Jednak samozřejmě očekávanou nevyváženost českých médií, která se rozplývala nad družbou s ,,bratrským vojskem“ a v zápalu biľakovského nadšení jaksi zapomínala objektivně informovat o těch, kdo s konvojem nesouhlasili. Pak také konvoj vyjevil bolestnou skutečnost, že stejně jako v letech 1939 a 1968 je zde řada těch, kdo vítají cizí vojáky s otevřenou náručí.
.
Na druhou stranu dokázali dragouni mobilizovat poměrně velké množství lidí, kteří s cizími vojáky na našem území nesouhlasí. Řada demonstrací, z nichž tří jsem se i osobně zúčastnil, dokázala výrazně zředit mediální proamerickou hysterii. Alarmující je ale skutečnost, že odpůrci konvoje měli záštitu pouze ve dvou politických stranách, a to v Národní demokracii na pravici a – pro mnohé jistě překvapivě – i v KSČM na levé straně spektra.
.
Zdá se to nepochopitelné. Konvoj – jakožto demonstrace vojenské síly agresora v podřízené provincii – byl ukázkovou aplikací komunistické ideologie do západního světa, stejně jako celá bruselsko-washingtonská nadnárodní oligarchie, která za konvojem stojí a která dokázala mimo konvoje uvést do chodu i mnohé další myšlenky Marxe či Trockého. Zdálo by se, že KSČM bude hlavní stranou, která konvoj přivítá, ale nestalo se tak.
.
Nabízí se tedy otázka: Proč tomu tak je? Proč KSČM šla sama proti sobě a proti svým idejím? Dlouho jsem se nad tím zamýšlel a nalezl jsem tři možná vysvětlení.
.
První z nich je nasnadě. Je zřejmé, že mnoho členů KSČM nepatří zrovna mezi nejinteligentnější lidi, takže mnozí stále žijí v paradigmatu kapitalistického západu a levicového východu. Nestačili si všimnout, že tento model již čtvrt století neplatí. Že se svět mezitím přepóloval a Rusko se stalo spíše výspou tvrdého kapitalismu – oproti socialistickému západu. A protože si nestačili všimnout, že USA již pro ně nejsou nepřítelem, ale spíše ideovým vzorem, šli proti konvoji demonstrovat.
.
Druhý z možných důvodů je taktéž zřejmý. Mnozí významní členové KSČM podle mě s konvojem souhlasili a pouze předstírali opak, aby získali další voliče. Na rozdíl od těch, kdo zůstali zastydlí v minulém paradigmatu, si tito lidé uvědomili skutečnost a intuitivně poznali, že zde nezanedbatelné procento lidí bude proti konvoji – a že jim tito lidé mohou pomoci vydržet v parlamentu i po dalších volbách.
.
Je tu však i třetí důvod – a podle mě je to ten nejvýznamnější, který se týká daleko více členů KSČM než ty první dva. Abychom jej pochopili, podívejme se do historie, a to do období 2. světové války a protektorátu. Tehdy se komunisté připojili na stranu demokratů a aktivně se účastnili protinacistického odboje. Jistě to však nedělali z lásky k demokracii. Činili tak proto, že v nacismu viděli konkurenční diktátorský režim – a jak je známo, každý diktátor se ze všeho nejvíce bojí jiného diktátora, se kterým musí soupeřit o moc. Proto KSČ bojovala proti nacistům a dokázala v tomto boji spolupracovat i s antikomunisty, které by pro ni byli jinak nesmiřitelnými oponenty.
.
Nyní se historie opakuje. Západní svět se stává obětí nadnárodní kmotrovské struktury, která pomocí Brusele a Washingtonu upevňuje svoji moc. Komunisté vidí v těchto kmotrech svoji konkurenci – a proto dochází k této paradoxní situaci. Přestože se ideje komunistů neliší moc od těch, které prosazují mezinárodní kmotři (stejně jako se moc nelišily od těch nacistických), jde KSČM proti systému a proti plánům novobolševických kmotrů – jako byl například onen konvoj.
.
Samozřejmě to neznamená, že bychom měli začít volit KSČM. I ona jednou zklame – stejně jako zklamala KSČ po konci nacismu, když svoji moc využila k nastolení totality. Přesto bychom z této situace měli vyvodit závěry. Musíme si uvědomit, že když je situace tak vážná, že je to už příliš i na KSČM, jde skutečně do tuhého. Spolupráce demokratů a komunistů, kterou jsme viděli za protektorátu, se na chvíli znovu stala skutečností – zejména proto, že jsme znovu protektorátem, kterému vládne cizí moc.
.
Každopádně si mnohé politické strany svojí podporou konvoje uřízly velkou ostudu. Ukázaly totiž (včetně některých, které se nominálně označují za pravicové), že jsou ještě daleko komunističtější než samotná KSČM.
.
