Jako novinářka jsem se dlouhodobě zabývala problematikou organizovaného zločinu a jeho prorůstáním do státní správy a myslím, že jsem schopna k tomuto tématu a k činnosti policejních složek zaujmout celkem fundovaná stanoviska. Také mé působení ve Stálé parlamentní komisi pro kontrolu činnosti GIBS mi umožnilo se v této oblasti lépe orientovat.
Při práci na kauzách, kterým jsem se věnovala jako novinářka a reportérka ČT v investigativních článcích a reportážích, jsem mnohé pochopila. Pochopila jsem, jak nesmírně důležitá je policejní práce a jak je důležité, aby policie byla loajální vůči občanům, to především. Nikdy ne vůči politikům. K těm kauzám patří také kauza, kterou už dnes všichni znají pod názvem „LTO“. Pracovala jsem na ní léta. Krom desítek novinových reportáží a mnoha investigativních reportáží, odvysílaných na ČT, jsem si ověřila, že úniky informací z policejních složek, obavy či nevůle tyto zločiny vyšetřovat, účelové zásahy do jejich práce ze strany politiků, vedlo v důsledku k obrovským hospodářským škodám a ke ztrátě důvěry veřejnosti v práci policie jako celku. Pochopila jsem také, jak důležitá je osobní motivace, slušnost a zásadovost jednotlivých policistů.
Ze strany PČR docházelo průběžně při „vyšetřování“ tzv. velkých kauz k zakládání speciálních vyšetřovacích týmů. Krom úniku velmi citlivých informací nepřinesly jiný výsledek, než přeřazení příliš iniciativních a slušných policistů na méně zajímavou práci, případně jejich odchod ze služeb policie. Byla jsem svědkem toho, že pokud speciální tým dospěl k závažnému odhalení a pokud sahalo tzv. do vyšších pater, byl prostě rozpuštěn. Jen v případě LTO se tak stalo celkem třikrát. Za skandální dodnes považuji, že například jeden z šéfů takovéhoto týmu tvrdil před soudem, kam si ho pozval jeden z odsouzených (jako svého svědka!!!) v souvislosti s organizováním násilné trestné činnosti, že odsouzený byl jeho informátorem. Pravda však je taková, že policista byl dlouhá léta „informátorem“ odsouzeného. Oba paradoxně totiž byli policisté a oba měli hospodářskou kriminalitu vyšetřovat. Jednalo se o miliardové úniky na obchodech s nezdaněnou naftou (LTO) a odsouzený, který opustil řady policie se všemi tzv. výsluhami, byl celou dobu průběžně informován o postupu a výsledcích práce týmu, takže se úspěšně (nejen on) vyhýbal dopadení. Tato kauza má za sebou řadu mrtvých, nejen miliardové ztráty. Peníze skončily v rukách tzv. obchodníků a ti je mohli a dodnes mohou používat na cokoli. Například na zaplacení velmi drahých advokátů. Jeden kolega nedávno vyprávěl, že byl v šoku, když mu podnikatel jen tak řekl: proč bych platil drahého advokáta, abych se tu informaci dověděl? Mně stačí, když si zaplatím mnohem levnějšího soudce.
Podobné týmy byly založeny i v případech obchodování s „drahými kameny“, které měly ve skutečnosti cenu obrazně řečeno kamínků, jimiž si dláždili novodobí bossové obrubníky kolem bazénů, nebo cestičky mezi záhony. Na tyto kameny jim banky vyplatily miliardy. Pytlíky s nimi patrně v nich dodnes leží jako zástava. Jak se postupovalo na straně orgánů činných v trestním řízení, dobře vím a mohu ještě stále doložit. Policisté z těchto týmů buď nemohli dokončit svoji práci, těm poctivým se dokonce ztrácely doklady z tzv. živých spisů, nebo byli odvoláni, příp. byl tým rozprášen.
K postupné změně došlo teprve se vznikem ÚOOZ. Teprve pak jsem, stejně jako další řadoví občané pocítila obrat k lepšímu a uvěřila, že je možné i tady, v naší zemi pracovat ve prospěch nás, občanů. Že je možné věřit, že policisté opravdu pracují na odhalení viníků tzv. velkých kauz, bez ohledu, jak vysoké je jejich postavení.
