Chápu, že to mnohé dráždí

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové,

původně jsem chtěl na úvod jednání tohoto pléna podat návrh na vyřazení tohoto bodu z programu. Nakonec jsem tak neučinil, protože cítím potřebu se k této politováníhodné záležitosti veřejně vyjádřit.

Předně mně kolegyně a kolegové dovolte připomenout současnou pozici a mandát prezidenta republiky. Byl zvolen v přímé volbě a jeho mandát obnáší 2,73 mil. hlasů. Do prezidentské volby šel s podpisem více než 100 tisíc občanů. Současná podpora prezidenta dosáhla rekordu – podporuje ho 70% občanů. Chápu, že to mnohé dráždí. Ostatně je to dráždilo od prvních minut vyhlášení volebního výsledku druhého kola prezidentské volby. Dokonce až tak, že část ústavních činitelů se nezúčastnila slavnostní inaugurace ve Vladislavském sále Pražského hradu v březnu 2013. Z pohledu tohoto faktu je vytrvalá a opakovaná snaha předkladatelů návrhu tohoto bodu našeho jednání, tedy KDU-ČSL a STAN, která až nyní s tichým souhlasem dalších dvou senátních klubů dosáhla svého cíle, tak z tohoto pohledu se lze domnívat, že zařazení dnešního bodu je spíše vyjádřením nesouhlasu s výsledkem demokratické volby prezidenta republiky a kausa „kalašnikov“, ke které se vrátím, je vítanou, leč nevěrohodnou a velmi špatně načasovanou záminkou vystupňování tlaku na prezidenta.

Senátoři mají proti němu jen třetinový mandát

Dovolte, abych se ale vrátil zpět a mandát prezidenta republiky, který jsem v úvodu svého vystoupení rozebral a kvantifikoval, srovnal s mandátem naším – tedy nás, kteří budou prezidenta hodnotit. Stejně jako prezident jsme i my, senátorky a senátoři, voleni v přímé volbě z několika kandidátů. Stejně jako prezident jsme drtivá většina z nás voleni v dvoukolové volbě – s jedinou výjimkou a tou je kolega Čunek, který byl zvolen už v kole prvním. Co je však odlišné, a to rozdílem řádu, je mandát prezidenta a mandát náš. V prezidentských volbách v roce 2013 byla ve 2. kole volební účast 59,11% , v posledních senátních volbách 2014 byla ve 2. kole volební účast pouhých 16,69%, v roce 2012 18,60%! Náš mandát ve srovnání s prezidentovým je 29,85%, tedy ani ne třetinový!

Další rozdíl, a to neméně výrazný, je v současné podpoře prezidenta a podpoře Senátu měřeno preferencemi občanů. Prezident Miloš Zeman překročil hranici 70% a my? Nyní máme pouhých 30% a nechci vidět, kam budeme směřovat po tomto zasedání. Jsem si jist, že níž.

Kalašnikov - útok o level výše

Dámy a pánové, v druhé části svého vystoupení přejdu ke kause „kalašnikov“, která se stala pro premiéra Sobotky, po něm pro média a nakonec pro opoziční, ale i koaliční politiky s výjimkou ANA, Úsvitu a SPD záminkou k dalšímu útoku na prezidenta. Což o to, děje se tak od prvního okamžiku zvolení Miloše Zemana a je to setrvalý stav. Tentokrát je to ale o lavel výš, do hry vstupuje Senát a to ze své vlastní vůle. Prý levicový Senát.

Mně bohužel připadají reakce na kausu „kalašnikov“ hysterické a jakoby někteří politici neuměli dobře česky, respektive nerozuměli významu vyřčených slov.

Aby bylo jasno inkriminovaná otázka studentky na setkání prezidenta republiky s občany 26. ledna v Tišnově zněla:

„Dobrý večer pane prezidente, já bych Vám chtěla poděkovat za všechny občany ČR, určitě všechny, protože někteří ani neví, kdo vůbec na Hradě sedí, jaká osobnost. Chtěla bych Vám poděkovat, jakým způsobem vlastně svoji funkci vedete, a měla bych na Vás otázku. Určitě víte, že se projednávala petice za odstoupení pana Sobotky (míněno předsedy vlády) a petice byla shrnuta ze stolu. Chtěla bych se zeptat, jakým způsobem vlastně mají čeští občané postupovat, protože jak víme, pan Sobotka určitě nestojí za českým národem, ale proti němu."

Odpověď prezidenta Miloše Zemana:

„Chcete-li se zbavit jakéhokoliv politika, prezidenta nevyjímaje, je k tomu jediná demokratická cesta – a to jsou svobodné volby, které v daném případě budou za rok. Vypadáte mladě, takže roku 2017 se zcela určitě dožijete. A pak existuje nedemokratická cesta – a ta se jmenuje kalašnikov.“ Tolik prezident Zeman.

