Na témže summitu se premiér Bohuslav Sobotka snažil prosadit, aby evropští lídři odsoudili Rusko za případ ukrajinské pilotky Nadiji Savčenkové, která je v Rusku souzena za smrt dvou ruských novinářů, což Německo a Francie odmítly.
Zdánlivě epizodní záležitost, kterou ale pan premiér hrubě neodhadl. Zatímco západní státy jeho jistý druh zámořského alpinismu odmítly a pochopení zde nezískal, tak směrem domů jenom dokreslil, jakou dělá politiku a jak je platný tomuto státu. Vysvětlím na jednoduchém příkladu, který se týká zemědělství. V současné době je v obrovské krizi trh s mlékem a cena, kterou dostávají chovatelé dojnic za kvalitní plnotučné mléko směřuje k šesti korunám za litr a hrozí další redukce stád s těžkými dopady na krajinu (ubude pícnin a přibude dál obilí a řepka). Jednou z hlavních příčin mléčné krize jsou sankce proti Rusku a uzavření tamních jeho trhů pro zboží z EU, což postihlo i mléčné výrobky. Zmizel například odbyt pro 35% exportu sýrů unijní produkce a bylo jenom otázkou času, kdy se cena mléka zhroutí. A teď, kdy po obrovských ztrátách, čeští chovatelé dojnic přišli jenom za minulý rok o 1,5 mld. Kč, namísto toho, aby se hledala cesta, jak nesmyslný stav sankcí a proti sankcí ukončit, tak náš premiér vyvíjí iniciativu jak situaci eskalovat! Nemohu se přitom ubránit pocitu, že on tím, že nikdy nebyl v reálném životě, tak ani o dopadech své role, kterou vykonává v cizím zájmu, nemá žádné povědomí, natož aby cítil nějakou zodpovědnost. Nejde přitom jenom o mléko, ale hroutí se ceny obilí, vepřového masa a dalších komodit.
Je velmi zvláštní využívat kausu ukrajinské letecké navigátorky neofašistického batalionu „AJDAR“ Nadiji Savčenkové, o jejíchž metodách „výslechů“ východních zajatců jdou hrůzné zkazky, k pokusu o zavlečení EU do dalších sporů s Ruskem. V tomto světle je velmi zvláštní, že pan premiér Sobotka bouřlivě přivítal dohodu s Tureckem a zde mu nevadí masové porušování lidských práv, zavírání nepohodlných novinářů, zakazování nepohodlných médií, omezování svobody slova, svobody shromažďování atd. Nevadí dokonce ani skutečnost, že Turecko dodnes neuznalo genocidu tří milionů Arménů, na které se před 101 lety coby základ Osmanské říše podílelo. Samozřejmě, že nemůže ani vadit, že Turecko okupuje od roku 1974 severní část Kypru, jinak plnoprávného člena EU.
Jsem velmi zvědav, kam až bude schopna EU zajít. Zda ustoupí tomuto Turecku, jehož počínání ve vnitřní politice, pro kterou je nedodržování lidských práv a svobody slova normou a slučitelnost tureckých návrhů s hodnotami západního světa nemožná. Mluvím o otázce vízové liberalizace EU a Turecka a nakonec o dalších a dalších požadavcích finančních. Pokud bude Evropská unie používat Turecko jako hlídače evropských hranic, stává se spoluviníkem porušování lidských práv. Ještě že máme Rusko a Putina, jak vhodné pro odvedení pozornosti k problémům pro Evropu zásadním.
