Prezident Miloš Zeman glosoval celé současné dění do věty, že nás čekají špatné časy. Samozřejmě má pravdu, stejně jako měl pravdu před rokem, kdy řekl, že Islámský stát je třeba vojensky zničit. Ministr Zaorálek tehdy položil duchaplnou otázku, zda máme proti ISIL pořádat křižácké výpravy a většina médií tehdy prezidenta zesměšňovala. Ostatně jako vždy. Nás a celou Evropu ale čekají opravdu špatné časy. Bude strach a nejistota, poroste rasová nesnášenlivost, porostou na úkor rozvoje ekonomiky výdaje na obranu, změní se politická mapa Evropy, zabarví se do hněda. Zkrátka skončí klid a stabilita.
Když poslouchám výkřiky Merkelové, že svoboda je silnější než terorismus, a další eskapádu frází bez toho, co se teď hned udělá, jak se všemu postaví, tak mně to maně připomíná Milouše Jakeše a jeho předlistopadové „republiku si rozvracet nedáme“. Ona (a mnozí další) není schopna věci, jejich příčiny, pojmenovat pravým jménem a tudíž není schopna situaci řešit. Měla by proto odejít, než ji smete vlna politického tsunami, která se blíží k evropským břehům. Evropa nyní potřebuje nové politiky. Takové, kteří přestanou s bezmeznou empatií k Washingtonu. Takové, jejichž prioritou bude záchrana Evropy a naší civilizace. Evropské, nikoliv euroatlantické civilizace. Takové, kteří na místo sankcí budou s Ruskem spolupracovat, neboť bez něho problémy globálního charakteru vyřešit nelze – viz Sýrie. Nic z toho Merkelová a spol. bohužel nejsou schopni a proto je Evropa tam, kde je.
Pojďme pojmenovat příčiny, lépe řečeno kořeny dějů, které poznamenaly mysl islámského světa směrem k nám, k západu. Není to složité. Byla to válka USA za velké podpory Velké Británie proti Iráku a jeho totální rozvrat. Samozřejmě bez mandátu OSN a pod lživou záminkou, že Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení. Jen tak, za přímého přenosu televizních kamer začal útok, samozřejmě letecký, na Bagdád. Výsledek – atomové zbraně se nenašly, rozvrácená země, statisíce mrtvých a živná půda pro Islámský stát. Pak přišla na řadu Libye. Podle osvědčeného receptu bombardování ze vzduchu, letky USA, Británie a Francie, bez mandátu OSN. Výsledek stejný jako v Iráku. Zničená země, dodnes zde není s kým jednat, o vládu se mezi sebou perou tři uskupení a Libye se stala otevřenou bránou migrantů z Afriky. Další pán na holení Sýrie. Zde byl použit inovovaný model. Spojené státy vyzbrojily tak zvané umírněné radikály s cílem svrhnout legitimní vládu prezidenta Asada s tím, že OSN i v tomto případě byla ponechána stranou. A výsledek? Rozvrácená země, desetitisíce mrtvých a miliony na útěku.
Evropští politici plní roli pěšáků šachové partie
Výčet válečných akcí vedoucích mocností tak zvané transatlantické civilizace v čele s USA za účelem šíření demokracie mečem, tak alespoň byla každá mediálně zdůvodněna a pokryta, uvedenými příklady samozřejmě není úplný. Je ale postačující pro to, abychom pochopili, jsme-li toho vůbec schopni, že bylo zaseto sémě odporu, zloby a nenávisti. Po jeho vyklíčení se zrodil Islámský stát. Ani v tom okamžiku ale ze strany Západu nepřišla adekvátní reakce. Jak by ale mohla, když největší arabský spojenec USA Saudská Arabie Islámský stát podporuje a financuje. Jak by ale mohla, když Turecko činí totéž. Výsledkem je, že tzv. Velká koalice šedesáti zemí v čele s USA za rok svých leteckých operací nejenže Islámský stát neporazila, ale ten se naopak územně zvětšil. Teprve nyní, kdy došla trpělivost Putinovi a Rusko zahájilo s mandátem syrské vlády a OSN vojenské operace, tak se situace obrací, ale ze strany Západu panuje rozpačité ticho a zdá se, že tento vývoj není po chuti.
Destabilizovaný Blízký východ přinesl miliony uprchlíků, kteří teď buší na brány Evropy a náruč jim je zpočátku překvapivě otevřená. Je to náruč kancléřky Merkelové a hlavní proud směřuje z Turecka. Islámského Turecka, kde posílil autoritativní prezident Erdogan, jeden z těch, kterému vděčí Islámský stát za mnohé. A ten pouští pod destitisícových dávkách migranty směr EU. Druhá cesta vede přes Středozemní moře, kde už rok běží non stop kyvadlová lodní doprava pašeráckých mafií migrantů z Afriky. Vše je perfektně organizováno, dokonalá logistika, dnes a denně se valí masy imigrantů do Evropy a její politici se předhánějí ve vstřícnosti. Kdo se většinovému vstřícnému názoru protiví, ten je převálcován médii, kde mladičtí redaktoři a moderátoři kohokoliv, kdo má jiný názor staví na pranýř a nálepkují jako xenofoba. Tedy do sobotního půlnočního masakru v Paříži.
Sečteno a podtrženo, to všechno je řízený gigantický proces financovaný velkým kapitálem zpoza oceánu, kde evropští politici plní roli pěšáků šachové partie, když rozhodující figury skryty za nimi vstupují do hry, až pěšáci první linie padnou. Obávám se, že toto je pravý scénář organizovaného migrantského exodu, do kterého ale vstoupil pařížský masakr, který může následující děje výrazně změnit. Zní to asi hrozně, ale pařížské oběti mohou zachránit Evropu. Politici totiž teď nemají na vybranou. Buďto začnou konat to co mají, tedy ochrání hranice Schengenu, přehodnotí naprosto nesmyslnou multikulturní politiku a budou hájit zájmy Evropy a odpoutají se od servilní politiky k USA a nebo budou smeteni. Obávám se jenom, že Evropa politiky tohoto formátu nemá a že ta noc, která přišla nebude krátká.
