Já jen, abychom skončili trošku optimisticky, když už jsme se dostali až na ty harrachovské můstky, kde jsem se najednou ztratil, jaký bod projednáváme, protože pan předseda byl na té olympiádě, tak tím ještě žije, jak tam je ta zima a vítr. Já musím říct, že já jsem velmi spokojen, protože jednak bychom měli začínat v půl sedmé jako vláda, abychom právě na to měli víc času a stíhali jsme to jako pan premiér. A mně se na tom hrozně líbí, jak to krásně funguje. Taxikáři protestují, tak pan premiér je pozve na vládu a je vyřešeno. Teď v "devadesátce", což je teď takový zvyk, který tady nebýval, všechno schválíme v 1. čtení, schválíme zákon. A ono se později ukáže, že jsme na něco zapomněli.
Ale abychom jenom nekritizovali, i my si můžeme sáhnout do svědomí. To, co tady říkal pan předseda, je pravda. Ale my jsme byli někteří z nás ti, kdo k tomu přece přispěli. Kdo tady schvaloval Úřad pro dohled nad politickými stranami, střet zájmů, kdy kvůli panu premiérovi, abychom ho trošku sejmuli, jsme si nevšimli, co jsme si ušili za boudu? A teď 13 tisícům starostů hrozí pokuta od toho úřadu, protože nedali to, co měli dát, oni často ani nevěděli. Nechám stranou, že jeden z ministrů pana premiéra si vysvětlil ten zákon úplně po svém. Já vím, o čem jsme tady hlasovali. Tam žádné účty nejsou ani nebyly, ale ministerstvo, jakýsi úředník si to vyložil tak, že tady máme občanský zákoník a podle občanského zákoníku je každá věc, která není nemovitá, je movitá. A hotovo. A už to bylo. Vůbec to není pravda, v zákoně to vůbec takhle není, žádné účty se uvádět nemusí. Ale kdo je schopen se tomu v té atmosféře, o které mluvil pan předseda Senátu, kdo je schopen se tomu bránit?
Tady kdokoli něco takového řekne, zrušte úřad pro dohled, tak je okamžitě vrcholným korupčníkem. Takže radši to uděláme tak, že teď uděláme úlitbu, ti malí starostové tedy už nebudou muset hlásit, aby kandidovali. Jako jsme to udělali se smlouvami, že malé obce tedy nebudou ty smlouvy zveřejňovat, jenom ty velké, takže jich nakonec zbylo jen 220. A tak bych mohl pokračovat. Ale pikantní na tom je, že ti, kteří s tím přišli, kteří to vymysleli, tak dnes chodí žebrat k panu premiérovi, jestli by se to nedalo zmírnit. Já nebudu jmenovat ta jména, kdo to byl, ti iniciátoři, kterým jsme naběhli, kteří dneska pláčou sami, sami sebe obklíčili. Podobně jako ve sněmovně dovolili ten alkohol, ale podle jednoho zákona, který jsme tady slavnostně schválili, přivedli paní kantýnskou ve sněmovně k neřešitelné situaci. Představte si, že ona nalije a v zákoně je, že nesmí nalít tomu, kdo jde vykonávat nějakou nebezpečnou činnost. A poslanec jde poté po dvou panácích hlasovat. A může způsobit miliardové škody. On často neví, o čem hlasuje, ani když je střízlivý, natož když má v sobě tři panáky.
Takže tady je vidět, jak někdy jdeme až za hranu normálnosti a pak pláčeme. Protikuřácký zákon je toho živým příkladem, že jsme uzavřeli sami sebe a teď nevíme, tak to budeme zase opravovat. A já nebudu nic kritizovat, pane premiére, jenom proboha, uvědomte si, že schvalování zákonů v 1. čtení je velmi riskantní. A je velmi riskantní z toho důvodu, že se nedá postihnout všechny souvislosti a vztahy. A pak dochází k tomu, že tady máme dnes přílepek. A já jsem zvědavý, jak paní senátorka tady bude křičet, že je to přílepek, ty čisté e-recepty. Pamatujete si ty debaty o přílepcích? Ty vzrušené. Dnes to nikoho nezajímá, nějaký přílepek sem, přílepek tam, hlavně když ty recepty tedy budou nějak odloženy. A ještě k tomu tedy nebudeme platit ty pokuty. Takže já jsem jenom chtěl říci, více rozvahy a více přemýšlení při schvalování. Vzpomeňme na Lisabonskou smlouvu. Kde bychom dnes byli, kdybychom ji neschválili, že? Takže ono to nebude tak, jak si pan premiér myslí, jak přijede do Bruselu a postaví je do latě.
Tak já mu přeji hodně úspěchů.
