Sice to nepovažuji za pravděpodobné (už proto, že současné Rusko nemá se Sovětským svazem až na zeměpisnou polohu společného snad nic), přesto si na chvíli zkusme představit, jak by tato situace mohla vypadat.
.
A řekněme si to na rovinu – nebylo by to zrovna veselé. Pravda, pro zachování iluze demokracie by nám zřejmě zůstala vláda a parlament, tam by se ale rozhodovalo jen o drobnostech a všechny důležité pravomoci by měla Moskva. Tam by vznikaly zákony a nařízení, které následně budou implementovány do českého právního řádu.
.
V Moskvě by kvůli tomu vznikla speciální instituce, která bude mít tvorbu českých zákonů na starosti. Ta pochopitelně bude složená hlavně z Rusů, ale přizváni tam budou i zástupci Česka. Ti tam samozřejmě vytvoří jen bezvýznamnou menšinu (asi taková 3 %), ale aspoň nějací tam budou – jen tak aby se neřeklo (a aby příznivci této okupace mohli hrdě pronášet hesla typu Moskva jsme my!).
.
Nominálně bychom tedy v Moskvě měli své zástupce, a to dost možná i volené, každý by je ale mohl přehlasovat. Nedokázali by tím pádem zabránit tomu, aby nám Rusové nařizovali naše zákony. A pokud bychom u nás v Česku jejich nařízení nedodržovali, dočkáme se ze strany Moskvy tvrdých sankcí.
.
.
Líbil by se vám takový systém? Mně tedy ne. Přesto v něm všichni žijeme. Vše, co jsem zde popsal, se skutečně děje. Jediné, co se liší, je místo, kde se o nás rozhoduje. Není to Moskva, nýbrž Brusel.
.
Stále větší část naší legislativy je tvořena bruselskými nařízeními a směrnicemi, které musíme povinně implementovat do našeho právního systému. Za tyto restrikce je zodpovědná především Komise EU (plus Europarlament, který jí tam dělá křoví). V těchto institucích přitom máme jen asi 3% zastoupení. Z 97 % tedy o mnohých důležitých otázkách naší země rozhodují cizinci.
.
A to ani nemluvím o dalších zásadních skutečnostech – třeba o tom, že lidé v institucích EU spíše než zájmy občanů unijních států hájí zájmy mezinárodních kmotrů. Nebo o tom, že eurokomisaři jsou vybíráni podle jejich ,,evropanstvíʻʻ (což v překladu z orwellovské novořeči znamená eurohujerství), takže zde máme právně zakotvenou vedoucí úlohu eurohujerů na věčné časy a nikdy jinak.
.
Příklad s Ruskem jsem použil proto, abyste si uvědomili závažnost tohoto problému. Je zarážející, že nás mainstream neustále straší Ruskem – a zcela ignoruje skutečnost, že to samé, před čím varuje, sem mezitím dorazilo z druhé strany. A lidé, kteří mainstreamu věří, považují tento doublethink za samozřejmou věc. Jsou snad slepí?
.
Zřejmě ano. Jinak by viděli, že jsme přestali být pány ve vlastní zemi. O státě, který nám vybojovali naši předci, se rozhoduje za našimi hranicemi. Odtud je nám plíživě ubírána jak demokracie, tak i svoboda. Lidé, kdo s tím nesouhlasí a chtějí opět svrchovaný stát, jsou dehonestování a mediálně popravováni.
.
Pojďme s tím něco udělat, dokud ještě můžeme. Ostatně, zatím jsou tyto popravy jen mediální. Zatím.
