Já jsem vám to chtěl vysvětlit. Já jsem se nechal emotivně unést, víte? Já žiju v regionu, kde se nežije lehce, kde to není jednoduché pro lidi. Víte, ti, co chodí do práce, neberou tolik jako ti, co žijí tady v Praze nebo ve Středočeském kraji nebo v těch bohatých regionech. U nás je to opravdu dost problematické. Ráno stojí důchodci před supermarketem a čekají, aby si mohli nakoupit ve slevě. Je to pro ně těžké.
Ti důchodci mají často vnoučata, a tak jim pomáhají. Víte, u nás je to... Mně se to úplně těžce říká, pane Skopečku, víte, to je taková těžká situace v místě, kde lidi žijou z ruky do huby. Možná to neznáte. Přijeďte se k nám podívat. Je to těžký. A když ten důchodce se snaží pomoct té rodině a teď jim nebude ani moc dát, kdy ta rodina se bude muset starat o toho důchodce, protože mu to ani nevyjde na ten domov s pečovatelskou službou...
Je to emotivní, přátelé. Je to velice emotivní. Přijeďte a zasedejte u nás v regionu, až budete rozhodovat o těchto věcech. Abyste věděli, jaká je tam situace. Přijďte ke Kauflandu ráno v devět, když tam otvírají, nebo k Lidlu nebo k nějakému jinému obchodnímu domu a podívejte se, co si ty lidi kupujou. To nejlevnější, to nejméně kvalitní, protože už jim žádný prachy nezbývají dneska. A vy jim ještě chcete ukrást ten zbytek, na který měli nárok.
Promiňte mi tedy, že jsem byl (Předsedající: Čas.) tak emotivní. Promiňte mi to.