Podporu mateřství považuji za důležitý předpoklad nalezení cesty z populační krize Evropy. Evropa naléhavě potřebuje potomstvo, jinak se stane závislá na přistěhovalectví z kulturně odlišných částí světa.
Není však rozumné naordinovat všem státům jednotnou dávku ve výši platu při tak propastných rozdílech v ekonomické vyspělosti jako panují třeba mezi Německem a Bulharskem. Opatření s dopadem na státní rozpočty musí být šitá na míru ekonomikám jednotlivých států.
V českých podmínkách představují úvahy o plně hrazené mateřské dovolené výzvu pro vládu, aby náležitě seřadila své rozpočtové a reformní priority. Podporu mateřství je třeba považovat za výraz odpovědnosti k budoucím generacím, na níž je reformní plán vlády správně založen. Jsem přesvědčen, že na budoucích daňových poplatnících by se šetřit nemělo.
K jednotlivým problematickým bodům:
Mateřská ve výši plného platu představuje necitlivý zásah do sociálních systémů mnoha členských států. Pro mnoho chudších států EU se jedná o luxus, který si zkrátka nemohou dovolit. Spíše než o kategorický požadavek by se mělo jednat o cíl, k němuž budou státy postupně směřovat.
Je třeba vycházet z toho, že mateřská není odměnou za práci, ale je poskytována ze systému nemocenského pojištění jako přiměřená náhrada ušlého příjmu z důvodu těhotenství a mateřství.
Rozšíření působnosti směrnice i na OSVČ, zejména pokud jde o povinnou 6-ti týdenní mateřkou dovolenou, by ze směrnice činilo legislativní paskvil. OSVČ totiž na rozdíl od zaměstnankyň nemají žádného zaměstnavatele, nevykonávají práci podle jeho pokynů, tudíž ho nemohou ani žádat o poskytnutí volna v souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě. Naopak vykonávají činnost vlastním jménem na vlastní odpovědnost. Mateřská by proto pro ně měla být z logiky věci vždy pouze možností a nikoliv povinností.
Možnost vybrat si nepovinnou mateřkou před porodem by způsobilo zmatek v národní legislativě a zatemnilo by základní smysl mateřské v podobě umožnění matce a dítěti vytvořit si mezi sebou pevné pouto. Zákoník práce totiž v současnosti stanoví, že zaměstnankyně si nástup na mateřskou dovolenou určuje sama, nejdříve ji však může nastoupit 8. týden před očekávaným dnem porodu. Možnost vybrat si celou mateřkou před porodem by jednoznačně poškozovala zájem dítěte a jeho právo na náležitou mateřkou péči v citlivém a zranitelném raném období po narození.
Zařazení otcovské dovolené působí jako naprosto cizorodý prvek. Původním cílem směrnice je ochrana mateřství zaměstnankyně, nikoli lepší sladění zaměstnání a rodinného života. Postavení otce jako rodiče do této směrnic nepatří a mělo by být řešeno např. v rámci institutu otcovské dovolené.
Vzhledem k tomu, že uvedená opatření podle mého názoru nemají ve směrnici "o zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň" místo, jsem rozhodnut dnes hlasovat proti této směrnici.
