, o které mluvil kdysi profesor Ivan Sviták. Skutečnost, že se nebojím a také že strach hned tak nedostanu, ještě neznamená, že se mám dívat bez dalšího na to, jak se lidé bojí říct něco do telefonu, protože to může být zneužito proti nim, jak mají strach podepsat petici, aby se jim někdo nemstil, jak se bojí přijít na demonstraci, aby nebyli vyhozeni z práce.

Doporučuji držet se osvědčeného „nebát se a nekrást“ a těm, co kradou a vyvolávají atmosféru strachu, prostě při nejbližší příležitosti říct „dost“. Národ (občany) totiž nevyměníš, je třeba vyměnit politiky. A to co nejdřív.

Vojtěch FILIP, poslanec Parlamentu ČR a předseda ÚV KSČM