Většinu majetku získaly církve na základě válek, konfiskací, úplatků mocipánů
Že Petr Honzejk z Hospodářských novin plácá nesmysly, je nezměnitelný fakt. Ale jeho komediální genialita graduje ve vztahu k požadavku provládních stran, aby církve zaplatili desátek z církevních restitucí.
Honzejk zašveholil: „…Komunisté mají nenávist k církvím v genech i za nehty, společně s krví umučených kněží. Byli to oni, kdo církvím majetek ukradl, a jsou na to dodnes zvráceně pyšní. U ANO a ČSSD je motivací čistokrevný populismus. V zemi, kde do kostela chodí jen zhruba pět procent lidí a kde většina lidí čerpá informace o povaze katolické církve z povinné četby Aloise Jiráska, jsou církve ideálním otloukánkem.“ (Hospodářské noviny, 5.6.2018)
Proč považuji Honzejkův výlev za podivnou ptákovinu? Že komunisté flanďáky nemuseli, to ví každý. Byl to prostě mocenský boj. A v jednom okamžiku církve tahaly za kratší konec mocenského provazu. Ale vraťme se k majetku církví.
Církve získali majetek podobně jako komunistická strana (KSČ). Byl jim přidělen. Církve byli součástí mocenského aparátu panovníka. Fara byla něco jako místní organizace KSČ, vikář ve větším městě byl něco jako okresní výbor KSČ, biskup byl v čele krajského výboru zvaného biskupství. Potom byly ještě účelové organizace jako kláštery a různé církevní statky, často přímo navazující na kláštery nebo farnosti.
Protestantské církve v Evropě dospěly ke svému majetku tím, že místní velmoži „znárodnili“ majetek katolické církve a zmutovali do podoby protestantů, aby zábor církevních majetků zdůvodnili. A jak se rvali o majetky a moc strejdové katolíci a strejdové protestanti, byla z toho krásně krvavá hnusná mela. Rvačkou o koryta byla i tzv. „Bílá hora“.
Třicetiletá válka je typickou ukázkou rvačky každého s každým o moc a nějaký Bůh byl všem ukradený. Pan velmož pokud byl katolík, jeho poddaní museli fetovat katolického boha, když byl protestantem, museli ujíždět jeho poddaní na luteránské verzi Pána Boha.
Většina církevního majetku byla proto získána na základě válek, konfiskací, úplatků vládnoucích hejsků, co byli právě u moci. A nejen to. Nezapomínejme na dobu inkvizice, kdy církev právě kvůli získání majetku majetných je neváhaly vraždit tím nejstrašnějším způsobem. Jejich vina byla jen ta, že nashromáždili majetek po kterém svatí muži zatoužili. Takže, o co přišly církve? O ukradené. Především u katolické církve a protestantských církviček.
Osobně bych nezdaňoval jenom církvičky (sekty), které porodila doba po roce 1918, kdy prokazatelně není majetek získán z krádeží předchozích generací flanďáků. Také bych nedanil židovský majetek, protože u židů bůh zařídil, aby permanentně majetek získávali a permanentně jim byl konfiskován alias kraden.
Z těchto důvodů se musím Honzejkovským kecům smát. Honzejk také plácá, že jde o: „Daň z nápravy křivdy. Je to nemorální, cynické, neskutečné. Něco takového nemají asi nikde na světě.“
Jenže, něco takového jako přemrštěné „reparace“ církvím za odejmutí majetku získaného z zvůle panovníků na úkor druhých, to také nemají asi nikde na světě.
Jaroslav Doubrava