Bezprostřední reakce premiéra Bohuslava Sobotky na servru Novinky.CZ:

„Jsme s vysokou pravděpodobností jediná země v civilizovaném světě, kde prezident veřejně vyzývá k zabití předsedy vlády. Já se s tím vyrovnám, ale vadí mi, že tím Zeman děsí moje děti, celou rodinu a přátele.”

Následující reakce premiéra Bohuslava Sobotky v rozhovoru pro Respekt 1. února byla: „A zdá se mi, že ten výrok prezidenta o zastřelení předsedy vlády jako nejlepším řešení pro ty, kdo nesouhlasí s mojí  politikou, zapadá do kontextu útoků White Media a fašistů, kteří organizovali demonstraci přímo před mým bytem.“ Tak a je to tady, prezident Miloš Zeman zapadá do kontextu fašistů!

"Hovado" na webu ČSSD. Hlas lidu, hlas boží

Na oficiálním webu ČSSD jsme si mohli  přečíst označení prezidenta republiky výrazem „zasra ..ný fašistický hovado“ – autorem je radikální proukrajinský aktivista Tomasz Peszynski.

Po 26. lednu jsem dostal velmi mnoho e mailů, většinou velmi expresivních, ale ani v jednom nebyly použity podobné výrazy, jako na webu ČSSD.

Já osobně mezi lidmi, chcete-li voliči, trávím mnoho času, názory lidí beru a ověřuji si na nich názory svoje, které nezřídka koriguji a přikláním se k tezi „hlas lidu, hlas boží“. Těžko tomu ovšem může rozumět ten politik, který mezi lidi nechodí a jsa uzavřen v hermetickém a do růžova laděném politickém skleníku, kde všechno funguje, kde se podřízení předbíhají, aby posloužili, aby byl šéf jak v peříčku.

Dovolím si dva krátké e maily onoho hlasu lidu zde přečíst:

Mail první z 31. ledna, 22:27 hod.:

„Po shlédnutí dnešních 168 hodin si nemohu odpustit malý dodatek. Pan Sobotka se nebojí prezidentova bonmotu s kalašnikovem, protože dobře ví, že mu to nehrozí. To, z čeho má opravdu strach, jsou parlamentní volby v příštím roce. Proto ho tak irituje, že na ně prezident Zeman upozornil jako na možnost dostat do parlamentu, případně za předsedu vlády jiné politiky.“

Mail druhý, rovněž z 31. ledna, 15:07:

„Je neskutečné, jak si pan Sobotka sebestředně vztahuje vtipný a bohužel pravdivý bonmot o použití kalašnikova, jako nedemokratické metody, k likvidaci politika, prezidenta nevyjímaje. Myslí si pan Sobotka, že by tím chtěl prezident Zeman vyzývat k likvidaci i sebe sama?

Jeho výroky o tom, že prezident straší jeho děti a rodinu jsou od vysokoškolsky vzdělaného člověka až dětsky naivní. Asi to bude tím, že šel přímo ze školy do parlamentu, bez praxe  v jiném zaměstnání a tím i neznalostí praktického života. Sobotkovo zařazování prezidenta do fašistických skupin hraničí s žalovatelností i na politika s poslaneckou imunitou.“

Tolik příklad e mailů a zakončím tuto část rozborem odborníka, analytika Štěpána Kotrby:

Otázka:

Co si myslíte o aféře kalašnikov? Bohumil Pečinka uvedl, že Sobotka na Zemana zaútočil promyšleně a čekal jen na vhodnou příležitost, jak se proti němu vymezit …

Odpověď:

… Nic z toho, co prezident Zeman řekl, nemůže nikdo soudný považovat za cosi, co by se dalo interpretovat jako hrozba, nebo útok na premiéra Sobotku. Zde je pro ilustraci celý prezidentův výrok: ….. dále cituje přesně výrok prezidenta, který jsem zde už citoval a pokračuje:

Prezident mluví konkrétně  jasně. Odpovídá na otázku z publika, jak se zbavit vlády, zcela věcně odpovídá, že vlády odchází dvojím způsobem, demokratickou cestou podle výsledku svobodných voleb a nedemokratickou cestou pučem, revolucí, násilným svržením (viz Ukrajina). Jen jeden z těch dvou způsobů je demokratický a ten prezident tazatelce doporučil. Druhý prohlásil za nedemokratický. Přitom zdůraznil, že hovoří obecně, nehovoří o žádné konkrétní vládě a dokonce premiéra Sobotku ani jiného politika nejmenoval. Hrozbu v tom může vidět jenom ten, kdo ji chce vidět za každou cenu a kdo k tomu má jiné důvody než je starost o demokracii.“

Tolik analytik Kotrba a já k tomu dodávám:

Miloš Zeman v každém svém vystoupení má některé bonmoty a stejné to bylo s „kalašnikovem“. Byl to zjevně bonmot a zjevná nadsázka. Naprosto zjevná. Pokud by pan premiér do toho nezapletl své děti a přátele a postavil by se k tomu jako chlap, udělal by lépe.

