Z toho vyplývá, že občany zajímá nejen současná, ale i budoucí cena potravin, energie, která je u nás nejdražší v Evropě, ale i dalších pro život nezbytných věcí. Mluví se zde o potravinové bezpečnosti. A to z obavy, že obchodní řetězce při nízkém odchovu u nás např. prasat, zdraží vepřové maso, že je vysoká cena vajec anebo je jich úplný nedostatek, že se neustále zvyšuje cena cukru, když cukrové řepy už dlouho nepěstujeme tolik jako v minulosti, že brambory jsou neúměrně drahé apod.

Stejně se mluví o energetické bezpečnosti, co budeme dělat, když ČR se stane zemí, která místo vývozu bude muset elektrickou energii dovážet, protože se významně opozdila výstavba nových zdrojů, jako je dostavba Dukovan nebo výstavba třetího a čtvrtého bloku Temelína, a alternativní zdroje takové výpadky nemohou nahradit. To vše jsou zásadní chyby minulých vlád, které nebyly schopny zajistit plánovaný udržitelný rozvoj.

Bezpečnost občanů má tedy mnoho podob, a to vysvětluje i titulek této úvahy. U nás v Jihočeském kraji budeme projednávat Zásady územního rozvoje a vzhledem k tomu, jak jsem uvedl výše, že se asi v nejbližší době nedočkáme třetího a čtvrtého bloku JETE, budou se tyto zásady také týkat zemědělské půdy.

Ochrana zemědělského půdního fondu je velmi omezena proti období před rokem 1990, ale stále existuje zákon na jeho ochranu. Jde o zákon č. 334 z roku 1992, který byl za těch 32 let sedmkrát novelizován, naposled letos zákonem č. 183/2024. Proč o tom píšu. Máme, totiž hodně smutnou zkušenost z let vlády M. Topolánka, která pod podivným působením tehdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka spustila u nás proces výstavby alternativních zdrojů, zejména fotovoltaických elektráren právě na úkor zemědělské půdy.

Dopady na státní rozpočet byly katastrofální a pociťujeme je dodnes. Proto musela následující tzv. úřednická Fišerova vláda předložit a Parlament schválit první novelu 402/2010 Sb., která přijala první omezení té hrůzy, kterou to tehdy přineslo.

To, co píšu, neznamená, že bych snad byl proti alternativním zdrojům energie, naopak jako příspěvek k velkým stabilním zdrojům jistě mohou pomoci řešit stále větší požadavky na dodávky elektrické energie pro průmysl, zemědělství, nemocnice, školy, obchody i domácnosti. Prostě bez elektřiny se neobejdeme. Ale musíme se poučit z chyb, které tehdy rozhodnutí vlády a zákon samotný vyvolal, nesmíme připustit výstavbu na úkor zemědělského půdního fondu.

Nechť vznikají další zdroje, ale na střechách budov nebo na jejich obvodových zdech s využitím současných technologií a poznatků vědy a výzkumu. Nemyslím, že máme vyrábět další „energobarony“, kteří své investice, jako tomu bylo tenkrát, řešili na úkor státního rozpočtu a že máme omezovat zemědělskou výrobu. Je nutné se těmito zásadami podrobně zabývat a nepřipustit opakování starých chyb.