Zajištění soběstačnosti II - zpracovatelství
Dobrý den. Odpovědí na otázku ohledně potravinové soběstačnosti jste mi skvěle nahrál na další dotaz. Naše potravinářské technicko hagienické předpisy výroby jsou stále koncipovány pro velkovýrobu. Minivýroba, která je běžná v Rakousku, Francii, Anglii i jinde je u nás díky tomu v podstatě (legálně) téměř nemožná. Vysoký technicko hygienický standard by byl fain, kdyby se na druhé straně netolerovalo všechny hnusy, které velkovýroba běžně využívá ( seperáty, náhražky, pochybné polotovary atd).Nepomohlo by a není na místě toto změnit ? Nepomohlo by to nejen kvalitě, ale i našemu zemědělství?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Já to s určitou znalostí oboru vidím jinak. Mýlíte se, že minivýroba v Rakousku a Francii či Anglii je ta, která zajišťuje potravinovou soběstačnost. Je to segment, který může přispět maximálně z jedné pětiny z celkové výroby. Samozřejmě ale, že to je segment důležitý.
Problém u nás je někde jinde, konkrétně v obchodních řetězcích. Potravinová vertikála (prvovýrobce, tedy zemědělec - zpracovatel - prodejce) dospěla do stavu, že už plných 80% maloobchodního obratu potravin jde přes obchodní řetězce. Ty jsou a ž na jeden v zahraničních rukou a jejich jediným cílem je zisk, tedy lacino nakoupit a s velkou marží prodat.
Jsou to ony, které si určují cenu potravin, za kterou je kupují do své obchodní sítě a ta cena je velmi nízká. A ten, kdo jim ty potraviny prodává, potravinářská firma či soukromník, ten má dvě možnosti. Buďto se přizpůsobí a za nadiktovanou cenu potraviny vyrobí a nebo nevyrobí a pak je ovšem nedostane k zákazníkovi a svůj provoz zavře. No a protože zavřít nechce, tak musí vymyslet technologický postup, aby se do nadiktované ceny dostal a mohl vyrábět dál. No a pak nastupují náhražky - drůbeží separát, soja, škrob, mouka atd. Minivýroba s tím nemá nic společného a hesla typu "Z lásky k Česku" jsou velká ironie.
