Možná začnu od konce. Já jsem přesvědčen, že máme před sebou třetí rozpočet vlády Bohuslava Sobotky, této koaliční vlády a že už bychom se měli zabývat také tím, na jakých základech stojí.

Když jsem říkal, že začnu od konce, tak si nemyslím, že podstatné je více škrtat, jak navrhuje kolega Kalousek, ale že podstatné je hledat více zdrojů, protože je evidentní, že v současné době politika vlády nevystačí s případnými úsporami uvnitř jednotlivých resortů ani s případným zpřísněním daňové kontroly a s větší daňovou výtěžností a že je potřeba právě v době ekonomického růstu zahájit hlubší kroky, které se budou týkat daňové soustavy.

Nejdříve budu pokračovat v pozitivním ohodnocení tohoto rozpočtu. Mohu pozitivně ocenit vládu, že vychází z růstu hrubého domácího produktu v té nižší uvažované části, těch 2,4 %. Nakonec Česká národní banka, ale i některé soukromé instituce mají prognózu růstu 3 % a vzetí za základ růstu v té nižší částce považuji za odpovědné. Přitom je ale potřeba říci, že růst může být i jiný. O co jde? Protože samotné oživení, na jehož vlně se momentálně vláda veze /a ten výsledek je dán spíše tím/, je ohrožen. Ministr financí přeceňuje své kroky v oblasti daňové správy a záměrně se vyhýbá tématu spravedlivějšího rozdělení daňového břemene s pomocí daňové progrese a zdanění velkého kapitálu a korporací.

Myslím si, že je potřeba se nad tím vážně zamyslet. Nakonec růst v okolních zemích, zejména v sousedním Německu, je předpokládán o jeden procentní bod nižší, to znamená 1,4 % a okolní země kolem 1,5 %, nejvýše 1,8 %. V tomto ohledu tedy samozřejmě budeme narážet na několik záležitostí, které bych chtěl připomenout.

Nemohu ani souhlasit s tím, že snad bychom se mohli škrtnutím nějakých dalších výdajových položek dostat k lepšímu výsledku, protože nedostatek investic, případně nefinancování investic je velká zátěž do budoucna. V tomto ohledu tedy musím začít s kritickým hodnocením a proč tentokrát klub KSČM nebude řekl bych smířlivý vůči vládě jako byl v minulých letech, když předkládala rozpočty. V roce 2014 to nebyl rozpočet této vlády, takže jsme se samozřejmě proti němu nestavěli. Věděli jsme, že je potřeba odstraňovat ta nejhorší zvěrstva z politiky, která tady od roku 2006 resp. 2010 byla, a zdrželi jsme se hlasování o tomto rozpočtu. Stejně tak jsme věděli, že ani v roce 2015 ještě nemůže být přijato nějaké zásadní stanovisko, že je potřeba zalátat ty díry a v tomto ohledu jsme opět vládu spíše šetřili jako opozice, jako nejsilnější opoziční klub.

Ale ta naše míra trpělivosti pro rok 2017 není nikterak(?) na místě, protože po třech letech je evidentní, že vláda nesplnila to, co jsme očekávali, nakonec ani to, co očekávali občané, zejména z pohledu volebních programů jednotlivých vládních politických stran. A to je otázka skutečně jiného systému daní. Jde totiž o špatnou daňovou politiku. Je to nejvážnější koncepční nedostatek současné vlády. Především už měl být dávno zastaven přenos daňové zátěže z daní nepřímých na daně přímé, protože je evidentní, že spotřeba domácností se má i podle vlády snížit, a to z 3,1 % na 2,7 %. To znamená, že i výnos z těch nepřímých daní bude nižší. A tady je evidentní, že se vláda neumí podívat občanům do očí a říct, kolik potřebuje na daních vybrat. Je jí milejší zdaňovat spotřebu v nepřímých daních jako dani z přidané hodnoty, spotřební dani a podobně, než říct, že je nutné rozdělit daňové poplatníky na ty, kteří jsou velké nadnárodní korporace, případně velké podniky v České republice, a co jsou ti drobní živnostníci, případně menší české firmy, které mají stejnou daňovou zátěž jako ty ohromné nadnárodní korporace, které nota bene ještě více využívají český státní rozpočet než kdokoli z českých zaměstnanců nebo podnikatelů či živnostníků.

