Pan ministr Brabec nás seznámil s obsahem rámcové směrnice o vodě a směrnice o povodních a opatřeních k dosažení dobrého stavu vod EU a snížení povodňových rizik, s pozicí vlády ČR k tomuto evropskému tisku.
Nejprve mi dovolte dvě citace z článku Mokré války od Andrei Novotné, který byl zveřejněn v červencovém čísle časopisu Nový prostor. "Na pití je tu whiska, voda je tu od toho, aby se o ni bojovalo." To řekl Mark Twain. A druhý citát: "Již nyní je pitná voda podle OSN nedostupná zhruba miliardě lidí, tedy sedmině světové populace. Prognózy do budoucna jsou však ještě horší. OECD varuje, že v roce 2030 může mít problém s přístupem k pitné vodě až 47 % obyvatel naší planety." Máme se bát, že o nedostatkový a přitom základní zdroj se povedou války? Ony možná už dávno probíhají, jen se jim většinou říká jinak.
Náš výbor pro evropské záležitosti EU se problematice vodního hospodářství věnuje dlouhodobě a projednal již celou řadu evropských tisků z této oblasti a přijal tím doporučení, které pak plénum Senátu převzalo jako svá usnesení. Vždy jsme se snažili a před námi naši předchůdci a já věřím, že i ti, kteří přijdou po nás, aby náš postoj k jakékoli problematice byl konzistentní a tudíž i předvídatelný. Ne jinak je tomu i v tomto případě. Navrhované doporučení má základy právě v již dříve Senátem přijatých usneseních a současně plně reflektuje tisk K14/10 na nejnovější poznatky.
Dosažení dobrého stavu vod by mělo být zájmem nás všech. Je deprimující koukat na zarostlé a zdevastované břehy toků a nádrží a je alarmující rostoucí eutrofizace povrchových vod. Všichni ale také víme nebo máme v živé paměti povodně z let 1997-2014, při kterých přišly o život desítky osob, statisíce musely být evakuovány a škody dosáhly 200 mld. Kč. Zažíváme nyní v naší zemi největší sucha za posledních 12 let, vyschly studny, jsou prázdná koryta potoků a řek, hladiny v nádržích klesají. To vše je vidět. Co ale vidět na první pohled není, je prohlubující se půdní sucho, v jehož důsledku dochází k velkým ztrátám na zemědělské produkci. Na druhou stranu si za to ale do značné míry můžeme sami. A to díky dotovanému masivnímu pěstování energetických plodin, jako je řepka a kukuřice, náročných na vodu a zhoršujících vlastnosti půd a tím i jejich schopnost zadržovat vodu v krajině. Dlouhodobé sucho se bohužel začalo projevovat už i na podzemních vodách. Ale ani to nám není v naší možná, řekl bych, nabubřelosti dost. Chystáme projekty, které mohou velmi negativně a dlouhodobě, možná i nevratně poškodit podzemní vody hlubšího odběru. Tyto cenné kolektory a rezervoáry kvalitní vody vznikaly tisíce let a možná miliony let. My jsme ale schopni je ohrozit a zlikvidovat jako mávnutím proutku.
Mezi těmi riziky mám na mysli především projekty typu hydraulického rozpojování hornin za účelem přístupu k tzv. břidlicovým plynům a ropě.
Projekty typu ukládání uhlíku do geologických struktur apod. Ale na toto vše reaguje doporučení, o kterém rozhodneme hlasováním. Jsem přesvědčen o tom, že k problematice vody a udržitelného vodního hospodářství se budeme vracet čím dál častěji.
Jsou totiž dvě věci, bez kterých si lze jen obtížně představit fungování společnosti ve standardech, na které jsme si tak rychle zvykli. A těmi jsou voda a energie. Máme-li vodu a energii, téměř vše ostatní pak dokážeme z dostupných zdrojů vyrobit.
Význam vody a vodního hospodářství stále nedoceňujeme. Nevnímáme, že miliarda lidí nemá přístup k dostatečnému množství dostatečně kvalitní vody. Nevnímáme, že v důsledku toho umírají denně desítky tisíc lidí, především dětí. Nedochází nám, že pakliže se někdy v budoucnu povede globální konflikt, nebude o zlato, nebude o ropu, bude ale o vodu. Naše planeta je sice modrá, jak s oblibou zdůrazňuje exprezident Václav Klaus, ale vysychá, alespoň v některých regionech, protože naše nároky na vodu, tzv. vodní stopa, neustále rostou. A samozřejmě i změna klimatu bez ohledu na to, zda je to přirozený důsledek přírodních cyklů či výplod našeho snažení, přináší změny nejen teplotní, ale především hydrologické.
Dovolím si toto vystoupení zakončit opět citací, a to úryvkem z "Leukapenovy kroniky", to je citát z roku 1043 našeho letopočtu. Zní: "Císařovna Zoe toho dne moudře a laskavě rozmlouvala se členy vědecké rady o filozofických věcech života. Jelikož se s nimi nemohla na stejném názoru ustáliti, že totiž voda je základem života, dala je upáliti a některé z nich naraziti na kůl."
Děkuji vám za pozornost a nyní k tomu doporučení, které přijal náš výbor pro záležitosti EU. Já myslím, že ho máme k dispozici, že ho nemusím přednášet.
Takže vás žádám a prosím o přijetí usnesení, které potvrdí doporučení výboru pro záležitosti EU. A děkuji vám za pozornost.
