Já se řídím pořekadlem: kdo si počká, ten se dočká, a samozřejmě těch několik debat, které se zde teď zhruba hodinu točily, mi trošku připomněly film Inception, kde také probíhá několik věcí zároveň. Nicméně myslím si, že klíčové je tedy odpovědět na některé námitky a dotazy, které zazněly, a myslím si, že je určitě legitimní, že ty otázky padly.
V prvé řadě bych se tedy vyjádřil k tomu, jakým způsobem Ministerstvo zahraničních věcí zamýšlí připravit tu vyhlášku. Pravda je, že společně s tímto zákonem tedy nepředkládáme ještě konkrétní text té vyhlášky. Tady od pana poslance Vondráčka zaznělo, že snad je něco blokováno kvůli tomu, že není text vyhlášky, takovýto politický požadavek, ale popravdě řečeno vlastně do těchto momentů ani nezazněl.
Myslím si, že není vůbec problém, aby Ministerstvo zahraničních věcí tedy v nějaké rozumné lhůtě, přece jenom jsme teprve v prvním čtení, přišlo s něčím konkrétnějším. Já se na to kolegů zeptám. Nicméně my prostě víme, jakým způsobem bude ten text vyhlášky vznikat. Samozřejmě dodržíme všechna legislativní pravidla, tak jak to zde také zaznělo od paní poslankyně Peštové, tedy v prvé řadě proběhne analýza dostupnosti a finanční náročnosti poštovních služeb v jednotlivých zemích a samozřejmě důraz budeme klást na země, kde je nejvíce krajanů, kde je nejvíce českých občanů.
Následně, tedy před tím, než předložíme vyhlášku do legislativního procesu, tak i naše zastupitelské úřady doplní přesné a aktuální informace o dostupnosti a finanční náročnosti poštovních služeb v zemích jejich působnosti. A skutečně je pravdou, že může nastat situace, že existují země, kde prostě vyhodnotíme, že poštovní služby není možné využít. A to jsou přesně země, kde třeba jsou válečné zóny, nebo třeba to můžou být nějaké oblasti těch zemí.
Ale já bych teď prosím uvedl tu věc trošku v reálných číslech. My se bavíme o tom, že máme v Německu zhruba 100 tisíc českých občanů, Velká Británie - 80 až 100 tisíc občanů, Spojené státy Americké - 60 až 70 tisíc občanů, Kanada - 50 až 60 tisíc občanů, Austrálie - 30 tisíc, Rakousko - 30 tisíc, Švýcarsko 20 až 30 tisíc, Irsko - 20 tisíc, Itálie 20 až 30 tisíc, Španělsko - 20 tisíc, Francie - 20 až 30 tisíc, Argentina - 30 tisíc krajanů, Izrael 20 až 30 tisíc občanů, většinou mají dvojí občanství.
Když se ale podíváme na to, kde jsou ty skutečné válečné zóny, tak to jsou země jako Afghánistán, Jižní Súdán. To jsou země, ve kterých naštěstí, a já musím říct, že naštěstí, nemáme žádné významné počty krajanů. Jsou to opravdu jednotlivci, lidé, kteří tam působí - spíše než že by tam žili, tak tam působí třeba dlouhodobě profesně pro nějaké mezinárodní organizace, typicky neziskovky nebo jsou tam vysláni za jiným účelem.
To znamená, jenom uvědomme si, že to jsou prostě dvě neprotínající se disjunktní skupiny, pokud se bavíme o těch válečných zónách. Samozřejmě také vždycky platí, že i takováto osoba stále má tedy právo vydat se na tu cestu a hlasovat potom na tom zastupitelském úřadu s tím příslušným dokladem, tak jak je to dneska možné.
Zazněl také tady dotaz, co by se stalo, kdyby stávkovala pošta. Tak musela by ta pošta stávkovat 35 dnů. Když vám nepojede tramvaj, nedostanete se do volební místnosti, a myslím, že už to tady od pana poslance Haase zaznělo poměrně jednoznačně, cílem a možností státu je zaručit férový a správný proces, nikoliv každou okolnost. Ale nejsem si tedy jaksi vědom případů, kdyby v nějaké zemi z těch, které jsem teď jmenoval, kde ti čeští občané žijí, to znamená, bavíme se o zemích řekněme západního civilizačního okruhu, že by v těchto zemích někdy stávkovala pošty celých 35 dnů tak, aby prostě nebylo možné tento systém využít.
Kdybych měl ještě reagovat na tu drobnou zmínku, proč si tedy nezajedou na ten konzulát nebo na tu ambasádu, tak typicky z Vancouveru do Toronta, a to jsou obě velká města, kde žijí ty velké desetitisícové komunity, tak ten let trvá šest hodin. To samé zase třeba v Austrálii, tu jsem tady zrovna nezmiňoval. Takže to jsou ale už ty argumenty, které zde, předpokládám, opakovaně padly.
Já jsem se v tomto svém vystoupení snažil odpovědět na všechny relevantní námitky, které zazněly. Doufám, že se mi to podařilo, a tedy my nebo Ministerstvo zahraničních věcí přistoupí k tomu návrhu vyhlášky velice odpovědně. Mě se tady na to ptala paní předsedkyně Schillerová. Já jsem jí tedy odpovídal ve čtvrtek ve faktické poznámce s tím, že k tomu přistoupíme racionálně. Myslím si, že to rozdělení je velmi logické, a především budeme klást důraz na to, kde ti naši Češi opravdu žijí tak, abychom jim vyšli tou korespondenční volbou vstříc.
Děkuji za pozornost.
