Plzeň měla při oslavách konce války vždy poněkud výlučné postavení. Coby největší město osvobozené americkou armádou bývala totalitním orgánům apriorně – a zřejmě i právem - podezřelá. Po sametové revoluci se plzeňské uctění památky osvoboditelů stalo o to více demonstrací hodnot svobody a demokracie.
Právě zde v Plzni si můžeme a musíme připomenout, že skutečná svoboda znamená i respekt k názorům a pocitům jiných. A také si připomeňme slova mistra Jana Husa: pravda vždy vítězí, i když bývá dočasně poražena.
Dnes máme jak bezpečí, tak svobodu. Právě s tímto poselstvím vjely před sedmdesáti lety do Plzně americké tanky. Trvalo dlouho, než se tento odkaz naplnil. Ale naplnil se. Česká republika je a zůstane platným členem NATO. Stejně jako tehdy jiní pomáhali ke svobodě nám, budeme my pomáhat druhým a bránit mír a bezpečí ve světě.
Myslím, že právě v tomto je hlavní smysl 6. května 1945: nejde „pouze“ o to někoho osvobodit. Jde hlavně o to inspirovat ho ke skutečné svobodě. Být osvobozen je pasivní čin. Být svobodný vyžaduje aktivní přístup. Buďme tedy svobodní a přejme svobodu i jiným. Tak nejlépe uctíme památku amerických vojáků, kteří bojovali, byli raněni, či padli při osvobozování Plzně.
Součástí svobody, kterou Američané do Plzně přivezli, je i svoboda názoru. Ostatně i jinak přísný velitel Patton řekl: „Když všichni uvažují stejně, pak neuvažuje nikdo“. Moudrá slova muže, který vedl armádu, jež přinesla tomuto městu svobodu. Nezapomeňme na něj a na nikoho z hrdinů, kteří přišli s ním!