Podle mého názoru ÚOOZ ve své současné podobě představuje útvar vysoce motivovaných, kompetentních a emancipovaných policistů, který důvěru veřejnosti v práci policie do značné míry obnovil. Útvar, schopný získat zásadní informace, rozpracovat je, být důstojným a především důvěryhodným partnerem státního zastupitelství. Neobjevil se přes noc, vznikal a formoval se roky, a proto se jen těžko lze smířit s představou, že likvidací jeho vedení, skrytou za tzv. „reorganizaci“, přijde toto úsilí vniveč.
Za léta své existence prošel ÚOOZ různými údobími, úspěchy byly střídány prohrami, nicméně dorostl do dnešní podoby, kdy je brán za útvar, který je schopen pracovat na jakémkoli případu se zárukou, že nebudou vynášeny informace z vyšetřovacích spisů, s naplněním zásady „padni komu padni“. Nakonec i sám ministr Chovanec při oslavách 15. výročí nešetřil chválou a vyslovením uznání nejen jeho příslušníkům, ale také jeho řediteli Robertu Šlachtovi. V projevu dokonce řekl, že se mu často klade dotaz, kdy už toho Šlachtu odvolá, na což, podle svých slov, měl vždy odpovědět, že Šlachtu neodvolá, že nemá důvod. Chválou tehdy nešetřil ani policejní prezident Tuhý. Málokdo by tehdy tušil, že ÚOOZ zbývá už poslední rok života. Co se od té doby, za poslední rok změnilo?
V průběhu nedávné návštěvy v Jihočeském kraji vyjádřil prezident Miloš Zeman veřejně pochybnosti o správnosti plánovaného sloučení dvou celorepublikových útvarů Policie ČR, které se zabývají vyšetřováním nejzávažnější trestné činnosti, tedy ÚOOZ a ÚOKFK. Pan prezident, věrný svému vzdělání, argumentoval ekonomickými termíny, hovořil o škodlivosti monopolního postavení, o zdravé soutěživosti a rivalitě mezi takovými útvary a společenským zájmem, který z takového stavu jednoznačně profituje. Pochybnosti nad takovým záměrem vznesli i státní zástupci. Lenka Bradáčová jej označila za hazard, který si nemůžeme dovolit, Ivo Ištván vyjádřil zděšení, takový nápad je podle něj šokující. Nejvyšší státní zástupce, Pavel Zeman, v otázkách Václava Moravce uvedl, že úroveň práce ÚOOZ je vynikající a že by bylo pro tuto zemi velmi dobré, pokud by stejně jako ÚOOZ pracovaly i další útvary Policie ČR. Policejní prezident Tuhý se svým náměstkem Laubem se pochopení pro svou plánovanou „reorganizaci“ nedočkali ani poté, co se k Pavlu Zemanovi osobně dostavili a pokoušeli se mu vysvětlit její přednosti. Zeman na to reagoval dopisem premiéru Sobotkovi, kde se vůči nim rázně vymezil a prohlásil, že v případě zrušení ÚOOZ odmítá dále nést zodpovědnost za kvalitu trestního řízení. Ministr Chovanec uvedl, že schválí případné organizační změny jen tehdy, pokud bude mít jistotu, že nedojde k ovlivnění žádné z tzv. živých kauz.
