Přesně to se v posledním měsíci stalo naší vládě v čele s Andrejem Babišem.

Máme skutečný problém – neuspokojivý vývoj pandemické situace a řada manažerských chyb na všemožných úrovních veřejné správy, včetně té centrální. Jako by to nestačilo, že ministr zahraničí při své neschopnosti to nechá dojít až do stadia, kdy nám sousedé zavřou hranice, ministr školství není připraven na nástup dětí do škol a premiér navíc vládu a sám sebe dostane do situace, kdy musí být narychlo přijímán tzv. pandemický zákon a vkládat do něj doslova na koleně spíchnutý komplexní pozměňovací návrh, který zohlednil požadavky středopravicové opozice, tedy pěti stran sdružených do jedné dvojkoalice a jedné trojkoalice. Ty se sice přes všechny své různé pohledy a zájmy nakonec shodnu, protož to berou, jako své vítězství nad vládou, ale pak už neumí dohlédnout na to, aby se tyto jejich požadavky akceptovali i jejich senátoři, kteří jim zřejmě přerůstají přes hlavu. Tím připraví i horké chvilky dvojkoaličním a trojkoaličním hejtmanům, kteří budou muset převzít zodpovědnost za vývoj pandemie.

A tak se nejspíš bude den před koncem současného nouzového stavu – sporně vyhlášeného – ve sněmovně bude projednávat senátní návrh úprav zcela nového a ještě neúčinného pandemického zákona, aby mohl vstoupit v platnost do sobotní půlnoci, kdy nouzový stav skončí. Problém neskončil, chaos trvá. Tentokrát v režii středopravicové opozice. A každého už muselo napadnout, jestli opravdu musíme všechno dělat až na poslední chvíli.

Přitom stačilo tak málo. Stačilo, aby Andrej Babiš splnil, co nám slíbil, když se 21. ledna schvalovalo poslední prodloužení původního nouzového stavu – do 14. února. Totiž že pustí do škol žáky prvního stupně základních škola a závěrečných ročníků a umožní za vhodných podmínek nastavených krajskými hygienickými stanicemi otevření venkovních sportovišť, včetně skiareálů. Pak by KSČM mohla na schůzi 11. února souhlasit s prodloužením nouzový stav a udělala by to, protože my dohody držíme.