Pachatelé dobra je přenesené označení pro skupinu levicových radikálů, kteří mají jeden společný znak – všem ostatním se snaží násilím vnutit to, co považují za správné, a naopak zakázat vše, co se jim nelíbí. Myslí si, že ví lépe než my, co my vlastně chceme. A pokud se dostanou do politiky, je nutným důsledkem jejich činnosti omezování svobody těch ostatních. Názorným příkladem je jejich nejnovější výmysl – návrh na zákaz kouření v restauracích.

Ač nepatřím mezi ty, kdo si nedokáží představit den bez krabičky cigaret, stavím se důrazně proti tomuto zákazu. Na rozdíl od pachatelů dobra totiž uznávám svobodu volby. Tuto volbu dnes mají všichni – včetně těch nekuřáků, kterým vadí kouř. Nikdo je totiž nenutí chodit do kuřáckých restaurací. Ostatně, již dnes má každá restaurace u vchodu uvedeno, zda se tam smí kouřit či nikoliv – a nevidím jediný důvod, proč by se na tomto stavu mělo něco měnit.

Tady totiž nejde vůbec o to, zda kouření je nebo není škodlivé – a je demagogií vést debatu tímto směrem. Jde tu o možnost volby. Jde o volbu každého provozovatele, zda ve svém podniku kouření povolí či nepovolí – a následně o volbu zákazníka, zda do té restaurace má jít nebo ne. A právě bolševičtí pachatelé dobra nás o tuto možnost volby chtějí připravit. Všichni, kdo tento levicový zákaz podporují, by si měli uvědomit jednu základní skutečnost:

Když demokratovi vadí kouř, nechodí do kuřáckých restaurací. Zatímco když vadí kouř bolševikovi, chce všechny kuřácké restaurace zakázat.

A diskuze o onom plánovaném zákazu ukazuje, kdo patří do které skupiny. Zároveň se paradoxně ukazuje, že mnozí politici, kteří se označují jako pravicoví (např. Kalousek nebo Karamazov), jsou ve skutečnosti ještě více nalevo než samotní komunisté.

Nezbývá než doufat, že těm levičákům jejich návrh neprojde a že i nadále budeme mít svobodu volby. Pokud však návrh projde, asi nám nezbude, než proti nim použít jejich vlastní zbraň a začít regulovat pachatele dobra.