V podstatě když se na to podíváme, tak naše daňová soustava dále zvyšuje zdanění spotřeby, a to tak, že nejrychleji z okolních zemí, a máme silně podprůměrný podíl zdanění kapitálu, a to o 6 procentních bodů.To považuji - v průměru proti Evropě, kdy průměr Evropy je 23 % a v České republice je méně než 17 %, to je podle mého soudu zásadní vada. A v tomto ohledu jsem očekával od vlády po celý rok 2016 pro přípravu státního rozpočtu 2017, který bude státním rozpočtem, výkladní skříní této vlády před volbami, přece jen jiný postup. Ale ono dál zatěžování spotřeby, nezdaňování kapitálu, se nám může velice vymstít. Proč? Protože systém více sazeb má v Evropě většina evropských zemí, takže návrat k daňové progresi by u nás nebyl ničím mimořádným, naopak očekávaným, a u daně firem, tedy korporátní daně, by se jednalo o druhé sazby daně, případně zvláštní sektorovou daň na vybrané obory, jako tomu je jinde, např. finanční sektor, obchodní řetězce či odvětví informatiky. Jenom tyto kroky by podle našich propočtů přinesly takové posílení rozpočtových příjmů, které by umožnilo nejen vyrovnaný rozpočet, ale masivněji zvýraznit potřebné žádoucí kroky v hospodářské a sociální politice českého státu, které dnes buď zcela absentují nebo jsou uskutečňovány v naprosto nedostatečné míře.

Pan premiér tady hovořil o tom, jak přidáváme důchodcům 308 korun. Tak já to srovnám, dovolte mi to. To je tedy opravdu něco, čím se můžeme chlubit? Vždyť je to ostuda, po tom, co se odehrávalo v roce 2015, 2016, o 40, o 50 korun. Když se podívám na růst platů v té rozpočtové sféře, tak ve zdravotnictví je růst o 10 %. Vůbec ho nezpochybňuji, naopak, je to potřebné. Policisté a hasiči budou mít platy o 5 %, to znamená asi o 1100 až 1300 korun vyšší, učitelé 8 až 10 %, cca 2000 korun, úředníci o 1000 až 2000 korun, pracovníci v kultuře o 5 až 10 % a důchodci oněch 308 korun, to dělá 2,7 %. To je něco, čím se může vláda chlubit? No určitě ne! Zejména ve chvíli, kdy ani v roce 2015, ani v roce 2016, tedy v letech, ve kterých už rozpočet připravovala tato vláda, jsme na tuto kategorii zcela zapomněli. A v tomto ohledu tedy podotýkám, že na správnou otázku, kde na to vzít, je odpověď daňové progrese. Pokud ji nezavedeme a budeme dál zatěžovat daní pouze spotřebu a nikoliv kapitál, tak v tom případě nemůžeme mít dostatek prostředků ve státním rozpočtu. Já bych nechtěl ohrozit investice a jsem přesvědčen, že ohrožení investic by znamenalo velký problém do budoucna, ale potom je potřeba plánovat investice v dopravní infrastruktuře, které jsou nedostatečné a stále nízká úroveň se může do budoucna opravdu nevyplatit.

Je určitě bez pochyby, že kromě dálnic, rychlovlaků, je důležité dál budovat datové sítě a podporovat ekonomický růst např. tím, že budeme podporovat bydlení pro sociálně ohrožené skupiny. Po prodeji bytů ve většině měst je otázka obecních bytů pro seniory, případně bytů pro mladé rodiny, základní věcí a základním krokem vlády, který by mohl umožnit, aby nebyl dán deformován trh s byty tím, že bytů je nedostatek a nájmy prudce rostou a jsou v podstatě za hranou toho, co může z běžného platu člověk zaplatit.

Absolutní slabostí našeho rozpočtu České republiky je projektové financování. České státní finance v tomto ohledu nemají žádný záměr, nejsou žádné konkrétně koncipované programy obsahující cíle, jichž má být dosaženo a které by byly formulovány tak, aby jejich dosažení bylo možné kontrolovat, a to už v průběhu realizace programu. Nástup fenoménu průmyslu 04 bude znamenat snižování zaměstnanosti. Již dnes je potřebné se na to připravovat, ale v této oblasti nevidím kroky vlády, které by aspoň ve střednědobém horizontu byly významné. Čekal jsem, že se objeví minimálně v rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, případně v kapitole Ministerstva průmyslu a obchodu, kde naopak vláda pro příští rok navrhuje nižší výdaje, než jsou rozpočtovány pro rok letošní.

