pokud jsem dobře slyšel, tak pan předseda Jurečka říkal, já budu stručný, protože je před Vánocemi. Tak nějak to bylo. A já si myslím, že to je symptomatické, že v České republice probíráme takto zásadní daňovou reformu tak, že všichni musíme být struční, protože je před vánocemi. Místo toho, abychom debatovali v detailu, co to v naší zemi udělá a jaké to bude mít dopady nejen na nás, ale možná i na tu minimálně další generaci, která přijde po nás, tak musíme být struční, protože je před vánocemi. A přitom to rozhodnutí, které tady dnes uděláme, opravdu ovlivní budoucnost České republiky a z mého pohledu je to do jisté míry boj a souboj o charakter našeho státu a o to, jaká bude Česká republika v těch následujících ne dvou letech, protože tady nikdo nevěří tomu, že přijde nějaká vláda, vyhraje volby, vyhraje volby nějaká politická strana a přijde vláda a první, co udělá, že zvedne lidem daně. To asi úplně realistické není.
To znamená oproti slibu, který byl dán prezidentovi republiky, to není na dva roky, je to na dlouho, je to de facto na tak dlouho, až někdo buď sebere tu odvahu a ty daně zvedne, anebo až ten stát se dostane do takových existenčních problémů, že to prostě ta budoucí vláda některá udělat bude muset. A já si myslím, že si ne úplně uvědomujeme závažnost tohoto rozhodnutí. Ono to vypadá hezky, tak samozřejmě kdo by nechtěl lidem snížit daně, kdybychom udělali referendum, určitě spousta lidí by byla pro, aby se daně snížily, ono samozřejmě s těmito otázkami je potřeba být opatrný, proto pokud vím, tak není stát na světě, který dává daňové otázky do referenda, protože by se mohlo stát, že někdo navrhne zrušit daně, a ono to náhodou projde.
A bohužel ta debata je v této rovině, není v rovině odborné, respektive ta odborná debata jde úplně bokem. Já když poslouchám odborníky, ekonomy, naposledy paní Horská z raiffky vystoupila z toho vládního výboru nebo z toho odborného výboru, protože řekla, že už to prostě nedává smysl, tak všichni odborníci říkají, že to, co máme dneska na stole, tak neplní ten základní účel, kvůli kterému to bylo děláno, to znamená, aby lidem zůstalo víc peněz a lidé to utratili a podpořili tak spotřebu, protože kdyby tomu tak mělo být, tak by to bylo obráceně a to, co Senát vyhodil, by tam zůstalo, to znamená masivní navýšení slevy na poplatníka nebo té základní částky, protože to je spravedlivé, to je pro všechny stejně, a ti lidé by to opravdu - zejména ti nízkopříjmoví, kteří by byli takto razantně podpořeni, tak by to opravdu dali do spotřeby - to, co je tam navrženo, to znamená ty posuny s daněmi, no tak proto, abyste mohli dát někomu, kdo má nízký plat, tisícovku, tak všichni my tady dostaneme deset tisíc.
Já chápu, že se nám to může líbit, ale doufám, že to není důvod, proč někdo pro tento návrh zákona hlasuje. Je to prostě nespravedlivé, je to nespravedlivé - ti bohatší dostanou desetkrát tolik a samozřejmě, že to neutratí. Možná si koupí jeden z deseti nový mercedes, ale ti ostatní to buď uloží do banky, takže banky budou spokojené, anebo to nějakým způsobem také odloží, každopádně nepůjdou to hned utratit. Takže ten celý koncept toho nesplňuje zadání. Ta cena je strašlivá, původní cena byla v tom návrhu pana premiéra asi 90 miliard, potom se to tedy vyšplhalo tím nočním hlasování asi na 140 a Senát to tak nějak zkorigoval, že vzal těch 90 původních a přidal k tomu kompenzace, protože nechtěl obrat kraje a obce, tak to přehodil na stát s tím, že ten stát si půjčí, abychom mohli dát tedy těm méně příjmovým tisícovku a nám všem tady v sále deset tisíc měsíčně, tak si ten stát půjčí. To je z mého pohledu úplně šílený přístup, ale dobře, evidentně je pro to tady v Poslanecké sněmovně většina.
Ale to není všechno, proč říkám, že to je souboj o charakter toho státu. Tak samozřejmě pravice bude říkat, že je potřeba minimální stát, co nejmenší, co nejslabší, co nejvíce peněz občanům, levice bude říkat, my chceme silný stát, aby byl robustní a mohl ty peníze přerozdělovat a vyrovnávat rozdíly, je to legitimní pravolevý střed. Ale ten se tady dlouho nevedl, protože samozřejmě v Poslanecké sněmovně je celá řada nových hnutí, která se ještě hledají, a najednou vlastně de facto během dvou měsíců tady totálně změníme a překopeme charakter České republiky. Ona Česká republika nikdy nebyla silným státem. Já si pamatuji, v devadesátých letech vycházela různá doporučení, já si pamatuji jednu knížku od Friedrich-Ebert-Stiftung, která říkala, že ta střední Evropa je region, kde jsou hard budgets and soft states, to znamená tvrdé rozpočty a slabé státy.
