Ludvík Svoboda se narodil v listopadu roku 1895 v Hroznatíně na Českomoravské vrchovině. Ve svém životě sved hned několik nelehkých bitev. Prošel si oběma světovými válkami. Ani poté však neměl na růžích ustláno. V jeho životě ho čekalo ještě několik zásadních „bojů“. Po skončení 2. světové války z pozice ministra obrany Československa za těžkých podmínek vytvářel ČSLA jako skutečnou lidovou armádu. Byl také pronásledován a dokonce vězněn, protože se nevyhýbal střetu, když cítil, že má pravdu. I přes všechny tyto životní útrapy se však nikdy, jako správný voják, nevzdal. Po propuštění z vazby v roce 1952 byl úředně penzionován a začal se věnovat Hroznatínu, kde zakládal zemědělské družstvo. V roce 1968 se pak stal prezidentem. Hrál přitom zásadní roli v rámci srpnových událostí 1968, kdy pomohl zachránit politické vedení země. Stačilo jedno jeho neuvážlivé rozhodnutí či krok a srpnové události mohly mít tragické následky. Někomu se to líbit sice nemusí, ale je to fakt. I proto je důležité vzpomenout na tuto významnou osobnost, která sehrála důležitou roli v dějinách československé armády a samozřejmě v srpnu 1968. Třetí jednička pak patří Ludvíku Svobodovi za jeho vytrvalost a také nesobeckost, o čemž svědčí jeho aktivní zapojení do každodenního veřejného života, konkrétně v rodném Hroznatíně. O jeho životě byla napsána řada knih, které však nemohou ani ve svém souhrnu vystihnout jeho silnou osobnost.