T.G.M. byl jedním z těch mála velikánů, který ve své osobnosti spojil to, co se zdánlivě spojit nedá a co se vzájemně vylučuje. Byl velmi vzdělaný člověk, byl univerzitní profesor, novinář, politik a státník, byl prezident osvoboditel, ale byl také zároveň, a v tom je jeho velikost, normální člověk, který nikdy nezapomněl, z čeho vzešel a podle toho se choval.
Pravda, žil v jiné době než je ta naše, ale neškodilo by dnešním vrcholným politikům chovat se tak, aby se mohli bez obav vracet tam, z čeho vzešli, tj. mezi obyčejné lidi. Kolik jich je dnes takových?
Vážení přátelé, dnes jsme se v těchto historických prostorách sešli, abychom vzpomněli výročí jeho narození 7.3.1850. Výročí narození velikána našich dějin a muže, kterému vděčíme za svoji svobodu a za obrodu národa od Bílé Hory po bez dvou roků tři sta let trvající porobě. O prezident u Masarykovi bylo řečeno, napsáno, nafilmováno vše a není mou ambicí se pokoušet o něco objevného. Já bych píše, když mám tuto příležitost, poukázal na jeho sepětí s lidem a s národem a tak mně dovolte zde podat moji zprostředkovanou zkušenost – veřejně tak činím poprvé.
Pocházím z malé vesničky o šesti číslech ne a dřív, když ještě žili rodiče, tak jsme u nás každý rok v srpnu drželi pouť. Po obědě jsme šli vždy na procházku mezi Žňová pole. A vyprávím to zde proto, že jednou, když jsme došli k poli, kde se říká na Nivě, tak nás druhý nejstarší bratr Vladimír zastavil a vyprávěl nám následující historku – volně cituji: „Tady to pole je naše a mám na ně nevšední vzpomínku. Bylo to 14. září 1937, já byl doma uklízel jsem dvůr a najednou vyběhne maminka, celá rozrušená a říká mně – Vladi utíkej za tatínkem, oře na Nivě a řekni mu, že teď hlásili v rádiu, že zemřel pan prezident Masaryk. Upaloval jsem co mně nohy stačily, doběhl jsem na pole k tatínkovi a řekl jsem mu zprávu maminky. Tatínek zastavil koně, smekl čepici, klekl do brázdy, sepnul ruce a rozplakal se“ .
Já k tomu dodávám, že můj otec byl obyčejný sedlák, který od svých 17 let, kdy mu zemřel otec, hospodařil. Takovou sílu osobnosti měl T.G.M., tak ho národ miloval. A nebylo to tak jako dnes, kdy jsou politici několikrát denně v televizi, v novinách, byl to ryzí vztah k prezidentovi osvoboditeli neboli tatíčku Masarykovi, jak byl mezi lidem nazýván.
Závěrem mně dovolte mini úvahu. Vztah k hlavě státu a opačně jeho vztah k lidem, to je základ organismu každého národa, základ jeho mravního zdraví a jeho zdravého vývoje. Tento národ měl štěstí, že u kořenů 28. října 1918 a později na Pražském Hradě byl T.G.Masaryk.
