Fanatismus a strach je špatný rádce, ale přehlížení islámského tsunami, které se valí na Evropu a obviňování vlády ze zbabělosti a nečinnosti, jak to právě učinili Kocáb a spol. je druhý extrém.
Řeč je o čerstvém prohlášení aktivistů z listopadu 1989 Kocába, Gabala, Gála, Urbana a Rumla, které vyzývá vládu, aby se urychleně zapojila do přijímání budoucích přerozdělených uprchlíků. Prohlášení je neuvěřitelně pokrytecké, ani slovo o příčinách současné krize, natož o jejím řešení. Ani slovo o Sýrii, Libyi, Iráku, kde dřímá potenciál dalších milionů migrantů.
Je to rukopis a styl Pražské kavárny. Nevím, v které a při jakém truňku svoje bohulibé prohlášení psali a tak bych jim doporučil, aby si trochu doplnili vzdělání a sedli na letadlo a podívali se v Jerevanu do muzea Genocidy Arménského národa. Já tu možnost měl. Nebudu psát žádná bombastická prohlášení, stačí pár řádků toho, co jsem tam viděl, slyšel a četl.
Arménie je země, která v roce 301 n.l. přijala jako první na světě křesťanství. Letos to je právě 100 let, kdy v roce 1915 provedla Osmanská říše (z ní vznikla v r. 1923 nynější Turecká republika) brutální kampaň deportací a vyvražďování etnických Arménů ze severovýchodní části říše. Bylo nařízeno jejich přesídlení do pouští Sýrie. Během něho byla většina mužů postřílena, ženy znásilňovány a po desítkách tisíc umíraly se svými dětmi při pochodu v poušti. Výsledkem genocidy byly téměř 2 miliony obětí, v původních arménských oblastech zbyla pouhá desetina obyvatel a útěk Arménů do všech koutů světa.
A jakou mají tato historická fakta souvislost s dnešní situací? Doslova symbolickou – genocida byla provedena na křesťanském národu a zvěrstva páchali ti, jejichž náboženstvím byl islám. A druhá věc, hlavní proud nynějších syrských uprchlíků je vypouštěn z uprchlických táborů v Turecku. Zcela určitě organizovaně.
Netvrdím, že většina těchto uprchlíků, kteří ztratili své domovy v Spojenými státy organizovaném boji opozice proti syrskému prezidentovi Assadovi, jsou teroristé. Jsou ale vyznavači islámu, mají výrazně rychlejší populační růst, žena má u nich takřka nesvéprávné postavení atd. Sečteno a podtrženo, uprchlíci musí zůstat na svém území a problémy se musí řešit jedině tam, nikoliv u nás. My jsme nedovedli doposud vyřešit ani problém nevelké romské menšiny, není liž pravda pane exministře Kocábe?
