Realitou odpornou, ale realitou, která je o to závažnější, že pochází z úst předsedy vlády a jeho ministra kultury.
Řeč je o láskyplném oslovení účastníků nedávného norimberského sjezdu krajanského sdružení sudetských Němců ministrem kultury Hermanem a sobotním rozhovoru premiéra Sobotky v Právu, kde doslova řekl „Sudetské Němce potřebujeme jako spojence kvůli rizikům v Evropě“.
Netušil jsem, že partnerem a spojencem vlády České republiky je krajanský spolek nikoliv spolková vláda v Berlíně či případně zemská v Mnichově. Netušil jsem, že Sobotkovi, nikoliv moji, spojenci jsou ti, kteří mají ve svých stanovách odkaz na své předky, kteří se významným způsobem podíleli na rozbití Československa a Hitlerově vpádu do středoevropského prostoru. Netušil jsem, že si premiér České vlády vyhlédne spojence, kteří byli Hitlerovou pátou kolonou, kteří se podíleli na vyhnání českých obyvatel z českého pohraničí a kteří se po příchodu Adolfa Hitlera houfně vzdali Československého občanství, aby přijali to říšské!
Napsal mně jeden občan, z jehož e-mailu vyjímám: „U nás ve vesnici za války žili u svých příbuzných čtyři rodiny, které musely opustit pohraničí, které sahalo až k Rakovníku. Jak se chovali vaši ´milí krajané´ k sousedům, vedle kterých léta žili a najednou jim rozbíjeli okna, ničili majetek ba i po nich stříleli, protože byli Češi? Když se po válce vraceli do svých domovů našli je poničené, co mohli to odcházející Němci na poslední chvíli poničili. Dodnes je nikdo neodškodnil, natož aby se jim omluvil.“
Je velmi zvláštní pocit vidět na dokumentech z norimberského sjezdu tu nefalšovanou pohodu a symbiózu Sobotkova vyslance Hermana s předsedou sudetoněmeckého sdružení Posseltem. Tím Posseltem, který se zasadil, abychom nebyli přijati do EU a v Evropském parlamentu hlasoval spolu se svými kumpány proti. Každý nechť si toto všechno vyhodnotí sám. Ale nejen to. Je třeba si všimnout, jak zvláštně probíhaly letos květnové dny. Už se nevede kampaň pouze proti prezidentovi, který jako jediná hlava státu EU se vloni odvážil uctít 9. května v Moskvě památku desítek milionů obětí občanů tehdejšího SSSR, odhad je 23 milionů životů, ale jde se dál. Kritizován je druhý nejvyšší ústavní činitel, předseda Senátu Milan Štěch, že si dovolil na Terezínské tryzně popsat závěr 2. světové války na našem území a následující odsun Sudetských Němců faktograficky přesně. Malý příklad. Jsem z Velkého Meziříčí a důvěrně znám z vyprávění svědků, jak zde končila válka. 7. května zde postříleli Němci 55 velkomeziříčských občanů, poprava se konala na březích řek Balinky a Oslavy. Jednoho muže pověsili pro výstrahu na náměstí. 8. května, když utíkali před Rudou armádou, zastřelili ještě 3 další občany a 9. května ráno přijely tanky Rudé armády. Není těžké si představit co ten, kdo prožil tuto hrůzu, cítil k „milým krajanům“ při jejich odsunu.
Pojďme ale dál. Kritizován je, řekl bych přesněji štván, předseda Svazu bojovníků za svobodu plukovník Jaroslav Vodička, jehož otec prošel frontu od Buzuluku přes Duklu až do Prahy. Ten se opovážil promluvit „politicky nekorektně“ o migrantech. V Českém rozhlase slyším Jana Urbana, jak dehonestuje a uráží veterány svazu, kterému Vodička předsedá a s vážným hlasem se domáhá jeho rozpuštění a nahrazení jakousi jinou organizací, jejíž jméno jsem si nezapamatoval, ale pochopil jsem, že to bude jakýsi neziskový spolek, který prý by se o válečnou pietu, o veterány a všechny související záležitosti staral sám. Veteránů netřeba, už prý stejně žádní, kteří bojovali nejsou …
Mohl bych pokračovat. Humbuk kvůli „Nočním vlkům“, mediální nezájem o výročí největší akce odporu proti nacistům, což bylo Pražské květnové povstání, naopak obrovský zájem o osvobození Plzně Pattonovou armádou, při kterém padl údajně jediný americký voják.
Většina lidí toto všechno ví. Jsem si tím jist, protože mezi nimi jsem téměř denně. Je to ale mlčící většina, která mlčí dlouho, ale čas od času se pohne. Možná, že první pohyb přijde o podzimních volbách a proto platí staré přísloví, které říká, že „všechno zlé je vždy k něčemu dobré“. A tak pokračujte pane premiére v šarádách s těmi vašimi spojenci a páně ministra „milými krajany“, aby si toho lidi všimli a nakonec to bude pro jejich probuzení pozitivní.
Závěrem chci konstatovat, že poslední politický exkurz pane premiére se sudetskou otázkou je za hranou, je proti zájmům České republiky a mezi lidmi budí velké emoce. Jste to vy, kdo rozděluje českou společnost, kdo zachází s nejcitlivějšími fragmenty našich dějin jako se svým politickým majetkem, kdo vytváří prostor k přepisování dějin.
