Před pár dny získal ocenění Lékař roku profesor Pirk za nějakou složitou operaci srdce. Blahopřeju. Jeho politická vyjádření však mají takovou kvalitu, jako kdybych já dělal tu operaci.
Například tvrzení, že se jako šéf prezidentského volebního výboru Jana Fischera zabýval pouze výdaji a ne příjmy, a proto nemůže za nasekané dluhy, by se měla tesat. Měl by být rád, že expremiér Fischer vzal všechny pohledávky na sebe, protože jinak by byl za dluhy sám právně odpovědný.
Když se dívám kolem sebe, registruji, že leckdo zahajuje volební kampaň. Například pan Babiš se svými billboardy, na nichž se na nás dívá upnutá paní Jourová, která se prý s námi ráda seznámí. No, proč ne. Něco podobného můžeme slyšel i od senátora Okamury, který zakládá stranu Úsvit přímé demokracie.
Nedávno jsem ho v Senátu potkal a řekl mu: “Ty, Tomio, doufám, že z toho úsvitu nakonec nebude rudá záře a ty pod tím vlivem nespácháš harakiri.“ To je ale už jiný příběh.
Obecně vzato se vztah peněz a politiky hodně přeceňuje. Jistý bývalý předseda ODS tvrdil, že senátní kampaň se dnes nedá udělat pod pět miliónů korun. No, to tedy nevím nevím. Já jsem do kampaně investoval necelých 100 tisíc, co jsem měl od Hlavní kanceláře ODS, a doteď mám plnou garáž tužek, které budu rozdávat ještě o příštích volbách.
A poslední komunální volby v Teplicích? To jsme utratili přesně 212 tisíc. Samozřejmě, že jsme se museli obejít bez billboardů. No a co? Postrádal je někdo?
Schválně se teď jeďte podívat do Teplic, jak tam dodnes visí billboardy neúspěšných kandidátů, kteří do toho investovali obrovské částky, ale už nemají peníze na to, aby své obličeje sundali. Tak o čem je vlastně politika?
Jaroslav Kubera
předseda senátorského klubu
primátor Teplic
předseda místního sdružení
místopředseda oblastního sdružení