ÚOOZ pracuje stále stejným stylem a výsledkem jsou do zdárného konce dotažené případy tzv. Lihové mafie, případy machinací s dotacemi z evropských fondů na ROP – Severozápad, ale i případy jako VIDKUN nebo aktuálně BERETA, které jsou, jak vidno, trnem v oku některým podnikatelům-lobbistům a na ně napojeným politikům. Patrné to bylo v posledně jmenovaném případu – ministr Chovanec a další politici se nepozastavují nad tím, že z ÚOKFK po celá léta unikají informace k prověřovaným osobám, že státní zástupkyně Dagmar Máchová maří prošetřování závažných kauz, nepozastavují se nad tím, že se k takovým informacím není schopen dostat GIBS, který je k tomu určen, ale zjevně je dráždí, že tyto kauzy (nutno zdůraznit, že z pověření státního zastupitelství) vyšetřuje Šlachtův ÚOOZ. ÚOOZ, který se politiků ani policejního prezidia předem neptá, zda si může dovolit danou kauzu šetřit, zda si může dojít pro toho či onoho politika nebo podnikatele. Neptá se jich, zda může uskutečnit domovní prohlídku u Ivana Langera, zda si může sáhnout pro ředitelku kanceláře premiéra Nečase, neptá se, zda může zasáhnout do machinací kolem solárních elektráren. Ctí totiž zákon. Má jediného pána, dozorujícího státního zástupce. A proto je státním zastupitelstvím tak ceněn. Já jsem dospěla v posledních letech k závěru, že nedělá nic jiného, než co je psáno v trestním zákoníku a v trestním řádu. A to je také jeho největší vina. Nakonec, jak vyplývá z odposlechů, nedávno přehraných u soudu, Ivo Rittig a lidé kolem něj se nebojí ÚOKFK ani žádných jiných složek policie, strach v nich budí „Šlachtovy brokovnice a tanky.“ A nelze ani vyloučit, že kauza VIDKUN se může dále vyvíjet pro leckoho nepříjemným směrem. Možná není náhodou, že překotná snaha o „reorganizaci“ ÚOOZ a Šlachtův konec má přijít právě v okamžiku, kdy po několikaměsíčním čekání soud k všeobecnému zděšení zpřístupnil právě ÚOOZ dokumenty, zajištěné u Ivana Langera, dovolávajícímu se advokátní mlčenlivosti.
Otázek a nabízejících se odpovědí si lze položit celou řadu, ale jedno mají společné, ze všech nezaujatě uvažujícímu člověku vychází, že pokud vůbec by mělo být někdy o zrušení ÚOOZ uvažováno, v žádném případě to není teď, v této chvíli. Ve skutečnosti takovým rozhodnutím nebude ublíženo Robertu Šlachtovi ani jeho detektivům, nejvíc tím utrpíme my, občané. Ano, už slyším ty posměšné komentáře o monopolu na spravedlnost, o nenahraditelném svatém Šlachtovi a jeho jakobínech, o zdivočených plukovnících, poslanec Kalousek nás možná pobaví historkami o přepadení Úřadu vlády. Dozvíme se, že Šlachta je pátou divizí Agrofertu a je v žoldu pana Babiše. Určitě se objeví zprávy o tom, že ÚOOZ není tak čistý, jak se staví, protože i v jeho řadách jsou prašivé ovce typu pana Vokála. Bude se zase omílat, že jejich kauzy jsou spektakulární a nejsou ničím víc než prázdnými teatrálními gesty, jejichž jediným výsledkem jsou kabelky paní Nagyové. Je dost možné, že ÚOOZ rozpracované kauzy už nedotáhne do zdárného konce. Žijeme ale snad pořád ještě v demokratické společnosti, kde poslední slovo, i když to bude možná trvat déle, než je nám milé, bude mít soud a ne Šlachta, ÚOOZ nebo např. Unie obhájců.
Ano, ani Šlachta, ani ÚOOZ určitě nejsou dokonalí, jsou to zase jen a pouze lidé. Jedním se ale odlišují. Já jsem pochopila, že jsou tam policisté poctiví a navzájem loajální, že mají tah na branku, že mají ideály a jsou ochotni pro ně riskovat. To jsou vlastnosti, které se zejména v politice nenosí. A tak platí osvědčený recept, když je někdo čistý, hodíme po něm blátem a nějaká ta špína na něm nakonec ulpí. A že se po ÚOOZ v poslední době pěkně hází, je nabíledni. Jenže on tu zatím stále je. Mlčí a stále něco dělá, zlobí, ohrožuje. Bahno nezabralo? No dobrá, tak zkusíme reorganizaci!
