Co ale bylo a je záminkou pro vytvoření novodobé Národní fronty sdružující snad všechny parlamentní strany (bez ohledu na to, zda jsou koaliční či opoziční) do jednoho šiku proti Andreji Babišovi a nyní i Milošovi Zemanovi?

Tak především tzv. korunové dluhopisy, díky nimž se prý ministr financí (mimochodem nejúspěšnější v novodobé historii našeho státu) dopustil daňového podvodu. Kdo je ale duchovním otcem korunových dluhopisů? No přece náš úžasný exministr financí a nyní šéf TOP 09 Miroslav Kalousek. Zapomněli jsme, co napáchal v čele rezortu obrany a v čele financí? Zapomněli jsme na ty stovky miliard dluhů, které po něm zůstaly? A zapomněli jsme, že to byl právě on, kdo prosadil ony nyní tak pranýřované korunové dluhopisy, aby se zalíbil svým kamarádíčkům? A nyní tento „zloděj volá, chyťte zloděje“?

Ale měli jsme v minulosti víc takových vykuků v čele ministerstva financí. Třeba takového Bohuslava Sobotku, současného premiéra a šéfa ČSSD. I po něm zůstaly miliardy dluhů. Ať už je Andrej Babiš jakýkoli a zdůrazňuji, že nejsem jeho nadšeným obdivovatelem a příznivcem, ale nelze mu upřít, že v čele rezortu financí vykonal pro naší zemi mnohem víc pozitivního než třeba právě Miroslav Kalousek a Bohuslav Sobotka dohromady. Opakuji, že nejsem členem fan klubu Andreje Babiše a mám vůči němu řadu výhrad, ale štvanice na něho přádaná má jediný cíl. Oslabit co nejvíce silného politického soupeře a porvat se pak o jeho voliče. Samozřejmě, že je na stole otázka, proč se tato štvanice zahájí právě půl roku prře volbami, proč tři a půl roku nebyly prakticky žádné výhrada vůči ministrovi financí vzneseny nebyly.

Kauzu korunových dluhopisů nyní zatlačuje trochu do pozadí aféra jakýchsi kompromitujících nahrávek a úniku citlivých informací. Což není snazší třeba pro současného ministra vnitra Milan Chovance, který se netají ambicemi na další politický růst, prostřednictvím svého rezortu a jím řízených složek vytvořit jakoukoli kauzu tohoto typu? Zeptejte se těch, kdo s ním přišli do styku na Plzeňsku, odkud přišel do vysoké politiky, na jeho kvality a jakou přezdívku si tam díky tomu vysloužil. A neměli jsme obdobných kauz už celou šňůru? A kam se vytratily, kde je jim konec? Tím ale samozřejmě vůbec nechci obhajovat obdobné praktiky.

Ale abychom nezapomněli na další členy naší novodobé Národní fronty. Názorově vyčpělá ODS se chytá jakéhokoli stébla a její šéf Petr Fiala vysílá do světa mravokárné výzvy. Měl by o čem mluvit, když by tu nebyla tato současná „vládní krize“? A co naše skvělá a za jakéhokoli režimu nezhynutelná KDU-ČSL? Ta se vždy dokáže přichýlit tam, kde z toho něco kouká. Jak to, že ministru zemědělství Marianu Jurečkovi a ministru kultury Danielu Hermanovi vadí cesta prezidenta republiky do Číny a nevadí jim cesta Bohuslava Sobotky na jakési celkem nevýznamné jednání do Lucemburku? Slyšeli jste někdo ze sdělovacích prostředků o cestě ministra Jurečky na Kubu a informaci o čem tam jednal a co dojednal? Já ne. Ticho po pěšině! Proč tolik tajností, proč takové tajnosti nikomu nevadí?!

Zajímavé je, že se do obrozené Národní fronty zatím moc nezapojili komunisté a Okamurovo „pohrobci“. Zdá se, že jsou v Poslanecké sněmovně jedni z mála, kteří se chovají opravdu státnicky. Plně to ale vyváží hysterie našeho Senátu.

Prezident má tedy sedět na zadku v Praze a řešit „vládní krizi“, kterou rozpoutal právě Bohuslav Sobotka svou demisí-nedemisí a slabošským vystupováním. Teď je potřeba premiéra uklidit trochu stranou, aby nenapáchal další škody a neoslabil tak šance na volební úspěch ČSSD v podzimních sněmovních volbách (o ty přece jde. Co si budeme namlouvat). V zájmu toho, zachránit co se dá a nějak odsunout do ústraní ono premiérovo šlápnutí do čehosi, se alespoň obětuje jedna z figurek na šachovnici – ministryně školství Kateřina Valachová. I když ta by si za to, co předvedla a předvádí s inkluzí a kariérním řádem zasloužila opravdu pořádně „za uši“. Zeptal jste se někdo, kdo na školách skutečně působí, co si o těchto vyložených pitomostech myslí?

No, a jelikož jedna čarodějnice k upálení nestačí (byla by to pouze fraška o jednom dějství), tak se rozpoutá hon i na druhou čarodějnici – prezidenta, který se chová jako ústavní činitel a ne jako nohsled jakékoli partaje a jejích bafuňářů. Hysterické výlevy v Poslanecké sněmovně a vzkazy veřejnosti skrze média pak přivedou na náměstí zástupy a můžeme začít stavět hranice z dobře suchého dřeva. Jedinečná šance pro některé politiky, aby se přiživili na tomto dění a dramaticky ukázali na zástupné viníky, které je nezbytné exemplárně potrestat. Ti skuteční škoditelé se mezitím v tichosti schovají za záda veřejného mínění, případně na chvilku zalezou do ústraní a nastrčí za sebe obětní beránky. Odcházet z politiky, zvlášť když v životě nic pořádného nedělali, se opravdu moc nechce. Vrcholná politika přece nabízí tolik lákavých trafik pro přímé aktéry, jejich kamarádíčky a rodinné příslušníky. Takové šance a příležitosti se přece jen tak nezahazují. Ostatně příklady z minulosti to dokazují.