dovolte mi mým projevem zahájit rozpravu, aby mohli být následně uplatněny faktické poznámky k mému projevu. Já navážu na své předřečníky, kteří popsali celou řadu záležitostí především z vnitřní politiky a toho, jakým způsobem k tomu vláda přistupuje. Myslím si, že není férové od paní místopředsedkyně Vildumetzové říkat, že není jasné, kdo je odpovědný za řešení toho problému. Samozřejmě jsme to my, řeší to vláda a myslím si, že i role Ministerstva vnitra je naprosto klíčová a jasná. Pan ministr Rakušan, pan vicepremiér Rakušan rozhodně od žádné odpovědnosti neutíká. Naopak jsme se k problému postavili čelem a na té praktické úrovni ty složky to řeší opravdu výborně. A koneckonců to zde zaznělo, jak je to koordinované i tím integrovaným záchranným systémem. Takže tady si myslím, že vláda opravdu se může k tomu hrdě přihlásit a dát si dobrou známku.
Co se týče zahraničně politické nohy toho řešení krize, tak samozřejmě Ministerstvo za zahraničních věcí je aktivní v celé řadě problematik a je prostě jasným zahraničněpolitickým zájmem České republiky, že potřebujeme, aby ta válka na Ukrajině, ruská agrese proti Ukrajině skončila co nejdříve, ale také aby skončila v náš prospěch, abychom dostatečným způsobem nejen podporovali Ukrajinu politicky, vojensky, ale také abychom vytvářeli podmínky, kdy Ukrajině pomáhají další státy. Proto využíváme maximálně našeho členství v Evropské unii, v Severoatlantické alianci, vytváříme takové podmínky, aby podpora pro Ukrajinu byla stabilním prvkem všech dalších zemí, kde takto komunikujeme. Jsme součástí té poměrně jasné a odhodlané skupiny států. Já sám například třeba komunikuji intenzivně s Německem, s německými představiteli, s veřejností, abychom posouvali veřejné mínění právě ve prospěch podpory Ukrajině.
Česká republika nese velkou migrační zátěž, staráme se o více jak 340 tisíc uprchlíků. Nese to své problémy. Myslím si, že to nikdo nezastírá. Ta řešení hledáme a také apelujeme na zahraniční partnery, aby nám s tím řešením pomáhali, aby Česká republika mohla dostat nějaké finanční prostředky navíc, a to samozřejmě pomůže našemu rozpočtu. To je naprosto klíčové.
Ale ty priority a především z hlediska zahraniční a bezpečnostní politiky jsou zcela jednoznačné. My prostě musíme dokázat to, že Ukrajina uspěje a že Česká republika nebude bezprecedentně ohrožována tímto ruským agresivním chováním. Já myslím, že každý ví, co znamenala 2. světová válka, každý se může podívat na dějiny Evropy, co znamená, když spolu evropské státy válčí, když se přesouvá obyvatelstvo. To je něco, co prostě nechceme, aby se kdykoliv do střední Evropy vrátilo.
Proto také zaměříme naše předsednictví do velké míry z hlediska té zahraniční části na podporu Ukrajině, budeme hledat další finanční prostředky na případnou rekonstrukci Ukrajiny a podporujeme všechny další aktivity, které do velké míry nejsou čistě vládní, ale jsou to aktivity občanské společnosti, a to se mi líbilo, že zmínila i paní místopředsedkyně Vildumetzová, protože ta solidarita občanů, kdy občané posílají peníze, ať už na humanitární nebo třeba i na vojenské sbírky, je opravdu úžasná. Myslím si, že celá česká společnost zde zaslouží velké poděkování. A Ministerstvo zahraničních věcí samozřejmě hraje i roli ve schvalování veřejných sbírek a plně to podporujeme.
Na závěr si dovolím zmínit jednu věc, která prošla médii, a to je, že se... je to do velké míry symbolická věc, ale ukazuje to, jakým způsobem máme zcela jasno v naší zahraniční politice. My jsme byli zvoleni do Rady OSN pro lidská práva na místo, které bylo po suspenzi členských práv uvolněno Ruskem. A je to Česká republika, která včera již hlasovala pro rezoluci, která rozšířila mandát, nebo zpřesnila vyšetřovací mandát té komise, která se bude zabývat těmi zvěrstvy, které Rusko páchá na Ukrajině, vyvražďování obyvatelstva, systematické přesuny téměř 1,5 milionu lidí někam do Ruska unášených přes filtrační tábory. Toto všechno je třeba vyšetřit, protože dnes se na území Ukrajiny odehrávají brutální zločiny proti lidským právům, a je potřeba zjistit, k tomu mít detaily, aby to potom i ty mezinárodní soudy mohly nějakým způsobem vyšetřit.
To, co si my si zde připomínáme k různým příležitostem ke konci 2. světové války, se bohužel dnes prostě na Ukrajině odehrává. Jinak platí, že Ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s dalšími orgány státní správy chystá takzvaný Magnitského zákon, sankční zákon. Já ho během června předložím na vládu, seznámím s tím návrhem i veřejnost a budeme mít konečně i zákon, který nějakým způsobem nám dovolí, pokud Evropské unii zrovna někdo bude blokovat nějaká jména, tak zařadit i vlastní jména na sankční seznamy.
Takže toliko k té zahraničně politické části toho, co dělá vláda. Rozumím tomu, že to nemusí nutně přispět vždycky k tomu, že se vyřeší ten bolavý konkrétní problém, který je vidět někde např. třeba na těch nádražích, ale dlouhodobě to vytváří podmínky proto, abychom byli schopni jako Česká republika obstát.
Děkuji za pozornost.
