→ Žádní islámští připrchlíci tu nejsou, nemáme se čeho bát a můžeme sedět s rukama v klíně
→ Tématem krajských voleb nebudou připrchlíci, ale záležitosti typu cyklostezek a sociálního bydlení
První z těchto tvrzení jsem vyvrátil v jedné ze svých předchozích statí, to druhé hodlám vyvrátit v tomto článku.
Především není ani zdaleka pravda, že by krajské volby byly jen o místních tématech. Stává se pravidlem, že krajské volby představují určité referendum o politice aktuální vlády. Pokud jsou lidé nespokojení a chtějí vymést současnou vládnoucí rádobyelitu, je ideálním řešením vzít to pěkně od kraje. Je to navíc ideální příležitost pro neparlamentní politické síly, aby v krajských zastupitelstvech předvedly, co umí – a pokud se osvědčí tam, mají pak výrazně jednodušší cestu i do parlamentu.
Právě touto cestou se na Slovensku dostal do vysoké politiky Marián Kotleba, který nejprve uspěl v jednom z krajů – a když voliči viděli důsledky jeho politiky v tom kraji (najednou tam šlo dělat krajské zakázky o desítky procent levněji a navíc se začala účinně řešit kriminalita), zvolili jej i do slovenského parlamentu.
Návaznost na celostátní politiku je u současných voleb o to výraznější, že už zbývá jen rok do těch parlamentních (tedy pokud je nezakážou jako ve Švédsku). Je tedy zřejmé, že už nyní, podle výsledků těch krajských, budou rozdány karty pro výchozí rozložení sil v parlamentních volbách – protože pokud teď vládní strany propadnou, přinese to pokles jejich preferencí i v celostátním měřítku. S tím souvisí i skutečnost, že pokud začnou platit nově schválené novely volebních zákonů, bude neparlamentní opozici od příštího roku hrozit likvidace – čemuž mohou opoziční strany daleko lépe čelit tehdy, pokud budou mít své členy v krajských zastupitelstvech.
Kromě toho slunkomanči nemají pravdu ani v dalším tvrzení – že prý kraje nemohou dělat nic s migrační vlnou. Přitom kraje mohou poskytnout dotace na posílení policejních hlídek či domobrany v pohraničních obcích, popř. u frekventovaných tahů či imigrantských center. Nově zvolení krajští zastupitelé mohou též ukončit současné dotování parazitických multi-kulti neziskovek z peněz kraje – jak to vidíme např. na Plzeňsku, kde kraj pod vládou ČSSD a KSČM schválil téměř milion korun z peněz daňových poplatníků na vymývání dětských mozků xenofilní multi-kulti propagandou. V neposlední řadě mohou krajská zastupitelstva využít zákonodárnou iniciativu a přispět tím z pozice kraje ke změně celostátní politiky.
Právě proto je potřeba zajistit, aby se do zastupitelstev krajů dostali pronárodní politici. Jednak proto, aby už z pozice krajů uvedli do chodu zmíněná protiimigrační opatření – a také proto, aby měli snazší cestu do Poslanecké sněmovny, odkud mohou iniciovat i změny typu vystoupení z EU nebo kompletní ochrany českých hranic.
Je proto nutné, aby otevřeně xenofilní strany – jako jsou ČSSD, TOP 09 či Zelení – měly v krajských zastupitelstvech co nejmenší zastoupení. Protože pokud by tyto strany nedejbože uspěly v krajích, měly by pak daleko snazší cestu k opětovnému zvolení do parlamentu – kde by v příštím volebním období jistě přiblížily ČR k multikulturním ,,rájům“ typu Německa či Francie, kde již kvůli vlně islámských připrchlíků hrozí občanská válka.
To samé platí i pro KDU-ČSL (která by se měla spíš nazývat ITU-ASL, tedy Islámsko-teokratická unie – arabská strana lidová). Tato strana taktéž horuje pro přijímání připrchlíků, její předseda Bělobrádek se dokonce nechal slyšet, že by mu nevadili muslimové ve sněmovně.
Pozor si dávejme také na hnutí ANO, které je (nejen) v tomto ohledu stejně nevolitelné jako předešlé strany. Jakkoliv se Babiš-Bureš tváří, že je proti připrchlíkům, je jasné, že si myslí opak. Ještě před rokem totiž tvrdil, jak už se těší na ty proudy přistěhovalců, kteří obsadí volná pracovní místa – a až poté, co zjistil, že lidé jsou proti tomu, najednou začal tvrdit opak. Nezapomínejme také, že součástí ANOfertu jsou i takoví multikulturalisté, jako je Zlá Tužka, Jourová, Telička, Žilková, Pelikán či Krnda.
A ideální volbou v tomto ohledu není ani KSČM. Jakkoliv řada členů této strany mluví poslední dobou poměrně rozumně (otázkou ovšem je, nakolik to myslí vážně), pořád v této straně mají výrazný vliv sluníčkáři jako Jiří Dolejš. Podobně je to i s ODS, kde je jednak silná havlistická klika – ale i ti, kteří v ní nejsou, nemají předpoklady k řešení současných problémů. Dokonce ani Kubera, který je považován za jednu z nejschopnějších tváří ODS, nedokázal zabránit islamizaci Teplic, kde je dlouhé roky primátorem.
Od těchto stran je tedy nutné dát ruce pryč, pokud chceme vytvořit svrchovaný český stát bez islámských připrchlíků. Stejně tak ale musíme být obezřetní i u menších stran s protisystémovou rétorikou – u některých z nich totiž existují důvodné pochybnosti, nakolik to myslí vážně. Dobře to shrnuje tato infografika, která ukazuje, že řada z těchto stran vůbec nemá v programu CZexit nebo odmítnutí současné připrchlické vlny. Příznačné jsou též různé podivné koalice, z nichž asi nejzajímavější je spojení eurohujerského hnutí STAN s údajně euroskeptickými Svobodnými na Plzeňsku či koalice DSSS s Parobukovou LEV 21 (což jsou taktéž eurohujeři) na Ústecku.
Ať už si tedy vyberete kteroukoliv z protisystémových stran, podívejte se dobře na její motivace a na to, s kým se dává dohromady. V každém případě ale k volbám jděte. Jak jsem již totiž napsal, pokud chceme změnit celostátní politiku, nejlepší je to vzít pěkně od kraje a zajistit, aby naši noví HATEMANI nebyli HATEFREE. Protože už při vyslovení těchto pojmů je zřejmé, že žádný HATEMAN by prostě HATEFREE být neměl.
Jan Sedláček, kandidát do zastupitelstva Plzeňského kraje za Národní demokracii
