Profesor Masaryk byl sice prezidentem osvoboditelem, měl lví zásluhu za vznik Československa. Ale Beneš v letech 1935 - 1948 vedl vládu v tom nejhorším, či spíše nejproblematičtějším, období československých dějin. Vydržel a musel vyřešit, a na zoufalých kompromisech držet, politickou reprezentaci státu. Nechápu, proč není právě po něm pojmenováno např. ruzyňské letiště. Toto letiště hyzdí název rozporuplného nekompetentního a naivisticky žvatlajícího Václava Havla. Všichni politici na západ od chebských hospod ho měli rádi, protože nekriticky pochleboval západní politice ekonomicky profitující na našem post revolučním naivismu. Myslím, že jediné v čem Havel skutečně proslul bylo jeho povídání o „humanitárním bombardování“.

Beneš naproti tomu byl jedním z vůdců prvního československého odboje a hlavním představitelem československého odboje během druhé světové války.

Některé mediální a politické hysterické nuly vyčítají prezidentovi Benešovi právní normy nazývané se souhrnným a nepřesným pojmem „Benešovy dekrety“. Vyvolávají pocit, že to jsou jakási neomezená práva monarchy a jeho pár sluhů. Ve skutečnosti jde o zhruba 150  právních norem, vydaných v letech 1940-1945 prezidentem republiky v exilu a po návratu do vlasti. Dekrety představovaly formu náhradní zákonodárné činnosti v době ústavní nouze, kdy nemohly působit řádně zvolené ústavní orgány. Na přípravě dekretů se podílela exilová vláda a Státní rada. Potom zpětně musel nový poválečný svobodný parlament dodatečně dekrety schválit. Tyto Dekrety jsou základem právní jistoty našeho státu.

Beneš se zasloužil o stát. Zaslouží si, určitě víc, než Havel, aby po něm bylo ruzyňské letiště pojmenováno.

                                                                                  Jaroslav Doubrava