Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Záměr tohoto návrhu je zcela jasný a ačkoliv mu lze do určité míry porozumět, musím za Ministerstvo práce a sociálních věcí konstatovat, že i ve znění komplexního pozměňovacího návrhu přetrvává u tohoto návrhu významné riziko protiústavnosti. Komplexní pozměňovací návrh, který byl s Ministerstvem práce a sociálních věcí konzultován, především zmírňuje dopad návrhu na práva nezaopatřených dětí tím, že jim zachovává částky životního minima.

V návrhu však podle našeho názoru nadále přetrvává riziko, že zasahuje do ústavou chráněných práv na zajištění základních životních potřeb a to nejenom osob, které vybrané přestupky spáchaly, ale také zejména do práv na zajištění základních životních potřeb osob, které nic nespáchaly, ale jsou s pachatelem v jednom okruhu společně posuzovaných osob. Jsem tedy ráda, že do návrhu byla na základě impulzu ministerstva zapracována právě proto alespoň ochrana pro nezaopatřené děti. Postoj Ministerstva práce a sociálních věcí je tedy i nadále stejný vzhledem k uvedeným obavám o soulad s ústavním pořádkem.

Chtěla bych zdůraznit, že se osobně ztotožňuji s názorem, že sociální sytém má být přísný, má fungovat jako trampolína. Když se dostanete do problémů, tak vám má pomoci, ale měl by vás vyhoupnout zpět do normálního života. Myslím si, že společným úsilím ten správný krok, jak tento velmi složitý problém vyřešit, byl návrh, který vzešel z ministerstva před více, než dvěma lety, a to je těch 15 opatření boje s chudobou.

Některé z nich se nám podařilo realizovat, některé bohužel vůbec. Není na nich shoda napříč politickým spektrem. Důležité za mě je, že to není o sociálních dávkách. Je to o celé řadě dalších kroků. Je to o ochraně veřejného zdraví, je to o trvalém pobytu, je to o dostupnosti bydlení, je to o bobtnajícím sociálním vyloučení, obchodu s chudobou, a tak dále a tak dále.

Proto chci říci, že se ztotožňuji s tím, že dávky mají být přísné, mají pomáhat těm, kteří se ocitli v nouzi, ale normální je stále pracovat, chodit do školy, pečovat o své blízké, platit daně, dodržovat zákony. Ale tento návrh povede jenom k další eskalaci problémů, zejména ve vyloučených lokalitách, protože tuto velmi složitou problematiku není možné řešit odtrženě od celé reality.

Já osobně si myslím, že pokud bychom měli vyjmenovat jedno opatření, které může problematiku vyloučených lokalit minimalizovat, tak je to sociální práce, intenzivní sociální práce. Proto jsem ráda, že se nám podaří využít finančních prostředků z evropských zdrojů v rámci programového období kohezní politiky na ta příští léta a skutečně sociální práci maximálně posílíme tak, aby se skutečně dlouhodobě, udržitelně, ty problémy mohly rozplétat.

Protože moje obava je, že tento návrh povede akorát k tomu, že úředníci a úřednice na úřadu práce budou mít ještě těžší život, že ta eskalace problémů se obrátí proti nim a skutečnou obětí tohoto návrhu budou úředníci a úřednice na úřadech práce. A to, co se může dít v realitě, jsme si bohužel zažili v minulém týdnu, kdy naše bývalá kolegyně, která pouze dělala svou práci, dodržovala zákony, tak zaplatila svým vlastním životem. 

Takže pokud bych to měla shrnout, řešení velmi složitého problému vyloučených lokalit má být komplexní. Patnáct opatření boje s chudobou je ta správná cesta. Tento návrh, i když jsme to nejzásadnější zmírnili, povede k eskalaci problémů. Považujeme ho za protiústavní a máme obavu, že se obrátí proti úředníkům na úřadech práce. A řešením je sociální práce zejména na obcích, kterou chceme maximalisticky zásadním způsobem posílit přes evropské peníze.

Další věc, která asi nebude populární, ale myslím si, že by řešení problému pomohlo také to, kdyby se začalo zveřejňovat, a na to je potřeba změna zákona, kdo skutečně profituje z obchodu s chudobou. Kdo jsou skutečně ti, kteří profitují zejména na dávkách na bydlení, a to ve velkém měřítku. Myslím si, že nás ta diskuse čeká u té další předlohy. Velmi děkuji.