Dnes si tu připomínáme 70. výročí bojů o Český rozhlas. Není vůbec žádnou náhodou, že tato bitva je jednou z nejdůležitějších, které se udály během Pražského povstání. Svoboda slova, svoboda informací jsou vždy první na ráně, když nastupuje totalita. A svobodná média jsou vždy u toho, když občané totalitu svrhávají.

Obránci Českého rozhlasu vykonali velkou věc. Vykonali velkou věc pro úspěch samotného povstání. Ale vykonali velkou věc i pro budoucnost. Svoboda slova je nejen velkým symbolem všech občanských svobod. Je také konstitutivní součástí naší demokracie. Neboť, jak řekl T.G. Masaryk - demokracie je diskuse.

Zde, ve zdech českého rozhlasu hrstka špatně vyzbrojených obránců odolala německé vojenské mašinérii. Ta, ačkoli ze strategického pohledu již poražena, stále disponovala sta tisíci vojáků a těžkými zbraněmi.

Za celých pět dní od 5. do 9. května se hitlerovcům nepodařilo Český rozhlas umlčet. Nepodařilo se jim to díky hrdinům, kteří byli ochotni v posledních dnech války položit svůj život za svobodu. Praha tak byla za druhé světové války jediným osvobozovaným městem, jehož rozhlas bez přestání vysílal i během nejprudších bojů.

Toto skutečně byl úctyhodný čin. Vzpomeňme – nejen dnes – na všechny, kteří zde před sedmdesáti lety bojovali, kteří zde byli raněni, kteří zde padli. To nejmenší, co můžeme udělat, abychom uctili jejich památku, je nikdy nezapomenout na jejich činy a na to, že svoboda vždy začíná i končí u svobody slova.

Dnes žijeme v míru a bezpečí. Za svobodu už nemusíme ve vlastní zemi bojovat se zbraní v ruce. Aby to tak zůstalo, musíme mít mimo jiné v úctě pravdu. Připomínejme si ty, kteří za svobodné šíření pravdivých informací v boji proti totalitní moci a propagandě zemřeli. A jednejme tak, abychom byli hodni jejich odkazu. Odkazu obránců Českého rozhlasu.