Jenže ona to není historie vzdálená bezmála tři čtvrtě století, stává se to bohužel realitou dnešních dnů. I dnes můžeme vidět pochody zmanipulovaných lidí, kteří potřebují jediné – ukázat si prstem na nepřítele. Jak jednoduché, proč hledat skutečné příčiny, když všechno zlo světa můžeme jednoduše na někoho svést? V první polovině 20. století si Adolf Hitler vybral jako univerzálního viníka Židy, ve 21. století přišel, zdá se, na řadu islám. Mrazí mě v zádech, když vidím ty pochody spolků jako PEGIDA, děsím se xenofobní propagandy, která se snaží vykreslovat 1,5 miliardy muslimů jako hordu vraždících bestií… monstróznost této propagandy, která, jsem doufal, že už bude patřit jen na stránky učebnic dějepisu ke kapitolám druhé světové války, ve mně vyvolává velkou úzkost a údiv, kolik lidí na ni zase skočilo.
Jsem ateista, nevěřím v žádné nadpřirozené bytosti, a abych byl upřímný, ani ve 21. století nechápu, že někdo náboženství ještě vyhledává, ale nechápat a netolerovat jsou dva dost rozdílné termíny. Rozhodně pro mě - demokrata, komunistu, hlásajícího rovnost všech lidí a k rovnosti patří také svoboda vyznání. Přikazovat někomu víru, nutit ho do dodržování různých náboženských pravidel je stejné jako někomu víru zakazovat, nebo něčí vyznání urážet. To vše je projev netolerance a od ní už není tak daleko k násilí, vraždám a teroristickým úrokům. Problémem totiž není víra, problém je fanatismus. Odpůrci islámu často poukazují na násilí a méněcennost žen, které má podle jejich výkladu oporu v koránu. Podobné pasáže ale najdeme i v bibli a také si je tak mnozí křesťané vyložili stejně jako kdejaký islamistický terorista.
Lidé hlásící se ke křesťanství mají na svědomí mnoho lidského neštěstí a zdaleka to nejsou jen záležitosti temného středověku jako křížové výpravy a upalování domnělých čarodějnic. Vzpomeňme třeba teroristické útoky v Severním Irsku, kde si své spory krvavě řešili katolíci a protestanté. Existuje řada křesťanských sekt, které svým fanatickým výkladem omezují svobodu a základní lidská práva. A ne vždy je to záležitost jen náboženských sekt. V listopadu loňského roku mě celkem šokovalo vymítání ďábla v kostele ve Vranově nad Dyjí prováděné katolickým knězem Markem Dundou. Ještě větší šok pro mě byl fakt, že to není jeho osobní selhání, ale katolická církev má zcela oficiálně vyškolené exorcisty. Přesto jsem nezaznamenal žádnou iniciativu, která by požadovala zákaz křesťanství, přestože »argumentů« máme zjevně stejně jako proti islámu. Ani s rovnoprávností žen to není tak černobílé, jak zfanatizovaný antiislámský dav často vykřikuje.
Jaká práva měly ženy v křesťanské společnosti, než si je vybojovaly? Například volební právo přijalo muslimské Turecko o čtyři desetiletí dříve než Francie, Belgie, a to ani nemluvím o Švýcarsku. Skutečně všechny občanky Švýcarska dosáhly volebního práva až v roce 1990, tedy 64 let po islámem »utlačovaných« Turkyních. Ne, není to o náboženství, je to o lidech a jejich výkladu toho či onoho. Korán i bible se dá vyložit různě. Někdo si je vykládá mírumilovně a jiný v nich najde ospravedlnění pro vraždy, ale upřímně to není problém jen náboženství. Kolik ateistických diktátorů se ohánělo ideály demokracie, kolik válek je dodnes vydáváno jako šíření demokratických hodnot? Fanatik si jako povolení zabíjet vyloží klidně i nákupní seznam a je úplně jedno jestli věří v Alláha, Hospodina, nebo třeba v taťku Šmoulu.
Mějme to prosím na paměti, než začneme naslouchat šílencům, kteří mají jednoduchá řešení, jasného viníka a mnoho nenávistných projevů. Každý teroristický čin páchají konkrétní fanatici, tím sice myslím mnohem širší skupinu než jen ty, kteří ho provedou fyzicky, ale rozhodně ne tak širokou, aby zahrnovala celé národy, nebo dokonce celé vyznání. Soustředit svou nenávist na muslimy jako celek je poměrně nebezpečné. Jednak z hlediska prevence, protože hledat nebezpečí tam kde není, dobře odvádí pozornost od skutečně nebezpečných fanatických skupin a pak hlavně nenávist plodí další nenávist. Jediná cesta k mírové bezpečné společnosti je oprostit se od hloupých předsudků. Naučme se už konečně posuzovat člověka za to, jaký je, za to, co udělal a ne podle toho, kde se narodil, v co věří a nevěří, jaký má odstín pleti. Všichni jsme stejný živočišný druh, jestli to někomu ještě nedošlo!
