necelé tři měsíce vládnutí panské koalice přineslo zatím jediný viditelný výsledek, a to rychlou polarizaci české společnosti. Společnost se láme na sociální kry, sociální nůžky se rozevírají a ostří. Vláda svou škrtací politikou neřeší zadluženost státu, placení veřejného deficitu jen přenáší na sociálně slabé občany a střední třídu, a tím obě skupiny ještě více ožebračuje a oslabuje. Vláda svými plány ochraňuje jen zájmy bohatých, a podněcuje tak sociální napětí a akceleruje štěpení ve společnosti. Soudržnost společnosti mizí a sociální smír, který zde 20 let fungoval a který byl základem prosperity této země a předpokladem stability demokracie, se rozkládá a demokracie se destabilizuje.
Sociální vrstvy, které budou nejvíce postiženy činností této vlády, především tedy vrstvy zaměstnanecké, hledají na politickém trhu aktéra, který bude rozumět jejich zájmům a odpovídat na jejich požadavky. Odbory jako obrana pracovních práv a mezd lidí, které chce vláda ždímat, nebudou stačit. S úctou ke své tradici a s ohledem na své ideje je povinností ČSSD být připravena reprezentovat sociálně slabé a střední vrstvy společnosti proti zhůvěřilostem vlády. Pokud sociální demokracie v tomto klíčovém momentě nebude akceschopná, pak skončí po lidovcích jako nejstarší strana v úplném bezvýznamnu. Lidé si najdou jako svého reprezentanta někoho jiného, protože nebudou čekat, až se ČSSD rozhoupe něco dělat.
To by bylo naše fatální selhání, protože sociální demokracie je přirozeným politickým zástupcem přesně těch lidí, kteří v Praze v úterý demonstrovali, a to i přes některá „salta mortale“, kterých se dopustila v minulém desetiletí. Ta ji sice nezabila, ale několikrát těžce poškodila. Ostatně právě teď se ČSSD z jednoho takového přemetu zotavuje.
K tomu také směřovala výzva, kterou jsme s Martinem Pecinou v minulých dnech zveřejnili. Chtěli jsme poukázat na to, že se ČSSD, stejně jako ostatní strany, dopustila v řadě věcí přešlapů a v některých situacích se její reprezentanti prohřešili proti elementární slušnosti, která mi kupříkladu velí držet slovo, které jsem dal. Někteří si tyto chyby přiznali, někteří ne. Jak se dalo předpokládat, přiznat si to nebyli schopni především ti, kteří při neférovém jednání asistovali, a nyní budou raději sveřepě lpět na věcech minulých, než aby uznali chybu.
Den co den se teď během kampaně setkávám s řadou sociálních demokratů a poslouchám názory občanů. Mnozí sociální demokraté se nejsou dnes schopni otevřeně a hrdě hlásit k sociální demokracii a velké množství středolevicových voličů se od ČSSD distancuje. Odmítají se identifikovat s tím, jak se ČSSD v minulých letech chovala a odmítají se ztotožňovat se stávajícím vystupováním některých sociálních demokratů, kteří jsou stále v popředí strany. Každý den se v ulicích setkávám s občany a ti ve většině opakují stále totéž: já vás podporuji, já bych vás volil, já s vámi souhlasím, ale už nevěřím ČSSD. Milí přátelé, tady je evidentně něco špatně a je potřeba něco změnit.
Základ, od kterého se můžeme sebejistě odrazit, máme. Můžeme stavět na idejích, které sociální demokracii činí přirozeným politickým zastáncem velké části společnosti. Můžeme také stavět na velké řadě pozitivních věcí, které se nám dosud podařilo prosadit. Naštěstí jsme se také už dokázali oprostit od buldozerovského stylu a přestali jsme označovat média za našeho úhlavního nepřítele, který má na svědomí naše neúspěchy. Ostatně stará známá poučka správně říká: nezlob se na zrcadlo, když máš křivou hubu.
Proto vás vyzývám! Nebojme se podívat dozadu a uznat chyby, které ČSSD udělala v minulosti. Nebojme se nahlas si připomenout, za čím sociální demokracie vždy stála, ať už je to sociální soudržnost, solidarita, ochrana slabších, rovné příležitosti mužů a žen nebo evropanství ... Zvedněme hlavu a držme ji dostatečně vysoko, protože ačkoli jsme teď ještě nenašli formu, prostřednictvím níž můžeme jasně a srozumitelně promlouvat k občanům, ani jsme nenašli tvář, která by symbolizovala jednotnou ČSSD, neopustili jsme ideje, na které můžeme být právem hrdí.
Naší výhodou je také fakt, že jsme pořád ještě dost silní na to, abychom nyní byli schopni bránit všechny občany, po kterých chce šlapat současná vláda. Začněme ale držet slovo, začněme se chovat slušně, začněme mluvit jasně a srozumitelně a začneme se chovat sebevědomě. Pak nám začnou voliči zase věřit a občané se k nám budou hrdě hlásit. Pokud chceme měnit tuto zemi k lepšímu, musíme se změnou začít sami u sebe.
Uvědomujeme si všichni, že nadcházející volby jsou velmi důležité. Sněmovna dnes není vzhledem k poměru sil v ní tím hlavním bojištěm. Arénou, v níž budeme především bojovat za zájmy občanů, se tak musí stát Senát. Nezbytná bude také naše přítomnost v médiích a v ulicích. Sdělujme lidem jasně postoje k návrhům vlády, jejíž politika rozbíjí sociální stát a ožebračuje střední vrstvy, a ve svém důsledku tak oslabuje demokratický řád v naší zemi. Naslouchejme občanům, vnímejme potřeby společnosti a dynamicky na ně předkládejme odpovědi. Buďme čitelní, srozumitelní a hrajme fér. Buďme sebevědomí a rozhodní. Pak uspějeme.
Děkuji za pozornost.