A to v těch devadesátých letech bylo populární, pak to samozřejmě vedlo k různým problémům a změnám, já jsem myslel, že už jsme se poučili, že už nechceme hard budgets and soft states. A tohleto je cesta k soft state a ve chvíli, kdy tady řešíme pandemii koronaviru, kdy tady každý den vystupuje někdo s žádostí o kompenzace, tak já si kladu otázku, jak takovouto situaci zvládne silný stát a jak takovouto situaci zvládne slabý stát? Tak pokud se podíváme, a všichni nám předhazují Německo, tak Německo je samozřejmě silný stát, ale taky se podívejte na to, jakým způsobem funguje zdanění v Německu, jak díky odpovědné politice posledních vlád si byli schopni vytvořit rezervy, protože je mají z čeho vytvářet, protože mají podstatně vyšší zdanění, no a pak Německo bylo schopné naházet nebo nasypat do ekonomiky obrovské množství peněz a svoje občany a svoje podnikatele podpořit.
No ale když není kde brát a ten stát je slabý a nemá žádné peníze, no tak asi moc pomáhat nemůže. A to už se vůbec nebavím o tom - a toto je jenom ve vztahu ke koronaviru - ale už se vůbec nebavím o tom, co to bude znamenat do budoucna, co to bude znamenat pro naše zdravotnictví, co to bude znamenat pro naše sociální služby, bezpečnost, školství, výzkum, věda, vývoj. Ten stát v každém tomto segmentu hraje přece klíčovou roli. A pokud to pole vyklidí, respektive na to nebude mít peníze, no tak z logiky věci se bude hledat jiný zdroj peněz. A budeme zase zpátky v té debatě - my na to nemáme, je to potřeba privatizovat. Tak prodáme nemocnice, to už tady taky jednou bylo, začneme privatizovat sociální služby masivněji, než je to teď.
Doprava na železnici, tam už je to rozebráno, tam máme dneska systém jako ve Velké Británii. Za chvilku to přijde na poštu, za chvilku to přijde dál. A ten stát prostě ztratí z mého pohledu tu svoji sílu a tu svoji schopnost. Říkal jsem to několikrát, zopakuji to znova. Buď budeme mít německé služby za německé daně nebo rumunské služby za rumunské daně. Německé služby za rumunské daně nejsou, to se koupit prostě nedá.
Svým obsáhlým vystoupením tady se snažím ilustrovat, jak zásadní je to spor, jak zásadní je to debata, a co to všechno pro tu republiku může znamenat. Bohužel ta debata se fakt redukuje na to, že mám-li být stručný, protože jsou Vánoce a že máme být ticho, protože je to dobře, protože každý dostane víc peněz na tu svoji výplatní pásku a na ten bankovní účet. Ti lidé s těmi nižšími příjmy, kteří si možná teď počítají ty kalkulačky a tleskají, jak je to super, že budou mít o těch sedm stovek více, tak samozřejmě neví, že tenhle ten rozpočet je poslední, který je sestavitelný. Rozpočet 2022 podle toho, co se ta Sněmovna chystá odhlasovat, už bude obrovský problém a prostě škrtat se bude, takže ty peníze, těch sedm stovek, co na účtě zůstane, z něj bude vytaženo jiným způsobem. Ty peníze jsou jenom jedny v tom koloběhu a někdo to zaplatí. A jak je dobrým zvykem v České republice, všechno tady platí ti chudší a ti pracující. Takže toto je budoucnost.
Já vím, že už nic nezměním, protože hlasování je víceméně dáno. Trošku mě - a tím pomalu končím - zklamal Senát, protože, to nevyčítám tady přítomnému panu senátorovi, protože ideologické zázemí by mu to neumožnilo, ale měl jsem trošku naději, že Senát opravdu se pokusí ten materiál přepracovat materiál tím směrem, kterým volali všichni odborníci a ekonomové, aby opravdu byl zachován ten cíl maximální podpory spotřeby a aby ten návrh byl levnější a spravedlivější. To se bohužel nepodařilo a Senát se spokojil s tím, že víceméně vyrovnal, a ne ještě úplně stoprocentně, ty propady obecních a krajských rozpočtů, které i tak po té kompenzaci dostanou obrovskou ránu. To se zeptejte každého starosty nebo hejtmana. Čekal jsem prostě od Senátu trošku něco víc, ale to je asi život.
Takže z mého pohledu je naprosto logické, že sociální demokracie nemůže podpořit ani jeden návrh. Popravdě řečeno, nejlépe pro Českou republiku by bylo, kdyby neprošel ani jeden, kdybychom tuhle tu epizodu škrtli z historie a tvářili se, že se to nestalo a připravovali zrušení superhrubé mzdy, protože superhrubá mzda je špatně. S tím já souhlasím. Ale připravovali bychom zrušení superhrubé mzdy zodpovědněji, elegantněji a ne jako dostihy v populismu.
Děkuji.
