S odstupem času od této návštěvy a s možností osobní konfrontace čínských reálií, kterou mně umožnila účast na týdenní senátní pracovní cestě do Čínské lidové republiky jsem rád, že mohu svoje hodnocení, že návštěva prezidenta Si, první v historii ČLR, byla průlomová záležitost, jenom potvrdit. Je ovšem otázka, zda půdu, kterou připravil prezident Zeman, využijeme či nikoliv. Dokonce se naskýtá otázka, zda o to vůbec máme zájem. Obávám se, že v některých případech tomu tak bohužel není a to bez ohledu, že je to v našem zájmu.
Budu konkrétní. Například ministr zemědělství pan Jurečka neuznal za vhodné se zúčastnit po boku premiéra spolu s dalšími ministry setkání s čínským prezidentem a jeho delegací. Řeklo by se a taky proč, vždyť jde pouze o formální setkání. Čínské reálie jsou ovšem takové, že podobná setkání otevírají dveře na čínský trh, který je doslova bezedný. To vše se děje v situaci hluboké odbytové krize, kdy farmáři dostávají za litr mléka také už jenom 4 koruny, prasata jsou téměř neprodejná, mohl bych pokračovat cenou obilí atd. Začíná další vlna redukce už tak zoufale nízkých stavů dobytka. Západní trhy jsou přesycené, hlavním důvodem jsou sankce proti Rusku a pomoc v odbytu nadprodukce by byl přímo dar z nebe, v tomto případě z Pekingu. No a v tom je právě ten háček. Kdyby to bylo z nebe, byl by pan ministr určitě v nejvyšších otáčkách. Ale Peking, a ještě k tomu komunistický? A k tomu ke všemu ještě za politickým oteplením stojí Zeman, no uznejte, to po něm přece nikdo nemůže chtít. To raději tak letět dobývat trhy do Ameriky, což byla vloni jeho naprosto zbytečná cesta, přesně řečeno výlet, to je něco jiného.
Ale abych závěrem vysvětlil praktické souvislosti. Čína nikdy nebyla a nikdy nebude soběstačná v potravinách a západní země se doslova perou o jejich umístění na tamním trhu. Prvním krokem k tomu je potřeba udělení certifikace pro jednotlivé výrobky ze strany čínských úřadů. Jednou z hlavních bran jejího dosažení je politická podpora, chcete-li požehnání. V případě návštěvy čínského prezidenta jsme měli jedinečnou možnost získat nejvyšší možnou politickou podporu, ale naši zemědělci asi za to nestojí a pokud se týká pana ministra Jurečky, ten dostane požehnání jinde. Čeští diplomaté si pak mohou paty ubrousit, aby překryli špatný dojem, ale jsou věci, které zkrátka napravit nelze a toto je jedna z nich a těžko se člověku přímo v Pekingu poslouchá, jak naopak Němci, Dánové, ale i Poláci vyhledávají kontakty na nejvyšší politické úrovni, které proměňují v exporty svých komodit na čínský trh. My budeme raději věšet Tibetské vlajky. Mimo jiné symbol feudální krutovlády a nevolnictví, nikoliv svobody, jak nám podsouvají naši neználkové skutečné historie.
