Proto mě velmi mrzí zprávy z poslední doby, které hovoří o tristním stavu technického zázemí divadla. Když si představím prostory, které jsou veřejnosti přístupné, jejich majestátnost, působí zprávy o stavu technického zázemí jako ze špatného filmu. Je vidět, jak si Liberec váží svých umělců, kteří předvádí umění na nejvyšší úrovni, a přitom musí obývat šatny, jejichž stropy jsou podepřeny dřevěnými kůly, aby na ně nespadly. Nedivím se panu řediteli, že uvažuje o odchodu z divadla. Když bojujete za správnou věc a nedaří se Vám ji prosadit, přestává Vás práce bavit a ztrácíte motivaci.
Rekonstrukce divadla byla vyčíslena na sto milionů korun. Většina peněz měla připutovat z dotací Evropské unie, město se mělo na rekonstrukci podílet patnácti miliony. A ani těch patnáct milionů nedalo do kupy. Jsem jen neznámá zdravotní sestra, jak uvedla paní Švecová ve svém článku, která se zajímá o dění v kraji, ve kterém žije, a není ji lhostejné, co se děje v dnešní době na politické scéně a ve společnosti obecně. Přesto si myslím, že pokud město ze svých prostředků podporuje hokej, spolupodílí se na organizování mistrovství světa v lyžování a podporuje sport obecně, mělo by stejně aktivně přistupovat i ke kultuře a k divadlu. Nemám nic proti hokeji, fotbalu, sama chodím na zápasy našich mužstev, ale jakási rovnováha by zde přece měla fungovat.
Prosím sledujte mé texty i na mém Facebooku