Neodpustím si ani stručné konstatování, že tento nejnovější vládní rozpočet nevychází z věcně a argumentačně podložené, zdůvodněné střednědobé prognózy rozvoje ekonomiky země. Není tedy založen na žádném růstu ekonomiky a zaměstnanosti. Podle mého názoru je to druhý nejvážnější nedostatek tohoto rozpočtu. Naší zemi nepochybně chybí pracoviště, které by se zabývalo dlouhodobým prognózováním a perspektivou cesty vývoje ekonomiky a její realizace. Stávající koncepce současné hospodářské situace je pouhým nedostatečným příštipkařením a možná někdy i pouhou hrou se slovy. V tomto ohledu tedy nevidím žádnou strategii růstu a ani to, že by vláda usilovala o formulování a uplatnění ve své hospodářské politice.

Dovolte mi ještě jednu věc, která by byla asi důležitá z tohoto pohledu. Jestliže přebytek státního rozpočtu v září je cca 82,3 mld. korun a na celý rok je plánovaný schodek 70 mld., odchylka je tedy 150 mld. a je dána souhrnem tří faktorů, z nichž ne všechny jsou pozitivní. Nepochybně pozitivní je vývoj daňových příjmů a sociálního pojistného. Ten odráží jednak výši růstu mezd a posun struktury ekonomického růstu ke spotřebě, a jednak lepší daňovou disciplínu. V té daňové disciplíně je ještě jedna nevýhoda, protože ministr financí plánuje určitý příjem z daňové disciplíny, ale část té daňové disciplíny se uplatnila již letos, to znamená, že není tolik daňových úniků na dani z přidané hodnoty po zavedení kontrolních hlášení, ale to se nemusí pro rok 2017 vůbec opakovat. A druhým faktorem je příliv prostředků z evropských fondů, jejichž objem již překračuje celoroční plán o 50 mld.

Ale jde v převážné míře o peníze, které se v ekonomice objeví v budoucnosti. A v tomto ohledu je to věc, která není úplně pro budoucnost odhadnutelná. Třetím faktorem je prohlubující se neschopnost státu utratit naplánované prostředky na investice. A to v každém případě považuji za chybu.

Pokud jde o samotné rozhodnutí, kterým bychom měli dostát tomu, že vládní politika bude formulována do prorůstové hospodářské politiky a ekonomiky, tak postrádám taková rychle působící opatření, jako jsou právě cílené programy, které by podporovaly zapojení malých a středních českých firem do programů stimulujících hospodářský růst. Mělo by jít o činnosti pracovně náročné a nepříliš složité na dlouhodobou přípravu. Tedy např. řádově větší než doposud podpora zateplování soukromých i veřejných budov, protipovodňová opatření, opravy silnic a mostů, rekonstrukce památek. Jistě by za úvahu stál právě program výstavby např. 50 000 nájemních bytů či zaměření státních investičních pobídek na perspektivní obory. Řádově by vůbec měla být větší podpora inovací a začínajících firem či široké uplatnění mikroúvěrů pro malé firmy, prostě masivně se zaměřit na prorůstová opatření.

Nechci, abychom zůstali u obecných slov, proto jsem řekl alespoň dvě konkrétní věci, které v tomto ohledu vnímám jako možné ještě zařadit.

Tato země státní rozpočet potřebuje, ale ne tuto podobu státního rozpočtu, která není podložena žádným konkrétním programem. Prosím, ekonomický růst se nedá ušetřit. Musí se vytvořit, a proto jsem přesvědčen, že vládě v letošním roce chyběla odvaha předstoupit před občany České republiky, říct, jaké chce daňové výnosy a podle toho navrhnout progresivní daně jak u fyzických, tak právnických osob, zajistit si vyšší příjmy a tak i možnost programově řídit tento stát k dalšímu ekonomickému růstu, který by nebyl závislý pouze na určité časově omezené konjunktuře.

Vzhledem k tomu, že ta výhrada je zásadní a nejde ani o první ani o druhý, ale již o třetí státní rozpočet této vlády, klub KSČM tentokrát státní rozpočet nepodpoří.

Vím, že má vládní koalice dostatek hlasů, ale nechť si odpovědnost za tento státní rozpočet bez možnosti vytvoření podmínek pro další růst, nese sama.

Děkuji vám.