Problém mají i levicoví politici

Ale ono je v podstatě jedno, co prezident řekne. Ještě se totiž nestalo, aby se po jeho sdělení, na jakékoliv téma, nestrhla mediální bouře. Situace dospěla tak daleko, že média a politici, a to i mnozí levicoví mají problém s větou pronesenou na závěr vánočního poselství: „Tahle země je naše. A tahle země není a ani nemůže být pro všechny.“

Nebo další příklad, odborný a velmi aktuální. Asi před rokem se vyjádřil prezident při návštěvě Pardubického kraje k inkluzi. Následovala mediální hysterie, samozřejmě proti. No a uplynul rok, od nového školního roku by mělo být toto vzdělávání zakomponováno do vzdělávacího procesu a najednou je rozpačité mediální a politické ticho a výrazná většina pedagogické i rodičovské veřejnosti s tímto krokem nesouhlasí. Toto je jasný a přitom apolitický příklad, kdo rozděluje společnost. Začíná to u těch, kteří se nesmířili s vítězstvím Miloše Zemana a kteří ovládají média, zejména ty veřejnoprávní a zvláště pak Českou televizi.

Pro ilustraci zde uvedu jediný, zato učebnicový příklad svého tvrzení. Vloni počátkem září se prezident Miloš Zeman zúčastnil v Pekingu oslav ukončení 2. světové války. Pokud by se udělala obsahová analýza zpravodajství ČT z této návštěv, pak bychom zjistili, že nejfrekventovanější výrazy byly dva: komunistická Čína (jakoby tam ještě nějaký komunismus byl) a lidská práva. V publicistických a zpravodajských pořadech ČT jsem nezaznamenal jedinou pozitivní informaci, za to negativních chrlila ČT nekonečnou řadu. Ptám se – to vám nikomu nevadí?

Dva měsíce na to navštívil Čínu předseda vlády Bohuslav Sobotka a jako by v ČT někdo mávl kouzelným proutkem – žádná komunistická Čína, žádná lidská práva, ale – „velké čínské turné“ …

Kdo tedy přikládá prezidentovi, kdo vyrábí prefabrikované jednostranné informace, kdo vytváří tuto atmosféru?

Kvůli trenýrkám žádné běsnění

Proti tomu si dovolím uvést další příklad dvojího metru a nebetyčné tolerance:

Vloni se jeden politik na Twitteru vyjádřil, že jedny trencle republika snese. Řeč byla o kause zcizení prezidentské standardy z Pražského hradu a jejího nahrazení červenými trenýrkami. Standardu, která s výjimkou fašistické okupace vlála nad Pražským hradem od dob T.G.M. Autorem ironizujícího výroku nebyl nikdo jiný než premiér Bohuslav Sobotka.

Proč to tu uvádím? Proto, že si tohoto velmi zvláštního postoje předsedy vlády nikdo nevšiml. Žádné mediální běsnění, nic, ticho po pěšině.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, mohl bych pokračovat ve srovnávání a uvádění příkladů ještě dlouho. Například nedávnými výkřiky TOP 09 o prezidentově velezradě a nezpůsobilosti vykonávat prezidentský úřad, ale nepokládám to za potřebné. Co ale za potřebné pokládám je sdělit vám následující závěr:

Vím, že politické ego a partajní touha pokořit na půdě Horní komory Parlamentu prezidenta republiky mnohé přitahuje jako světlo noční lampy hmyz a že tomu nelze odolat. Podle velkého množství reakcí, které osobně k tomuto dostávám a podle svého rozumu ale také vím, že ten, komu dnešní nepatřičný bod ublíží, to nebude Miloš Zeman, ale Senát. Stokrát opakovaná lež o prezidentovi, který rozděluje veřejnost se ne a ne stát pravdou. Naopak, veřejnost je kolem něj stále více a ve stále větším počtu semknutá. A tak mně napadá – politiky lze vyměnit, nepohodlné politiky lze dehonestovat. Co ale nelze, alespoň ne v demokracii, nelze vyměnit veřejnost. Tím jsem si naprosto jist a jsem rád, že jsem si díky navrhovatelům mohl toto vystoupení připravit a zde je přednést.